Lodní deník
Pátek večer
Sedím s nepřítomným výrazem na sófě, popíjím růžové. Chřípí v nose mi atakuje vůně čerstvě dopečených řízečků a myšlenky mi lítají jako na Matějské pouti. Ano můj důvěrně známý každoroční stav je tu! Jedu na moře. Juppí chtělo by se mi zařvat kdybych nebyl fyzicky i psychicky vyždímaný jako šrajtofle neplatiče nájemného. Dva měsíce dělám pozemní podporu všem našim posádkám a zatlačuji slzu pokaždé když posádka dorazí někam kde to důvěrně znám. Naplánovanou plavbu z Polska do Amsterdamu jsem musel z pracovních důvodů odpískat pár týdnů před vyplutím. Smířil jsem se s tím, že mi to letos nevyjde, smířil jsem se tím, že mořskou spršku na své tváři letos neucítím. Mám však kamarády z posádky! Ti se s mojím smířením nesmířili a vybičovali sebe i mne k neuvěřitelným výkonům. Jejich snaha by však byla marná pokud by bílým kapesníčkem nemávla má žena která třináct let odolávala mým snahám ji pojachtařit.
Ano důvěrně známe je tu, ale přesto je to letos jiné. Venku sice stojí auto narvané zásobami na čtrnáct dní, ale zítra si s parťákem Petrem nezařveme „ … už je to zase tadýýý… jedééém…. na … mořééé...“. Petr letos díky mé absenci našel odvahu vyplout sám a povedlo se mu to na výbornou. Moje Liduš našla odvahu vydat se do neznáma a našemu psovi je to fuk kam jede – hlavně že někam jede. Od okamžiku kdy objevil svoji přepravku v autě je na prášky kdykoliv se páník nebo panička od sebe vzdálí neboť neví koho má hlídat aby mu neujel.
No a já jsem si uvědomil jak se má stabilní posádka se kterou jsem se probíjel třináct let baltskými vodami specializovala. Kuchař specialista sestavil vždy jídelníček, nakoupil zásoby, dohodl se s Liduš jaké vyrobí konzervované pochoutky. Lodní sommeliér se schánčlivostí sobě vlastní obstaral slivovičku, Božoléé a jiné pitivo. Rejdař Jaroušek vždy pečlivě připravil Agnes asistoval její dopravě do Třebieže a staral se otcovskou láskou o její chod po dobu pavby. Letos jsem na tyto činnosti sám. Ohlodal jsem několik tužek než jsem si vzpomněl co vlastně na lodi jíme. Bez ledničky to jde totiž ztuha při nákupech hlavně když si nevezme ani jeden z nákupčích brýle. Najít totiž na salámu který je zavěšený v chlaďáku údaj že může být skladovaný v teplotě do 24 st je nadlidský úkol. Dva měsíce plaveb se na Agnes také podepsalo a tak vezeme nový akumulátor který umřel hned na začátku. Ano bude to letos po všech stránkách jiné. Nevím jestli budu mít čas psát tento deník ale fotečky 100% budou tak jak jste si již zvykli. Nemáme plán kam plout. Poplujeme jak bude foukat. Liduš se bude učit a já doufám, že ji to chyte. Držte nám palce – budeme to potřebovat.
Sobota
Noc před odjezdem jsme se nikdo moc nevyspal. Kapitán střídavě vzpomínal co zapomněl a střídavě si nadával proč to řeší, když ví, že je to naprosto zbytečné. Ze zkušeností přeci ví, že nejprve musí odjet a až pak začnou zapomenuté věci samy chybět.
Stejný problém řešila kormidel nice – také zbytečně. No a chlupatý plavčík měl jinou starost - z pobíhání obou páníčků pochopil, že se někam vyráží. Mátlo ho, že kempík zmizel ale páníčci nezmizeli. A plně ho rozhodila skutečnost že svoji přepravku objevil v malém autíčku se kterým se ale nikam na dovolenou nejezdí! Leda tak na veterinu, ke Štrofům nebo na šunčičkové wakace do Javorové.
Okolo páté se sešla celá budoucí posádka v obýváku a povel „ pojedeme pá..“ přepnul Dixí ocásek do režimu TURBO. Plánovaný odjezd klapl a tak pět minut před sedmou vyrazila výprava směrem
severním. Cesta byla problému prosta krom tři-čtvrtě hodinové zácpy v Berlíně kde jsme se potřebovali zastavit ve filiálce jachtařského obchodu AWN.
K zavřené bráně jachetního přístavu v Třebieži jsme dorazili o 20 minut později než byl naplánovaný příjezd. Kapitán vyrazil s úsměvem k molu kde ještě ráno při kontrole sledovače stála Agnes. Nestála! Nestála ani tady ani nikde jinde. Nastálo tu ani rejdařovo auto. Úsměv se v mžiku změnil ve výraz šílence. Poletování po zpustlém přístavu nabíralo na obrátkách a ani poletování po rybářském přístavu náš malinkatý stěžeň neukázalo. Černé myšlenky mi klokotaly mozkem jako v kaleidoskopu. „ Nastartuji internet a podívám se kam ti šmejdi zlodějský Agnes odvezli!,,“ Padlo rozhodnutí a při cestě zpět jsem zahlédl mezi stromy čumák známé černé Fabie.
„Myslel jsem, že tady se ti to bude lépe překládat“ zněla odzbrojující odpověď. Následovalo půlhodinové ukazování kde co je, ( je to stále třináct let je vše na stejném místě), jak se startuje motor ( pět let se startuje stále stejně), kde jsou plachty ( na všech lodích jsou na stejném místě), kde jsou kanystry ( nikdy nebyly jinde), jak vypadá plynový vařič ( ten je nový – povyšuje Agnes mezi vele luxusní jachty neboť má dvě plotýnky). Tisíc notoricky známých informací utlumily tu jedinou nejdůležitější – kde jsou papíry od lodi? SMS odpověď která přišla od Berlína „ vezu je sebou domů….!“ No nic, až přijde akurátní německá kontrola nasadím stejnou techniku, ukážu mu jak se startuje motor, kde jsou kanystry a jistě ocení druhou plotýnku. Doufám, že mezitím zapomene, že původně chtěl vidět papíry a pojištění od lodi.
Nedělní ráno začalo obligátní kávičkou s buchtami a obligátním hledáním základních věcí. Přítomnost ženské ruky se na ukládacím pořádku podepsala. Přední kajuta byla vyčleněna jako sklad a tak to v něm vypadá jako okřídlené rejdařovo prohlášení: „ ...všechno co se vám nehodí vy šmejdi nas…. ke mně“. Novinkou je také věšák na zamínka který zavírá vchod do skladu a lednička která trůní v na trojúhelníkovém skladu piva č.1. Pokud popis zkrátím – prostě je zde jiná štábní kultura než když se zde plaví čtyři jako mokrý pes smrdící chlapi. Ještě že kapitán ubránil pro sebe postel v kuchyňské lince.
Neděle
Čtvrt hodiny před desátou ještě nesehraná posádka provedla trošku krkolomný výjezd z koutu přístavu.
Bez plně funkční zpátečky s ještě nezkušeným členem posádky, s větrem v zádech a molem před přídí není zrovna bezproblémové odplutí. K tomu mole sedělo asi osm rybářů kteří se nenamáhali ani vyndat prut z vody, natož pomoci. K dovršení všeho jeden z nich zapíchl trojhák do vlajky. No prostě Poláci, ti nikdy nezklamou.
Štětínský záliv přivítal novou kormidelnici NNE 3 větrem. Rozdávala úsměvy na všechny strany do okamžiku než kapitán vytáhl plachty. V ten okamžik od kormidla přilétla ostrá protestní nóta, že se určitě převrátíme. Vysvětlení, že s touhle posádkou se v tomhle větru nemůžeme převrátit nepadalo na úrodnou půdu. Klid nastal s odložením svršků a ponořením se do sluneční lázně.
Cesta přes Štětínský záliv byla proložena lekcemi kormidlování, ovládání motoru, opakováním plavebních znaků naučených v Holandsku. Vítr přicházel a odcházel jen proto aby přišel odjinud.
Sviňský kanál prolétla kormidelnice jako když jede k ohni. Když jsme se blížili k trajektovému terminálu ve Swinoujscie tak se od východu přiřítily bouřkové mraky nasáklé vodou. Kapitán rozvášnil deset koníků až na 7 kn. Když kolem záchranářského mola Agnes klopila zatáčku pleskla o kapitánskou lebku první kapka. Přistání bokem u mola připomínalo přistání kapitána Ronna ve filmu Dokonalá bouře.
Totálně promočené páníky přivítal Dikoušek v kajutě jako kdyby je neviděl několik dní a pro jistotu je oba začal osušovat jazykem.
Večerní návštěva pláže udělala chlupatému plavčíkovi ohromnou radost. . Poprvé byl u moře když mu byli čtyři měsíce a dočista si jej zamiloval. Průběh je vždy stejný. Nejprve zavětří, podívá se na páníky jestli může a po souhlasu a ihned se přepne do režimu „nesvéprávný“. Ihned začne vyt
vářet okopy pro ležícího střelce, ochutnávat moře a tryskem klopit zatáčky. Západ slunce do moře byl již jen třešinkou za krásným dnem.
Pondělí
Pondělní dopoledne posádka věnovala zvelebování, uklízení a přerovnávání zásob.
Poprchávalo a dle předpovědi se mělo po poledni vyjasnit a což byl vinikající výchozí bod pro plánovanou plavbu do mariny Kroslin na zaďák 4-5 Bf. Jak meteorologické modely naplánovaly tak počasí splnilo, co však modely nenaplánovaly byly vlny ze stejného směru jako vítr. Kývání lodi nedělalo kormidelnici vůbec dobře, nakázala kapitánovi navléknout na sebe veškeré bezpečnostní vybavení a zakázala mu se pohybovat po lodi. Zapomenout tak musel na peň a kontrazichry. Pilotáž na „motýla“ bez jistících a podpůrných prvků, s vlnami v zádech byla podhoubím pro několik „kravských obratů“. Jedním z důvodů také by
la skutečnost, že větévka kterou se loď řídí se musí dávat na druhou stranu než je zamýšlený směr plavby, což malinko Lidunku mate.. To se ale podá a kormidelnice s každou pro ni štrézovou situací získává zkušenosti.
Elévka jachtingu také, ač je jako doma na všech atrakcívh v zábavních parcích, pojala velkou nedůvěru ke kajutě při plavbě. Zjistila, že i jedna noha vložená přes práh ji přivozuje nevolnost. Marná byla snaha kapitánova přesvědčit ji, že je to podbné jako návštěva Tivoli v Kodani.
Pluli jsme podle pobřeží aby bylo něco vidět. Neustále jsme vykřikovali: „ tam… tam Helenka spala na pláži, … tam…. Tam jsem byla s našima, …. tam… tam jsme byli s kempíkem.“
Okolo Rudenu jsme se prosmýkli se zapadajícím sluncem a do mariny Kroslin jsme dorazili krátce před osmou.
K večeři bylo grilované kuřátko, pivečko spojené s probíráním zážitků. Že fungovala WIFI jste zjistili z logu a foteček.
Zítra se chystáme překrosit Greifswaldskou zátoku do mariny Neuhof a cestou se stavit v oblíbené udírně ryb ve Stahlbrode
Úterý
Ráno se celá posádka probudila po půl deváté. Po snídani se jal kapitán přeorganizovávat vybavení Agnes
dle včerejších potřeb, zásoby tak aby se nepřesýpaly ani při „kravských obratech“, vázací lana všechny uložil neboť průměrem odpovídaly středně velkému parníku a na vazáky se pak nevešly springy. Lodní tanky také zavlažilo 20 litrů benzínu.
Půl hodiny před dvanáctou se Agnes vydala napříč Greifswaldskou zátokou. Počasí předpovídalo J 3 Bf a trasa se tak je
vila jako problémů prosta. Meteorologové se ale trošku sekli. Přiburácela ZZJ 5 Bf a poryvy 6-7 Bf. Vichřík rozjančil hladinu obvykle klidné zátoky k metrovým vlnám které se občas vyšplhaly až na 1,5. Plavba kurzem 270, ostře na vítr, přímo proti vlnám připomínala jízdu na horské dráze a rozhodně nepatřila k těm plavbám které by měly drahou choť kapitánovu přesvědčit o krásách jachtingu. Jestliže včera byla lehce rozvrkočená, tak dnes byla přímo zděšená. Statečně přijímala ataky mořské tříště které ji zalévaly. První hodinu se snažila otírat si tváře, pak rezignovala. S ženskou urputností odmítala návrhy aby se šla schovat do kajuty, neboť po včerejšku ji připadal vchod do ní jako brána do pekel. Chlupatý plavčík vysílal vyčítavé pohledy ze zmítající se postele a neustále hledal místečko kde mu bude lépe. Naděje mu svitla když se mu podařilo vlézt do srolované peřiny odkud mu koukal jen čenich. Pohoda skončila když se i s peřinou zřítil na podlahu kajuty. Navigace byla také malinko složitější neboť letos je to bez GPS a vymožeností elektroniky. Důvodem je absence propojovacího kabelu mezi GPS a zbytkem lodi. Jaroušek totiž při přípravě lodi sice kabel potkal ale se slovy „to je ale divnej kabel….“ jej vyhodil. Zato naložil další buben s kabelem na 240 V takže již máme celkem 150 m kabelových přípojek a tak na onen kablík již nezbylo místo. Všechno špatné pro něco dobré. Kapitán tak musí navigovat jako za starých časů podle mapy, kompasu, očí a zkušeností. Když se po třech a půl hodině zmítání se vlnami objevil přesně v kurzu před přídí první pár bójí dráhy do Strlalsundu radoval se jako malý kluk. Žel s touto radostí zůstal osamocen. Adeptka jachtingu křečovitě svírala vazák, klepala se zimou a chlupatý plavčík se právě chystal zvracet.
Marina Neuhof přivítala zdecimovanou posádku vlídně. Přistání se zdařilo na jedničku a chlupatý plavčík nejistým krokem pádil z lodi. Pokud pocity všech zprůměrujeme tak to byla dnes taková normální krásná plavba. Kapitán si to užil. Paní kapitánová má opačné pocity a chlupatý plavčík má Altzheimra tudíž je vše zapomenuto neboť právě našel u restaurace kousek bratwurstu tak se mu jeví dnešní den také krásný.
Dobré jídlo vždy zvedne zdecimované posádce náladu a ani dnes tomu nebylo jinak. Bramborová kaše s karbanátky a růžové z Moravy.
Posádka již spí a kapitán se snaží procedit skze zdejší neuvěřitelně pomalou WIFI síť alespoň nějaké fotečky a čás tlodního deníku. Zítra máme jen malý přískod do Stralsundu a pak na Hiddensee.
Středa
Na středu byl naplánovaný jen krátký přískok do Stralsundu. Po obloze se střídaly obláčky se sluníčkem a Lidunka obezřetně číhala na každou vlnku která se objevila u vjezdu do přístavu. Každou uvítala se slovy: „…. já to věděla ….. to bude jako včera...“ Kapitán vždy významně ukázal na vrtulku větroměru a kontroval: „ když není vítr nejsou ani vlny...“ . Po poledni přestaly vlnové návštěvy přicházet a vrtulka měřiče větru se začala jemně vrtět a tak čtvrt hodiny před druhou se Agnes vydala jen s hlavní plachtou směr Stralsund aby bezpečně stihla otevření mostu v 15:20. Hodinovou rezervu využili na dohled mostu trénováním obratlů po větru i proti větru, zastavování, stavění proti větru i driftování. Krátce před otevřením se přihnala plachetnička Lana s českou posádkou. Potkání českých lodí je vždy vítaným zpestřením zdejších plaveb, prohozením pár slov a pak si zase všichni jedeme svou cestou. Tato posádka však o kontakt nestála, mužská část se ani nesnažila o obvyklý pozdrav rukou. Kapitán si vzpomněl na jeden z fejetonů Petra Lásky o zdravení a bylo mu smutno. Když jsme na Baltu začínali, nelenily posádky českých lodí i změnit trasu aby se potkaly. S láskou všichni vzpomínáme na koktavého Vaška, který nelenil jet na skládačce 10 kilometrů jenom abychom se potkali. A teď? Je český skipper líný i zvednout ruku?
Kotevní lano dopadlo na vazák City mariny ve Stralsundu krátce po čtvrté a posádka vyrazila na kávičku na zahrádku restaurace Zlatá Praha. Jaký kontrast s posádkou Lany. Jakmile personál zaslechl češtinu přišel nás obsluhovat mladíček. Vypadalo, že má ze setkání radost, probrali jsme jak se on dostal tam a jak my, kam míříme a velmi litoval, že zítra na oběd nepřijdeme.
Prošli jsme si historické centrum města, vyfotili se u zrcadlových dveří kde se vždy fotíme pokud sem dorazíme, ve Fischkuteru jsme si dali kibbeling který byl sice dobrý ale do pravého holandského měl daleko.
Po setmění se otevřelo nádherné panoráma na osvětlený kostel svatého Nikolaje, o to milejší bylo, že ono panoráma bylo vidět z kapitánské postele. K pozdní večeři byl vynikající guláš s knedlíkem, a plzeňské. Na zítra máme v plánu na Hiddensee.
Čtvrtek
Ráno jsme nikam nespěchali a tak ani nikdo z postele nepospíchal. První vylezl po deváté kapitán a šel venčit chlupatého plavčíka. Když se vrátili voněla celou lodí pravá brazilská káva a na stole byl připravený chléb s domácí marmeládou.
Na dnešní den kapitán naplánoval ostrov Hiddensee který by rád prozkoumal podrobněji, neboť zde byl naposledy na skok před deseti lety. Cesta k němu vede většinou vybagrovaným kanálem v mělčinách a jelikož vála jihozápadní trojka, byla by celá cesta na zadoboční větry. Bez možnosti použití pně je většinou přední plachta zakrytá tou hlavní a netáhne. Z toho důvodu kapitán vytáhl větší bouřkovou kosatku která jde jednoduše přehazovat a po stažení se nemusí jít na příď vyvázat.
Vyplutí na 13 mílový poskok bylo naplánováno na půl jedné. Komplikací se stala magnetická karta k WC a sprchám která je zálohovaná, žel nebyla komu vrátit. Hafenmajstr má přes den volno a půlhodinu před polednem kdy je přítomen jsme propásli. No nevadí, budeme se muset tudy vracet byť jsme dále chtěli plout kolem Cap Arcona.
Ihned po vyplutí nás začal stíhat holandský dvojstěžník který ale plul jen o fous rychleji a tak nás dohnal akorát u první bóje kanálu podél Hiddensee. Soupeřit s ním v úzkém kanálu se posádce Agnes nechtělo a tak udělala v kanále čelem vzad a po proplutí Holanďanů znovu. Jestli posádku škuneru vykolejil tento manévr nebo přítomnost chlupatého plavčíka v záchranné vestě stojícího předními tlapičkami na okraji lodi se nepodařilo zjistit. Jisté je, že se shlukli a ukazovali si na nás.
Marina Neuendorf je nejjižnější ze tří marin na Hiddensee a vybrali jsme ji dobře. Je to malý útulný přístav kde je kiosek s potravinami, hospoda a dvě půjčovny kol. Cena je 12 EUR + 1,5 EUR lázeňská taxa na osobu a den. Elektřina 1 Euro za 1 kWh. Na zítra máme v plánu si půjčit kola a projet si celý ostrov.
K večeři byla masová směs s rýží, pivečko a k večernímu posezení při západu slunce lahvinka růžového z Moravy.
Pátek
připravujeme
Sobota
Noc na dnešek byla děsivá. Chlupatému plavčíkovi bylo zle. Celou noc chodil. Chodil po podlaze, chodil po paničce, třásl se u páníčka. Nepomáhalo hlazení, nepomáhalo masírování bříška, nepomáhalo chození venku s páníčkem, nepomáhalo přesvědčování, že ráno bude líp. Pak si lehl a přestal se hýbat. Po deseti minutách paničku přepadly černé myšlenky a vytryskly ji slzy. Strnulá hrůzou se bála na plavčíka sáhnout, neboť se zjištění bála. Kapitán měl podobné myšlenky a přemýšlel kde je hledací reflektor aby mohl z tohoto místa odkud se dá odplout pouze vybagrovanou dráhou v mělčinách prchat k veterináři do Stralsundu. Ne všechny bóje jsou osvětlené a na každé straně dráhy je místy jen půl metru. Když už byly obavy paničky nesnesitelné a ruka se přiblížila na dotek kožíšku Dixík ožil. Krátký klid mu dobil baterky na další várku mašírování.
Po nočních hrůzách posádka vytáhla božihodovou bábovku k snídani a chlupatý plavčík konečně usnul. Příprava lodi k plavbě je již pro sehranou posádku rutinní záležitostí a tak se mohla po desáté vydat k dnešnímu cíli Hafendorf Wiek. Cesta je celá vedena vybagrovanými kanály a tak byla opět nasazena bouřková kosatka a plná hlavní plachta. Cesta probíhala v 3 Bf celkem svižně. Občas ji zpestřily přejíždějící a míjející situace, kdy jsme se v úzké plavební dráze mezi bójemi potkali my, zdejší obdoba plujícího autobusu, plachetnice na plné plachty v protisměru a do toho poplašňák s motorákem zezadu.
Marina Wiek jsou vlastně mariny dvě a obě si konkurují. Jejich hafenmajstři stojí hned u společného vjezdu a lanaří přijíždějící. My jsme zvolili tu severní a udělali jsme dobře. Je to asi to nejlepší co jsme zatím na Baltu poznali. Její popis si necháme na zítra.
Meteorologové nám na zítra předpověděli déšť nejprve na celé odpoledne, pak předpověď vylepšovali až to měl být celý den. K tomu přidali bezvětří o čemž se dalo dosti pochybovat neboť v době když kapitán předpovědi stahoval větroměr na vrcholu stěžně vibroval celou lodí. Úderem šesté večerní ale kdosi přepnul vítr na OFF a bylo vymalováno. Tentokrát soudruzi z NDR chybu neudělali. Jak to tak vypadá zítra budeme mít volný den a spotřebujeme druhého ze tří žolíkových dnů bez plutí.
Pro zakončení pohodového dne Lidunka vykouzlila gnocchi ke kterým byly vepřové plátky na česneku a tabuli doplnilo růžové Mikulovské Svatovavřinecké.