kormidelník a dohled před zvlčením:       Simona Šedivá

Čtvrtek

 

    

Odjezd začal poletováním první posádky a příznivců 3J (Jarda Jehlička jachting) po Liberci a okolí. Všechny cesty nakonec končily u Agnes která se již nedočkavě vrtěla na podvalníku. Odškrtávací seznam vybavení a zásob které bylo zapotřebí naložit se stále rozrůstal místo toho aby ubýval. Jedna naložená položka generovala dvě další nenaložené. Stejné to bylo i se seznamem co je třeba opatřit. Úderem dvanácté se u Agnes shluklo pět vozů a ze všech se začaly valit kubíky vybavení, zásob a vychytávek. Kapitánovi naskakovaly vrásky jako čerstvě zorané pole a z pohledu na hromadu před lodí se mu udělalo nevolno. V minulých letech to nebyl problém neboť podvalník tahala dodávka do které se vše vešlo. Do toho všeho se přihnal na berlích lodní sommeliér s dotazem zda může přivést šest kartonů piva pro druhou a třetí posádku. Až když vytáhl kapitán pilku, že mu rozřeže berle pochopil, že nikoliv.

 

    Vozy vyplivly útroby, jejich osádky popřály první posádce hodně úspěchů a odkvačily. U hromady zůstal kapitán, Jarda a lodní specialista na ukládání zásob Petr. Hlavně díky jeho pomoci se hromada postupně přesunula do lodních úložných prostor a část do minikufru tažného JEEPu.

Odjezd byl naplánován na 18:15 a jelikož mělo druhý den pršet jali se Jarda s kapitánem ještě v Liberci udělat některé práce na vnějšku lodi které byly plánované až po spuštění na vodu.

 

    Úderem šesté večerní posádka nastoupila v pozoru před soupravu a pozdravila velitele přepravy Mirka. Specialista na ukládání zásob dosloužil poslední přírůstky a pět minut před půl sedmou se kola roztočila ukrojit porci 550 km do přístavu Lubmin. 5,7 litru motoru JEEPu nemělo problémů ani s kopci před Hrádkem a dokonce dovolilo předjíždět funící kamiony. Kapitán se před Görlitz pleskl do čela a vyhrkl „… už vím co jsme zapomněl! … Nemáme gumové medvídky!!!!“ „ Ale Máme! “ ozvalo se od volantu a výprava tak byla zachráněna.

    V poklidném duchu cesta ubíhala problémů prosta, občas zastávka u pumpy, přeci jen spotřeba 21 litrů vytvářela vír v nádrži, občas proběhla řízečková smršt. Po jedné ranní jsme čekali na sjezd z dálnice číslo 26. Ač jsme všichni čtyři čučeli všichni do tmy jako pilot Čkalov všichni jsme jej přehlédli a tak jsme si malinko zajeli.
Pár vteřin po druhé, kola začala drtit štěrk parkoviště mariny Lubmin. Všichni naskákali do spacáků a zalehli k zaslouženému odpočinku.

 

Sumář: trasu 550 km jsme zvládli díky Mirkovi za sedm a tři čtvrtě hodiny, se spotřebou okolo 21 litrů a průměrnou rychlostí 71 km/h.

 

Pátek

 

  

    Ráno před osmou se shlukli všichni čtyři členové přepravního týmu okolo soupravy a začali se rozhlížet po osádce jeřábu který byl objednaný na brzké ráno. Mirek plynně šveholící germánským jazykem zastavoval každé auto ve kterém jel někdo v montérkách, pošveholil a odpověď byla vždy stejná – vědí o nás a kumulovaná funkce hafenmajstr, jeřábník a obsluha občerstvovací lodi již jede. Každé montérky sdělily přijede za deset minut. Již víme jak tvá přímořských deset minut – od deseti minut do třičtvrtě hodiny.

    Správné montérky dorazily před devátou , rozvážně přikývly jako, že jsou ony ty správné, kývnutím hlavy ukázaly na jeřáb ztrácející se v dešti na konci mola a zmizely. Mirek bez sebemenšího zaváhání odcouval 100 metrů po chodníčku o metr širším než souprava. Jarda s kapitánem natáhli popruhy, hafenmajstr hópl do budky jeřábu a jal se Agnes zdvihat. Lodní fotograf Jarda pobzukoval okolo, lezl na kde co aby měl ten nejlepší záběr, Mirek s kapitánem se chopili lan aby stabilizovali Agnes a Simona bezelstně podotkla „..... neměli bychom tohle odšroubovat?“ . Jediná žena si všimla, že čtyři chlapi rozradostnění hraním si s lodí, si nevšimli, že je Agnes spoutaná ještě s vlekem světelnou rampou. Kolečka vleku se již začaly nadzdvihávat když kapitán zuřivou gestikulací operaci zastavil a rozdal všem montážní klíče.

    Na druhý pokus již vše klaplo a Agnes se za dvě minuty od zahájení zvedání pohupovala v přístavním bazénu. Míra se se všemi rozloučil a vydal se k domovu s tím, že cestou ještě odloží podvalník na dva kilometry vzdáleném oploceném parkovišti. "Dáme kávičku! " rozhodl kapitán a ještě než dopadla rychlovarná konvice na stůl byl podvalník zpátky, neboť kapitán jaksi zapomněl klíče od jeho zámku v kapse.

    Déšť sílil (předpověď nekecala) a tak po kávičce a koláčcích propukly v útrobách lodi překládací orgie. Což o to, ty probíhají vždy když přijede nová posádka, ale vždy jsou všichni venku a jeden zodpovědný uklízí. Teď krom hromady krabic se v útrobách pohybovaly ještě tři osoby. Přesto úklid probíhal zdárně kupředu, neboť byl prokládán pořádáním řízečků a připíjení na zdar plavby. Okolo šesté konečně přestalo pršet a mohlo se začít strojení a stavění stěžně i zprovozňováním motoru. Stěžeň byl rutina, ale u motoru bylo potřeba vyřešit upevnění nového dálkového řazení a hlavně vyvedení ovládacích bovdenů. V deset v noci bylo vše připraveno k přesunu od jeřábu k molu.

 

Sumář: Kapitán a Simona upluto 96 metrů Jarda 0 metrů, přišli jsme o vrtulku windmetru kterou nám asi urazili matláci s malým motoráčkem který nemohli v poledne nastartovat. Pro Kobosila – stěžeň v té době byl ještě ležmo v kozách na přepravu po silnici. Nenarazili tak obludnou lodí do vrcholku stojícího stěžně!

 

Sobota

 

    Ráno vyhopkala celá posádka ještě nejistým krokem ze spacáků okolo osmé. Simona se jala rumplovat šuplíkama u kuchyňské linky, poklopama od úložných prostor aby zjistila kam jsme co včera vlastně uložili. Lodní fotograf Jarda se jal s pečlivostí fotografů od GOOGLE vyfotit každičký centimetr přístavu a rozlehlého okolí a kapitán se jal doplňovat seznam nedokončených prací o ty na které si vzpomněl v posteli.

    Drobným zádrhelem pro Simonu tvořící snídani byla palubní rychlovarná konvice která patří k trofejním pokladům nalezeným v přístavních popelnicích. Tento poklad se totiž obsluhuje mazaně tak, že vaří pouze pokud je zmačknuté tlačítko „vypnuto“. Nicméně zádrhel oddrhl a snídaně byla zachráněna.

    Po této příjemnější části dne bylo třeba dokončit nejnutnější práce potřebné pro vyplutí. Těm vévodilo nandávání plachet. Na ty bylo nejprve třeba doplnit loni ztracené špiónky a pak navléknout. Obzvlášť nová kosatka je oříškem neboť pro její instalaci nebo složení je třeba spíše klempíře než jachtaře. Také zvuk když flatruje ( třepetá se ve větru) připomíná válcovny plechu a dělá neznalé posádce nervy.

    Okolo poledního jsme spořádali oběd a vyrazili na výlet k podvalníku. Vedl nás zprvu zkušeně Jarda, uprostřed lesa znejistěl a začal se omlouvat, že nedával pozor když tudy včera s Mirkem jel. Obdržel přednášku jak je dobré dávat pozor. Povzbuzen touto drobnou výtkou vyrazil jako ohař změtí bývalých kasárenských silniček naprosto neomylně. Po čtvrthodině se ozvalo „ Heuréka“. Kapitán objal zrezivělou oj podvalníku a byl dojat z tohoto setkání.

    Krátce po jedné bylo vše připraveno k vyplutí. Kapitán vydal pokyny, posádka se chopila lan a jala se ukrajovat první míle jejich panenské plavby. Lodní fotograf přidřepl na přední palubě a chystal se udělat několik exkluzivních fotek vln pro časopis National geografik. Byl však zaskočen chováním lodi na něž nebyl ze svých dosavadních zkušeností z plavby po vlnprostém Holandsku zvyklý. Paluba se začala po vyplutí zpoza vlnolamu zmítat jako hodně nakvašený býk. První dva ataky ustál, dalším jej již dostaly doslova a do písmene na lopatky. Ze zadu dostával ataky od paluby, z vrchu na něho dopadaly vlny. Pud sebezáchovy velel „drž se !!!“ ale vášeň pro fotografii velela „ drž hlavně ten foťák !!!“. Simona koukala vyděšeně střídavě na kapitána, střídavě na příď zda je ještě vdaná nebo je již vdova. Tragikomickou situaci dovolila vyřešit až změna kurzu vůči vlnám.

    První metry na plachty byly vyplněny radostným výskáním posádky a dotazy zda budou také náklony. „Náklony budou, nemějte obavy“ přišlo od kormidla. 11 mil uteklo jako voda. Svítilo sluníčko, vlnky byly tak akorát, vítr akurátní též. Jardovi a kapitánovi se povedlo několik exkluzivních fotek které můžete obdivovat ve fotogalerii.

    Marina Kröslin leží naproti Peenemünde které máme v plánu na druhý den. Doplnili jsme palubní tanky palivem, lodní reportér pořídil několik dalších exkluzivních fotek a zdejší volná WIFI dovolila odeslat příspěvky na web (což jste již asi objevili).

 

Sumář: Upluli jsme prvních 12 námořních mil (kapitán a Simona k tomu včerejších 96 metrů) . Počasí se od rána vylepšilo na odpolední ažuro, větřík byl akurátní pro tréningy jachtařských dovedností.  Voda má 18 stupnů, přes den je 24 - 26 stupňů.

 

 Neděle

 

    Jelikož muzeum v Peenemünde otevírá až v deset, nebyl ráno žádný štréz. Kvapík posledních dní a včerejší noční úprava fotek zapřičinila, že se kapitánovi z pelechu ráno nechtělo. Vůně kávy však byla mocnější a zvítězila. Padly poslední koláčky které letos připravila Simona všechny povidlové, ty má kapitán nejraději. Ozvali se Jirka a Dana Bendovi kteří se plaví momentálně také na Rujáně a tak jsme si domluvili grilování na pondělní večer na Hiddensee.

    Krátký přískok přes kanál proběhl na motor a posádka se seznamovala s přistáváním na kůly, které z Holandska neznala. Návštěvu muzea si užila zejména mužská část. Palubní reportér zalehával do trávníku a kapitán mu zdatně sekundoval, Simona sebou po shlédnutí venkovních expozic flákla na lavičku a jala se brát sluneční lázeň. Vnitřní expozice se od minulé návštěvy kapitána značně rozšířila, přibyly interaktivní expozice a mnoho exponátů. Návštěvu ponorky již posádka absolvovala bez kapitána, který šel dokončit některé práce z odškrtávacího seznamu. Nově tak Agnes disponuje malinkým GPS plotříkem.

    Odplutí směr Stalsund vypuklo v půl třetí. U Rudenu nastaly náklony, kdy stupnice náklonoměru nestačila (přes 35 st.). Po prvotním zděšení posádky nastalo radostné povykování a naklánění bylo zaznamenáno na desítkách fotek stejně jako vlny cákajíc až na plachtu. Jediným negativem tak bylo, že vál vítr přesně ze směru kterým jsme potřebovali plout navíc doplněným vlnami přímo proti nám. Posádka se tak jala učit se křižování ( plutí zig-zag okolo větru). Kapitánovi se podařilo při jednom ze studijních manévrů spadnou do kuchyňské linky. Dále proběhlo několik kravských obratů ( stav nechtěného otočení) a Agnes se velmi pozvolna přibližovala k ústí kanálu do Stralsundu. 

Postupně bylo zřejmé, že plánovaný cíl dnešního dne nebude dosažen a zůstaneme ve Stahlbrode, kde se kapitán vždy stavuje na vynikající čerstvé ryby z místní udírny.

Po nastartování motoru a stažení plachet se zjevil závažný problém s vynecháváním motoru. Jeho bleskové výpadky otřásly vždy celou lodí a prohýbaly celé zadní zrcadlo. Jejich frekvence se stupňovala až z občasných byly pravidelné každých deset vteřin. S vypětím všech svých i Parsunových sil jsme se dovlekli po deváté do přístavu. Zítra bude zkoumání příčiny stávkování.

 

Sumář: upluto 30nm, posádka zvládá základní povely a role při přistávání. Máme motor se kterým se nedá plout a došli gumoví medvídci.

 

 

Pondělí

    Ráno nás ve Stahlbrode probudila vůně uzených ryb, ale kapitán měl jiné starosti než si umastit pusu. Ozval se Jirka Benda který zrovna s Danielou spustili loď na vodu a nabídl nám pomoc (to bylo moc milé - děkujeme) Začalo zkoumání důvodů potíží s motorem. Rozebrání karburátoru na prvočinitele sice přineslo objevení drobných smítek v trysce, ale výsledkem bylo, že se přestal motor občas dusit, ale výpadky tahu byly stále. Každý otřásl celou lodí a ti kteří mají zkušenosti s Fichtlama nebo Jawičkama by odpřisáhli, že střílí do výfuku. Rozuzlení důvodu přineslo až poznání, že na zpátečku se problém neprojevuje. Pak byl důvod jasný – na jaře opravovaná převodovka! Nejprve se jevilo, že stačí seřídit táhlo řazení, ale to bohužel nestačilo a tak musel motor z vody. Na souši triviální záležitost, ale na vodě malinko pešek. Kdo někdy vyndával šedesáti kilový motor na předpažených rukou ocení jaký sportovní výkon chlapi podali a to, že jim přitom neupadl na dno přístavu ihned oslavili plechovkou plzeňského. Olej vytékající z převodovky se třpytil šupinkami kovu a tak bylo jisté, že diagnostika byla provedena správně a hledáme na správném konci motoru. Se skromným lodním kufrem nářadí a pomocí veteše z lodních skladů se nakonec podařilo vymezit vůle v převodovce tak, že začala nasucho běhat jak má. Pak proběhlo: „předpažit, motor zvednout, motor upustit na držáky“ a mohl proběhnout průbefár. Čtvrt hodiny tlačil motůrek Agnes proti betonovému molu a bylo jasno! OPRAVA SE POVEDLA a naše cesta může pokračovat! Jupí. Celá osádka se nahrnula do zdejší udírny ryb a jala se plundrovat její zásoby. Drobným problémem ale bylo, že nejprve měli všichni ruce od převodového oleje a pak od rybího tuku a umývárna byla zavřená.
    Nepodstatné problémy se nakonec vyřešily a po třetí hodině i laik z z pobíhání po palubě poznal, že se připravuje k odjezdu. Cílem byl Stralsund ke kterému :bylo zapotřebí stihnout otevřený most v 17:20. Simona pilotovala jako by kormidlovala požární loď spěchající k požáru vlastního domu, chvílemi stupnice náklonoměru nestačila a rychloměr atakoval šesti uzlovou hranici.
Návštěvu města jsme proložili dokoupením některých zásob a při čemž jsme objevili 1,3 kg naložených kotlet a to bratru za 5 Eur. No nekup to. Drobným problémem bylo, že jsme neměli tašku tak jsme celý nákup nesli v rukách. Zmoženi couráním a šopováním jsme za pobavených pohledů německých důchodců rozložili celý nákup po stolečkách v kavárně a obřadně jsme se začetli do nápojových lístků. Úslužný číšník se optal za donesené kotlety chceme medium nebo propečené nebo jestli chceme ještě něco dalšího. Kapitán mu vysvětlil, že je to na zítřejší grilování s Bendovými a po krátkém zadumání dodal polohlasně „ jestli nám do zítra v podpalubí bez ledničky nechcípnou.

 

Sumář: upluli jsme jen 11 mil, ale zato jsme opravili neopravitelné a koupili nekoupitelné. Simona zasekla náklonoměr a nic jsme při opravě neutopili což je zázrak. Takže nás dnes potkal den plný zázraků!!!  

Úterý

    Úterní ráno všichni vstávali jen velmi vlažně, venku bylo lehce pošmourno a jen to, že se do devíti hodin musela vrátit magnetická karta hafenmajstrovi donutilo rozpohybovat posádku k nějaké činnosti. V plánu na dnešní den byl kratičký přískok na Hiddensee, kde do odpoledne lehce oprašují svoji loď Bendovi a tak jsme si domluvili alespoň krátký pokec. Když sebou hodinové ručičky třískly o desátou odrazila Agnes od mola a vydala se kurz sever. Kličkovaná mezi mělčinami proběhla svižně a za dvě a třičtvrtě hodiny se již Agnes pohupovala vedle Bendovic Second Love. Proběhly vzájemné návštěvy na obou lodích, proběhly debaty s širokým spektrem témat a po dvou hodinách se Second Love musela vydat na cestu. Díky Danielo a Jirko za milé povídání a nabídku pomoci.
    Jedna půjčovna kol již byla zavřená nebo je také možné, že ještě nebyla otevřená, ale ještě že je v přístavu druhá, která vydala posádce bajky, na kterých ihned vyrazila po jediné cestičce k 10km vzdálenému majáku. Kapitán se dostavil k hafenmajstrovi který mu vysvětlil, že „… tyto kartičky stvrzující zaplacení lázeňské taxy musí mít všichni u sebe!!!“ „ mám posádku na bike tripu!“ odvětil kapitán. „ To je problém, policie to kontroluje..“ mu bylo odpovědí kterou utvrdilo zabouchnutí pokladny, jako že je již debata u konce. No tak nikdo neví zda posádka nebude mít prodlouženou dovolenou ze zamřížovaného apartmánu.
    Kapitán datloval lodní deník, upravoval fotečky a dolaďoval stránky. Naplánoval kávu o šesté kdy předpokládal návrat bikerů. Nebyla káva ani o šesté ani o půl sedmé ani o sedmé. Ten hajzlík vzadu v hlavě našeptával „.. jdi zjistit, kde tu mají policii, kde je aparman zamřižovany, jak se německy řekne „ztraceni v kvapíku událostí“. Když panika dosáhla vrcholu Agnes se ladně zhoupla a na palubu vstoupili dva rudoši šmrncnutí paviánama. Zepředu rudí od slunce, ze zadu rudí od sedel. Na oslavu setkání kapitán vytáhl 11 kotlet a na gril plácku se jal rozdmýchávat jednorázový gril. Je třeba zabít výrobce jednorázových grilů které nejdou zapálit ani tekutým ani gelovým podpalovačem!! S vyhřezlými plícemi se to nakonec povedlo a přístavní mini grilpárty byla zachráněna.

Sumář: upluli jsme jen 14 mil nádherného jachtingu na bočáček, kdy jsme mastili permanentně přes pět uzlů. Zašili jsme jedno milé setkání, posádka nemůže sedět, přejedli jsme se kotlet a je nám blaze.

Středa

    Jarda, jak je již zvykem, vyrazil s nabitým foťákem s prvními ranními paprsky slunka na lov fotografií. Ulovil racka číslo 27 a 28, Simona připravila snídani a tak se nám na zatím nejdelší etapu podařilo vyplout až v deset. Čekala nás cesta na Darsser Ort. Nejprve krásný jachting kanálama od Hiddensee až do volného moře. Jardovi se splnil jeden ze snů – koukal na břeh z druhé strany. Pochvaloval si jak už mu to jde,vyhlížel maják a na palubě byla povznesená nálada. 

 Plavbu nám zpříjemnili delfínci kteří jsou mazaní. Dokud nemáte v ruce foťák funí, skákají a laškují s vámi. Jakmile uvidí čočku foťáku přejdou na hru na schovávanou. Proplouvají pod lodí z jedné strany na druhou a vykukují na té straně kde zrovna nikdo s foťákem není. Jakmile jsme na palubě nasadili křížovou palbu focení přejdou na strategii gejzírů v dáli. Výsledkem 20-ti minut laškování je jedna fotka cákance a šedesát fotek prázdného moře.    Po uplutí 30,2 nm proběhla oslava na překonání dálkového rekordu této posádky a pět minut po půl šesté jsme se přiřítili do přístavu. Přístav byl nějakou dobu zavřený, ale loni jej museli otevřít, než bude postavený nový přístav  v Prerowě. Do přístavu mohou pouze lodi v nouzi nebo se závadou. Najít závadu na Agnes skládající se pouze ze závad nebyl problém a tak jsme mohli zůstat. 

Sumář: Upluli jsme 34,8 nm, zprvu za příjemného větru, pět mil před cílem jej ale někdo přepl do do pozice OFF. Kus cesty nám zpříjemňovali delfínci a posádka  již zvládá plutí ve větru do 3 Bf.

Čtvrtek

    Dny si začínají být podobné jako vejce vejci. Před osmou se všichni začnou ve spacácích protahovat. Pak postupně či ve formaci vyrazí na toaletu.(Jarda s foťákem v kapse) . Kapitán shlédne předpověď počasí, podrbe se ve fousech a prohlásí „..dneska by to šlo, vyrazíme v deset!“. Pak obřadně posnídají, každý dostane jeden hrnek s čajem, jeden s kávou. Na stůl se snesou pochoutky ze všech koutů lodi. Kapitán jako jediný má prostírání z ubrousku se skotským vzorem kterého si považuje. V půl desáté formace opět vyrazí na wc (Jarda opět s foťákem v ruce) a poté začnou lyžovat po palubě i v podpalubí. Úderem desáté stojí všichni na svých místech u špagátů, na zádi brumlá 9,9  koníků a jak ručička hodin mrskne o celou, příď Agnes začne čeřit hladinu.Posádka se povaluje v kokpitu, kormidluje kdo má chuť, Jarda a kapitán mrskají fotky moře 100x jinak.
    Ani dnes tomu nebylo jinak, v plánu byl přískok do Dánska. Plány nám zhatil hafenmajstr který nás deset minut před desátou vykázal z přístavu, neboť regulích je, že všechny lodě musí být opravenydo 9:00 a vyplout. Protest, že naše závady vystačí do příštího roku nebyl vyslyšen a museli jsme vyplout tedy o deset minut dříve a hlavně BEZ POSLEDNÍHO ČŮRÁNÍ!!!.   Měli jsme zadní vítr, svítilo sluníčko, voda měla 19 st. A tak Jarda pojal ideu koupačky na volném moři. Tažení na špagátu za lodí si moc pochvaloval, Simona kormidlujíce také. Kapitánův příměr „ tak takhle to vypadá, když žena utáhne muže na vařené nudli..“ se ale Simoně vůbec nelíbil.
    Přískok utekl jako voda a hodinu po té co se ozvalo „ země na obzoru“ se již Agnes pohupovala v bazénu přístavu Gedser. „ Čechům ahoj“ se ozvalo z německé lodi, na níž jak se ukázalo později, se plavila ryze česká posádka se kterou si mužská část naší posádky u pivka probrala jachtařské zážitky. Je milým zjištěním, že všichni Češi, se kterými se v posledních pěti letech po potkáváme, tento náš web znají a fandí mu.

Sumář: Jarda si splnil sen a koupal se na moři kde nebyl vidět nikde břeh. Ráno nám zpříjemnilo pozorování vlaštovčího hnízdečka které jsme měli půl metru od lavice v kokpitu. Upluli jsme 27,5 míle.

Pátek

    Pátek začal dříve než jsme čekali. V 4:44 se Agnes položila téměř na bok. Kapitán spadl z postele, Jarda ležíc na opěradle lavice třeštil bulvy do tmy a Simona v přední luxusní kajutě měla hlavu zabořenou do jejího kouta. Přihnala se regulérní 7 Bf od moře. Kapitánovi se udělalo nevolno, neboť si ihned uvědomil, že celá Agnes drží na místě pouze díky hliníkovému kolíčku o průměru 1 cm. Onen kolíček se nacházel na vršku kotevního kůl a včera byl na závětrné straně. Z toho důvodu ke kůlu kapitán po zakotvení necouval, aby přendal druhé křížové kotevní lano z této droboučké součástky  na kůl. Tato lehkovážnost se mohla zle vymstít. Hodinu ve vichru s baterkou v ruce kontroloval jestli se již kolíček ohýbá a má mu jít pomoct motorem. Štěstěna nám tentokrát byla nakloněna, hliníkárna odvedla kvalitní práci a vedle kotvicí loď jsme nepoškodili. Na jiných lodích tolik štěstí neměli. Po přístavu se válely vlajkové žerdi i s vlajkami, podprdelníky plavaly po přístavu, několik lodí mělo rozmotané a potrhané rollfoky, přibylo pár škrábanců, z podpalubí se vynášelo rozmáchané vybavení.Ráno se naše posádka předstíraně divila proč jsou restaurační židličky poházené po chodnících a trávnících, že si žádné vichřice nevšimla.    

    Krátce před druhou odpolední kapitán přehodnotil v souvislosti se stavem moře a směrem větru plány a změnil cíl dnešní plavby. V původním plánu totiž byla noční plavba do Kielského zálivu. Cílem tak byl nedaleký přístav Rodby  kam připlouvají trajekty z německého Fehmanu.    Cesta vedla podél kosy na které bylo co pozorovat na příklad nepoužívaný maják a tak než jsme se nadáli potkali jsme navigační bóje pro trajekty. Přístav Rotby je velmi jachtařsky jednoduchý. Sanitární prostory jsou lehce omšelé, ale plně funkční a celou noc nás rušily přijíždějící a odjíždějící trajekty.

Sumář: Přežili jsme vichřici, upluli jsme 22 mil,jinak se nic významného nestalo.