Vyjasnění pojmů

Agens – naše miláček jachta

Rejdař – majitel miláčka

Rentiér Jaroušek – viz. „rejdař“, občanským jménem Jarda Jehlička

Rentiér Kája –admirál který dovedl k jachtingu rentiéra Jarouška, celým jménem Karel Knížek

Kapitán - zakladatel 3J (Jarda Jehlička Jachting) v roce 2002, celým jménem Libor Kafka

Kuchař – specialista na podvodní a jiné práce, v klubu 3J od založení, celým jménem Petr Hlozák

 

Den nultý - pátek

26.06.2009 19:29

Tak a je to tady! Kulový blesk právě udeřil! Výprava začala, sice zatím sice po zemi, ale zítra, pokud nenastanou komplikace, se bude Agnes kolébat v přístavu Třebieže odkud by měla vyrazit do cíle naší letošní výpravy - přístavu v Petrohradského zálivu s pro čechy s malebně znějícím názvem Kunda.

Očekávané komplikace v podobě rozmáchané výjezdové cesty ze zimoviště Agnes se dostavily. Dodávka která měla Agnes táhnout beznadějně zapadla v rozježděném trávníku. Povolaná druhá dodávka zapadla hne o kousek vedle. Chvílemi to vypadalo jako v pohádce o velké řepě: velká dodávka, menší dodávka, velký kapitán, menší kapitán, nejstarší kapitán, Kobosil, současná manželka kohosi, bývalá manželka kohosi, současná milenka kohosi, bývalá milenka kohosi, dcera rejdaře, pes Filip rejdaře, Pipina – vnučka rejdaře a na konci Agnes. A až nakrátko spojené dodávky a osm párů rukou dostrkalo konvoj na okraj komunikace kde se mu do cesty postavila vzrostlá Švestka. Bohužel v souboji švestky a lodě zvítězila švestka.

Zítra tedy budeme začínat opravou laku. Jarda, Karel a podvalník s Agnes je právě na hranicích s Německem. Já s Petrem vvyrážíme ve dvě v noci za nimi.

Plán pro zítra je:

Brzy ráno spuštění na vodu, vztyčení stěžně a naložení zásob a po poledni bychom měli vyrazit Kaiser kanálem do Swinoůstí. Zde se podle aktuálního počasí rozhodneme zda zakotvíme či poplujeme dál. Předpokládaná trasa je Bornholm, Oland, Gotland, Lotyšsko, Estonsko, Kunda, a zpět přes Lotyšsko, Litvu do Gdaňsku kde by nás měla střídat druhá posádka.

První den - sobota

27.06.2009 23:09

Cesta lodi s osádkou rentiérů Jardou a Karlem do Třebieže proběhla bez komplikací pomineme-li poprzněné božíhodové tričko rentiéra Káji . Cesta kapitánovi Liborovi a kuchaři Petrovi probíhala bez komplikací do poruchy palubní elektroniky tři roky starého vozu. která vypověděla službu již na 21 kilometru Nefungovala celá přístrojová deska avšak po jarních zkušenostech z Korsiky se však jednalo o prkotinu, kapitánův zásah do elektroniky v podobě rozpojeného konektoru však po dvaceti minutách Fabii napravil hlavu. No to nám to pěkně začíná doufejme že smolný rok závad nebude pokračovat.

Lehké potíže nastaly až v přístavu v Třebieži, kde jsme potřebovali jeřábníka. Sličná slečna nalíčená kosmetikou maskérů filmových hvězd nás již od osmi hodin v recepci přesvědčovala že jeřábník přijede každou chvíli, neboť je již na cestě. Od půl osmé jsme tak stáli pod jeřábem a dychtivě pokukovali po každém přijíždějícím autě. Snad 278 krát jsme zkontrolovali nosné popruhy, 137 krát zaznělo nějaké sprosté slovo a 62 krát jsme šli zkontrolovat make-up sličné slečny a byli jsme ujištěni že jeřábník již jede. Zbytek času jsme se tak bavili procházením po obou přístavech a pozorováním hektických oprav na vedle stojícím ocelovém dvojstěžníku. Opraváři byli šikovní, jejich fištrón jsme obdivovali až do druhé hodiny odpolední. Pak jsme jim ovšem nemohli přijít na jméno - byla to totiž ta obsluha jeřábu na kterou jsme sedm a půl hodiny čekali. Nepodařilo se nám zjistit co si o nás mysleli – proč asi tak stojíme pět metrů od nich, s lodí pod jeřábem s připravenými popruhy zavěšenými na háku a lelkujeme kolem. Asi si mysleli že jsme Agnes vyvezli na výlet a pojedeme zpátky. Inu Polsko, mysleli jsme si že nás již nemůže nic překvapit a hle může.

Spuštění na vodu je již rutinou stejně tak jako rutinní naložení zásob. Stavění stěžně zvládáme i poslepu, štelování vantů taktéž a tak nás trochu zaskočilo když jsme zůstali stát s novým ráhnem v ruce které nebylo na co připevnit.. Jaroušek se drbajíc ve strništi hluboce omlouval, že tak trochu pozapomněl do stěžně vložit takové udělátko s čuribrkem, ale že to není žádný problém, že stačí když ten stěžeň zase celý odmontujeme a to udělátko do něj vložíme. Kapitán, který právě s blaženým výrazem ve tváři dokončil po dvou hodinách stavění stěžně seřízením posledního z deseti vantů, ho chtěl nejdříve zabít, pak jen protáhnout pod kýlem, ale nakonec zaklekl k napínákům a začal je rozebírat. Po dvojitém stavění stěžně jsme práce dokončili kolem páté. Bylo jasné že dnes již nikam vyrážet nebudeme byť v jiných letech jsme touto dobou již byli na dohled Swinoústí. Zajeli jsme pro benzín a zakotvili na výslovné přání „ kapitána portu“ v rybářském přístavu. Ceny šly nahoru! Platili jsme 13,53 zlotých vč. elektřiny kterou jsme k ničemu nepotřebovali. Celých 81 Kč! Kde jsou ty doby kdy jsme platili 3 zloté!

K večeři byly řízečky z domova, byly moc dobré Lidunko!

Druhý den - neděle

29.06.2009 00:26

Ráno jsme po lehké snídani kdy se podávala pravá brazilská káva s bábovkou vyrazili v 7:45 směr Swinoústí. Obligátní přípitek Neptunovi a pohodová plavba kterou však nesnášíme neboť ji absolvujeme minimálně jednou ročně utekla rychle a ve Swinoústí jsme potkali Panta Rhei která připlula po Labi z Prahy. Kluci čekají na plachty, pilně zkouší a testují loď i baltské vody. Později se chystají do Středomoří.

Aktualizováno v 14:35 Po knedlících s vejci vyrážíme směr Bornholm.

Aktualizováno v 19:20 Ha!! Když se daří tak se daří! Jsme zpátky ve Swinoůstí. Fouká čerstvý vítr k jehož dokonalosti nám chybí 10 st E. Jedná se NNE 6 který zde téměř nikdy není. Fouká už týden a tvoří vlny které byly ve čtvrtek 4 m, teď jsou už jen 1,5 m, ale ze směru kam potřebujeme plout. Jet ostře na vítr a ještě k tomu proti takovýmto vlnám celou noc není nic příjemného. Připočteme-li mlhu která padla, bylo rozhodnutí jasné - návrat zpět.

No to nám to pěkně zčíná ale všechno špatné je pro něco dobrého. Je po půlnoci, sedíme s Petrem v maríně před hospodou v parku a píši tento příspěvek. Rentiéři spí a my se právě vracíme z příjemné návštěvy Panty Rhei ( v překladu „čas plyne“) která zde dolaďuje detaily před zkušebními komisaři námořního registru. Je to zbrusu nová největší česká námořní jachta a míří do Karibiku. S posádkou které velí jeden ze spolumajitelů jsme spolu s Petrem strávili příjemný večer při povídání jak jinak než o lodích. Její posádka měla největší radost z pravého českého piva které jsme jim přinesli, neboť již třetí týden pili jen polské. Kluci nám ukázali celou loď a jaká poškození utrpěla během zkušebních plaveb v běsnícím Baltu. Prohlédli jsem si jak celý interiér, tak i technologie. Na Libora nejvíce zapůsobila strojovna do které se celý nasoukal a nadšeně hýkal nad každým technickým detailem. Oba kapitáni se pak nad mapami dohadovali na nejlepší trase Panty Rhei do Lamanšského průlivu. Během povídání dorazila další loď z Čech ( to je teda úroda - DRUHÝ DEN A TŘETÍ LOĎ), marína je však přeplněná tak nevím kde skončili. Půjdeme to prozkoumat.

Zítra se pokusíme zopakovat pokus o severní kurz, vidím to že bychom mohli skončit v Sirishamu ale pravděpodobně to bude Ystad. No necháme se překvapit.

Den třetí - pondělí

01.07.2009 18:18

Po budíčku, který byl naplánován na 4:30, jsme po nástupu celé posádky do „mléka“ v kokpitu jsme konstatovali, že jdeme zase spát, neboť vyplouvat do hustého provozu „lodní dálnice do Štětína“ za viditelnosti 10 m je čistým hazardem. Druhý budíček byl stanoven na sedmou. Oba rentiéři však již nešli spát a jali se vyvářet snídani. Do druhého budíčku stačili ohřát a spořádat gulášovou polévku od večera, najít v podpalubí dvě kila moravského uzeného, které již začínalo mít duhovou barvu a při ochutnávání zda se dá jíst jej polovinu spořádali. Druhá polovina se nyní houpe po stropem a neustále se zmenšuje (myšleno uzeného nikoliv posádky). Podezřele často si staříci otírají mastnou pusu. K snídani byla káva a buchty. Nerentiérská část posádky má obavy o rentiérské žaludky a střeva – budou muset odvést statečnou práci.

Okolo osmé se mlha již zvedla na tolik že jsme mohli vyplout. Směny jsou rozděleny na dvouhodinové hlídky. Kurz 340º - ostře na vítr značí že bychom se mohli dostat do Ystadu a pokud se vítr stočí dle předpovědi alespoň o 15 st.východněji, je šance na Bornholm dle původního plánu. V opačném případě je nesmyslem křižovat přes sedmdesát mil na Bornholm.

Aktualizováno v 10:20. Žel bohu vítr se sice stočil, ale oproti předpokladům západněji přesně proti nám a tak po dvou hodinách se rozhodujeme pro změnu trasy – pro příjemnou plavbu na Ruden kam připlouváme v 15:45. V důvěrně známém přístavu kotvíme pouze tři lodě a okolo páté tradičně připlouvá pobřežní stáž aby nás zkontrolovala.

Po tradičním koupání na západní pláži si dopřáváme sekanou, zelíčko a brambory. Rentiéři unavení raním vařením a běháním s následky moravského uzeného uléhají okolo půl osmé, kapitán a kuchař o dvě hodiny později. Upluto 26,89 Nm, celkem 63,13.

Den čtvrtý - úterý

01.07.2009 18:20

Vyspalí rentiéři od čtvrté hodiny ranní lyžují po palubě, neboť jsou vyspalí do růžova, zbylí dva členové posádky si omotávají hlavy spacákem. V 6:45 si spacák odmotává kapitán, o deset minut později Petr. Snídaně je velmi rozmanitá: junioři kávu a bábovku, rentiéři kávu a již jednobarevné moravské uzené. Před osmou opouštíme Ruden který nás zklamal ztratil totiž svoji duši po odchodu legendy Eberharda Kästela a desítek na ostrově žijících koček. Po vyplutí plavební dráhou nabíráme kurz 040º směr bornholmský Nexo. Fouká NNW 3 a vypadá to, že by to dnes mohlo vyjít.

Asi jsem bohy větrů svojím příspěvkem a tvorbou stránek o Baltu urazil, neboť po hodině cesty o Greifswalder Oie přestalo foukat úplně. Za hodinku a půl se opět rozfoukalo, ale se zlomyslný vítr se opět stočil na NNE 2 – tedy opět proti nám. Padlo tak rozhodnutí plout kamkoliv východním směrem. Volba padla na 50 mil vzdálený Kolobrzeg s nadějí že pokud se vítr stočí východněji (předpověď hlásala E 3-4) upravíme cíl na Bornholm. Této variantě jsme po zkušenostech v rozdílech předpovědí a skutečnosti, již nedávali moc důvěry. Vlastní zkušenosti byly správné a Balt je opravdu nevyzpytatelný. Po strastiplné noci, kdy nás zastihla opět mlha, málem nás přejeli neosvětlení rybáři, několikrát padlo bezvětří, změna větrů ze všech směrů, mrholení, jsme dorazili ráno okolo šesté do polského Dziwnova.

Plujíc mokrou mlhou vjezdovým kanálem který jsme spíše tušili než viděli, se z mlhy se na mole bývalé celnice vynořil „kapitán porta“ a po pohledu na zdevastovanou posádku okolo plující Agnes nám mlčky podal klíč od sprch. Budiž pochválen tento moudrý muž, sprchy jsou bez poplatků, ukázkově čisté a voda je příjemně teplá. Upluto 57,78 Nm, celkem 120,91.

Den pátý - středa

04.07.2009 14:16

Budiž zatracen onen moudrý muž z minulé reportáže! Ta podaná ruka s klíčem od sprch byla sice milá, ale cena v natažené ruce byla neskutečná. Hanebným marketingovým tahem nás připravil o 54 zlotých. Pořídili jsme si tak doposud nejdražší přístavní poplatek v historii našich plaveb. 16,75 eur jsme opravdu nikde neplatili. Je pravdou, že pokud připočítáme obligátních 0,5 – 1 euro za tříminutovou sprchu, tak to není tak hrozné, ale vezmeme-li zase v úvahu že rentiéři z úsporných důvodů sprchu nepoužili a šli se vykoupat na pláž, tak kapitána málem trefil šlak!

Den jsme strávili v Dzivnově, neboť do oběda byla mlha, že by se dala krájet a k tomu bezvětří. K obědu uvařil Karel gulášovou polévku ke které Petr přinesl vynikající čerstvé houstičky. Odpoledne se vydala posádka na návštěvu města a kapitán připravoval příspěvky pro tyto stránky. Petr objevil internetovou kavárnu, kam šli s kapitánem poslat večer příspěvky. Že se to zdařilo jste již a zjistili protože jste měli co číst a co prohlížet, cena byla příjemná - tři zloté, tj. cca 18 Kč. Cestou z kavárny se zastavili na čtyři Botsmany (12º). V rozverné náladě po návratu kapitán zapředl hovor s rodinou na sousední lodi ke které jsme byli vyvázáni. Plynnou anglicko-německou konverzací, proloženou švýcarským akcentem, probírali roztodivná témata jako např. proběhlé mistrovství světa v Liberci, krásy Prahy, počasí na Baltu nebo svobodu občanů Švýcarska. Na závěr rozhovoru náš lehce unavený kapitán uklouzl, prý po orosené palubě a narazil si koleno. K večeři bylo co si kdo našel. Rentiéři dojeli gulášovou polévku od oběda a zbytky zeleného cosi o čem tvrdili že je to moravské uzené. Kapitán povečeřel tatranku s kávou se slovy že drží dietu. Petr našel skývu chleba o kterou se chvíli přetahoval s rentiéry a k tomu ulovil kousek zeleného cosi co po pečlivém pětiminutovém preparování hodil rybám.

Den šestý - čtvrtek

04.07.2009 14:24

Po budíčku,který byl dnes posunut před šestou,jsme lehce posnídali zbytky buchet které již měly léčebné účinky neboť z větší části obsahovaly penicilín. Po nezbytné přípravě k plavbě jsme v 6:45 vyrazili do plavebního kanálu,neboť kapitán prohlásil že se mlha v přístavu již rozplynula a to co ostatní vidí jsou jen její zbytky. Že se jednalo o pošetilé rozhodnutí jsme zjistili hned v zápětí po připlutí do ústí moře kde byla mlha s viditelností cca 30 m. Zakotvili jsme u vlnolamu a čekali na její rozfoukání. Po hodině dorazila Bavaria 36 se čtyřmi Saskými důchodci která provedla stejné rozhodnutí jako my, ale na druhé straně vlnolamu, jen provedení zvolili trochu odlišné. Při přistávacím manévru se ozvala rána jak z děla až jsme pojali podezření že vytvářejí nový průjezd vlnolamem, nakonec se ukázalo že narazili do dna ( všechny příručky v tomto místě uvádějí hloubku 3 – 4 m). No zatím se nepotopili tak jim snad čerpadla pracují. Mlha se rozplynutí neměla a tak jsme se okolo půl dvanácté rozhodli že ještě poobědváme těstoviny s gulášem. Gulášek byl vynikající díky Lidunko.

Mlha zřídla až okolo jedné hodiny odpolední natolik, že jsme mohli vyrazit. Nabrali jsme kurz na Ustku vzdálenou 83 Nm vzdušnou čarou. Jak se stalo při letošní plavbě zvykem vítr opět fouká ze směru proti nám a tak nám nezbývá než celou trasu křižovat. Trochu pomohlo dopolední rozmlouvání kapitána s Neptunem kdy oba popili po jednom kalíšku Balantýnky při které kapitán domlouval Neptunovi, tomu se nás zželelo a aby nám trošku ulevil seslal nám jasnou oblohu, mírné moře s vlnkami tak do půl metru a větříček alespoň NNE 1–2 Bf ( předpověď hlásá N 2-4). Agens rozumně stoupá do 50º a tak nám pravdu nezbývá nic jiného než křižovat non-stop a prodloužit etapy. Časová ztráta na původní plány je již velmi velká.

V 17:35 jsme potkali Viktorku, šestinásobné volání do VHF éteru„ Viktória, Viktória, Viktória This is Agens“ zůstalo bez odezvy a tak jsme si pluli každý svým směrem. Vstříc nadcházející noci.

Den sedmý - pátek

04.07.2009 15:13

Mám rád takovéhle noční plavby. Je hvězdná obloha na které dominuje zapadající měsíc. Severní obzor v tomto ročním období nikdy neztemní, mapuje pouť slunce za obzorem a pár hodin po západu se začíná klubat žlutavým svítáním nový den.

Na pravoboku v dálce vysílají své poselství majáky, každý s jedinečnou frekvencí záblesků. Červená a zelená blikající světla mne zase lákají přijmout pohostinství marín. Polské pobřeží které je přes den jedna velká pláž je v noci zajímavější. Temné pobřeží je proložené shluky luceren a lucerniček, osamocené mihotání samot dává tušit osudy lidí kteří si zvolili pro život v osamění, modré blikání policejního majáku ženoucího se po pobřežní silnici zase dává tušit osud posádky před ním ujíždějící. Měsíc zapadl a noc se stává zase temnější. Noční ticho protíná zapraskání vysílačky je 01:33 a na kanále 26 začíná melodickým hlasem operátorka předčítat „ prognoza pogody; Balt záchodno-poludňovy, poludňovy, poludňovo-schodny: wiatr polnočny a polnočno schodny; dva až citery stupně Boufórta; satav móra od jednoho do dvuch; widzialnošč dobra; temperatura kolo dvadziešti celziuša! Balt poĺnočny ……..“ Kolikrát jen sem již tuto stále stejnou předpověď slyšel? Dychtivě čekám zda tato zpráva přinese pro nás příznivější „prognozu“ a stále několikrát denně má wiatr směr polnočny až polnočno schodny, tedy směr kudy potřebujeme plout. „……..dobrounoc na morzu!“ končí operátorka a zapraskání vysílačky otevírá ticho v éteru na další čtyři hodiny. Jak asi vypadá nositelka tohoto melodického hlasu který mám z těch čtyřech operátorek nejraději? Podle intonace je znát že ji práce baví a bere ji jako poselství.

Ze snění mne vytrhuje pocit, že je něco jinak, paměť horečně doluje zapamatované rozmístění nočních světel a konfrontuje je s uloženými obrázky plavebních map které jsem studoval v podvečer. Mám to! Zmizelo mi z výhledu osvětlené molo přístavu Kolobrzeg vybíhající do moře! Jsem snad tak blízko pevniny že mi je zastínila? Ne molo je přeci na výběžku! Zastínila mi jej snad neosvětlená loď? Nevím a tak raději rychle překřižuji na sever a dále pátrám po záhadě. Jedno světlo za druhým mizí beze stopy jako v nějakém katastrofickém filmu o kolapsu energetické sítě. Co je tím predátorem který požírá celé pobřeží tak, že není vůbec vidět? Co způsobuje mizení celých vesnic jako by tam nikdy nebyly. V paměti mi vyskakuje jeden noční návrat ze služební cesty po vichřici a průtrži mračen. Tehdy jsem projížděl zcela potemnělými vesnicemi, kde jediným světlem byly jen majáky požárních aut, hukot čerpadel na vodu a naříkání žen. Taková katastrofa postihne jednu obci nebo dvě, ale celé pobřeží, včetně navigačních světel která jsou napájená ze solárních panelů? Po chvíli přicházím záhadě na kloub – je to mlha, hustá neproniknutelná mlha, která se v noci tváří jako černočerná tma. Nejvyšší rychlostí jakou mi větříček dovoluje prchám na volné moře, neboť za chvíli se začnou vracet rybáři, mihotání luceren doprovázejících jejich tvrdou dřinu jsem před chvílí pozoroval na nočním horizontu. Predátor během dvaceti minut spořádal celé pobřeží a jediné podle čeho se dá něco tušit je plavební bóje dvě míle od pobřeží, která vytyčuje dráhu do přístavu. I ona prohrává svůj nerovný zápas po deseti minutách. Třemi a půl uzly se snažím prchnou z pařátu černého nenasyty. Pozdě! Prohrávám a ocitám se absurdním mokrém prostředí, v černočerné tmě a jediné co vnímám krom dřevorubecké práce obou rentiérů z podpalubí, je hluk motorů vracejících se rybářů který naplňuje tmu ze všech stran. Přichází Petr který mne jde vystřídat a oba se zbystřenými smysly odhadujeme vzdálenost a směr lodí. V ruce křečovitě svírám mlhový roh ( trubka do mlhy) s odhodláním protlačit skrze něho svoje rachitické plíce pro případ že by se nějaká loď přiblížila příliš blízko. Po hodině a půl mlha trochu polevuje, rybáři jsou již v přístavu tak mohu jít klidně spát.

Ze spánku mne probouzí hlas mlhové trubky do které duje Karel a hulákání od levoboku „Uvaga! Uváága“ . Tak tentokrát to bylo o fous, polská jachta nás míjí o dvacet metrů, máme tu nový den.

Den sedmý – pátek - druhý díl

05.07.2009 19:57

Dnešní ráno budíček nepotřebovalo, celá posádka průběžně upadla do spánku a průběžně se probouzela jenom proto, aby něco pojedla. Rentiéři jsou v tomto mnohem vynalézavější než zbytek posádky. I když spíte tak poznáte jejich probuzení podle šustění loupané cibule, pak přijde na řadu rumplování šuplíků a poklopů všech zásobáren, následuje krájení všeho možného a nemožného, pak je slyšet většinou upadnutí chleba na zem doprovázené kletím. Pak je chvíli klid prokládaný tichým žmouláním, celá operace je završena zasyčením otevíraného piva. Další dějství probíhá zhruba za dvacet minut, jeho start je ohlášen klením které nelze publikovat před dvaadvacátou hodinou, následuje rychlý úprk k zadnímu zábradlí, horečné odhazování svršků a divadelní kus je zakončen přerušovaným zurčením.

Jinak plavba probíhala rutinním střídáním posádek a neustálým křižováním proti slabému severovýchodnímu větru. V podvečer jsme se stali nedobrovolnými účastníky vojenských manévrů polského námořnictva. Když se okolo vás prohánějí torpédoborce, minolovky a jiné fregaty. No není to dobrý pocit být uprostřed vojenského cvičení! S končícím dnem padlo bezvětří a kapitán rozhodl že 33 hodin nonstop plavby a 90 uplutých mil už stačí a povolit posádce nabrat směr přístav port Darlowo, který se nacházel přes dvě míle od trasy. Rejdař – strojník rozhulákal 18 koňských sil motoru Merkury a posádka Agens radostně zamířila k pobřeží. Ostrá příď rozrážela klidnou hladinu, rejdař Jehlička si mnul rostoucí strniště a s upokojením si pochvaloval jak pěkně motor běží. Trest za rouhání přišel v zápětí. Z motorové batisty se ozval ryk vražděného podsvinčete rychle zakončený absolutním tichem, jediné co bylo slyšet byl tlukot čtyřech srdcí posádky. První kdo porušil trýznivé ticho byl rejdař, věta kterou pronesl se nedá reprodukovat v celém znění ale naprosto shrnovala nastalou situaci: „ Tak jsme chtěli do Kundy a jsme v pi……. "

Pokusy o resuscitaci motoru končily po pěti vteřinách zakvičením a dalším zlověstným tichem. Ke vjezdovým světlům do přístavního kanálu nám zbývalo půl míle. Větrná korouhvička na vrcholu stěžně, která je vždy prvním poslem naděje na vítr, se teď líně převaluje z jedné strany na druhou v rytmu kývání lodi. Zdvořilostní vlajka pod pravým sálingem je druhým nositelem nějaké naděje, teď ale zplihle visí. Necelý kilometr chodec zvládne snadno, ale dvou a půl tunová loď v absolutním bezvětří?

Dusné ticho přeruší Karel se vzpomínkou na závodnická léta: „..zkusím kaprovat“. Kapitán s rejdařem obracejí oči v sloup, pumpování kormidlem zvané kaprování je sice schopno rozjet lehkou závodní plachetnici, ale dvě a půl tuny je dvě a půl tuny. Pobaveně tak sledují střídavě Karla kývajícího kormidlem z jedné strany na druhou a displej rychloměru. Po dlouhé chvíli když kapitán odvracejíc zrak od nuly svítící na GPS koutkem oka zahlédne změnu! Opravdu, na displeji naskočilo 0,2 uzle, pohled na větrné špiony značí že za závratnou rychlost celých 370 metrů za hodinu nemůže vítr! Tato šokující informace jako by vlila novou energii do žil celé posádky – pouhé tři hodiny a necelý kilometr do přístavu bude za námi. Po zuřivém přehrabování v podpalubí a hledání pádlovacích pomůcek bere kapitán do ruky pánev VOK a začíná v leže pádlovat na levoboku, rejdař uléhá na pravoboku a pádluje dětským veslem. Nula celá tři, nula celá čtyři, nula celá šest, NULA CELÁÁÁ OSM, se ozývá hlas Petra který těmito informacemi dávkuje energii tří rukému motoru. Je to k nevíře, pánev VOK, dětské pádlo a „kaprování“ je schopno rozhýbat dvě a půl tuny k rychlosti až jeden kilometr za hodinu. Metr za metrem se chromá Agnes posouvá ke svému cíli. Padesát metrů před vjezdovými světly ji ale začíná vytékající proud řeky strhávat na moře. No to snad nééé! Jarda vzteky trhá šňůrou od mrtvého motoru a ten se rozbíhá. Kašlavě pištíc poskytuje poslední službu která končí pět metrů od levobočního vlnolamu který se tyčí dva metry nad přídí Agnes kterou proud strhává opět do volného moře. Vzpomínka na horolezecké mládí přiměje kapitána skočit z odplouvající lodi na drsnou stěnu betonového pilíře vjezdové navigace a vyškrábat se nahoru. Pomocí lana se snaží obrátit směr odplouvající lodi. Nerovný zápas napnutého drnčícího lana se na konec obrací na stranu kapitánovu a loď se pomalu začíná sunout proti proudu. Je půl hodiny před půlnocí, sólo pro Burlaka a Agens.

Den osmý - sobota

06.07.2009 12:20

 

Dnešní den začal vlastně po půlnoci. Rejdař s kapitánem po mohutném zapití právě prožilého traumatu se jali zkoumat příčinu smrti motoru. Střídavě vykukovaly jejich zadnice z motorové šachty za mihotavého svitu baterek. Postupně byly vylučovány méně závažné závady až zbyla ta nejpravděpodobnější – zadřené spodní ložisko na klikovém hřídeli. Po tomto neradostném zjištění si oba dali ještě jednu rundu a šli okolo druhé spát.

Ranní vstávání bylo jiné, obvyklé halekání a špičkování nebylo slyšet. Nebylo kam spěchat, cesta skončila, neboť bez motoru se při špatném počasí na Baltu do přístavů vůbec zajíždět nedá, byl by to velký hazard. Po snídani se vydala trojice bez Karla hledat potenciální pomoc. Padlo rozhodnutí koupit nový motor, neboť stávající měl být stejně po této sezoně vyměněn. Při putování po rekreačním městečku Darlowo kde ani nikdo krom turistů nebydlí, dorazila trojice k malinkatému obchůdku s potravinami vedle kterého byly dveře s nápisem „ sklep žeglarsky“, což nás naplnilo malinkou nadějí. Pohled dveřmi naděje zchladil, obchůdeček obsahoval obvyklý sortiment jaký tyto obchůdečky pro jachtaře mají: šekly, lana , vlajky, fendry a jiné součásti výbavy které se při plavbách ztrácejí ale žádné náznaky prodeje motorů. Naděje umírá poslední a trojice vstoupila do obchůdku s potravinami. Rejdař si uhladil vlasy a nejmilejším hlasem jakým svede, opřený ležérně o regál s koblihami pronesl směrem k prodavačce „ My potřebujeme kůpiť šilnik (polsky. motor)“. Vytřeštěný pohled prodavačky mluvil za vše! Přišli blázni! „Šilnik žeglarsky“ vystupňoval rejdař svůj požadavek o poznání méně mileji. „ Aáá žeglarsky“ , rozlil se prodavačce úsměv na obličeji a zavolala manžela. Sympatický padesátník s prošedivělou bradkou, pozorně vyslechl náš problém a pak nás vzal do svého království. „ Počekajtě, ja pošukam!“ Po chvíli telefonování, hledání na internetu a domlouvání se s kapitánem, vítězoslavně vytáhl z tiskárny technický list motoru Parsun F9,9 BML. „Tak tento jest na Bornholme a móci tu byť v ponidzialek dopoludně, koštuje okolu szešči tisiač .“ Zkoprnělá trojice poděkovala a s hlavami plnými otázek zamířila k chromé Agens. Parsun co to je? Mlhavě jsme věděli že se jedná o čínského výrobce, ale to bylo všechno. Na telefonický dotaz našemu fandovi Liborovi do Liberce začaly chodit SMS odpovědi nalezené na naše otázky. Je to motor sice čínský, ale je naprosto totožný s motory Yamaha, prodává se po celém světě, servis je i v Čechách, reference víceméně pozitivní, ceny v česku v průměru o pětinu dražší. Jedinou neznámou tak zůstaly rozměry. Celková délka, výška a šířka byly sice známy, ale další, pro zástavbu motoru do šachty již ne.

Kolem poledního šel kapitán s rejdařem učinit závaznou objednávku a vyždímat bankomat. Kostky jsou vrženy, od teď jsou pouze jen dvě varianty. Buď se motor vejde a budeme moci pokračovat, nebo se nevejde, pak se budeme muset vrátit. Plout budeme moci pouze pokud bude mírné počasí a bude předpověď že vůbec bude foukat.

Na oběd nikdo neměl ani chuť a tak jsme začali řešit jak dopravit Agens plavebním kanálem do centra města Darlowo, loď stála stále připoutaná k vlnolamu kam ji v pátek v noci dotáhl kapitán. Řešením nakonec bylo částečné burlakování a částečné vzdechy již mrtvého motoru, který může běžet jen necelou minutu než se trochu ohřeje.

Nynější stanoviště je hned vedle promenády po které stále chodí nějaké výletnice s kotníky v úrovni našich očí, naproti lodi máme sanitární buňku ke které obstaral kapitán klíč se slovy „ voják se stará, voják má!“ Zde je krom dvou sprch, dvou umyvadel a dvou záchodů také nová automatická pračka. Po zjištění že jsou zde v dosahu čtyři WIFI zabezpečené sítě vyrazil kapitán obtěžkán několika Plzeňskými dvanáctkami obstarat přístupové hesla. Vítězný úsměv a papírek v ruce po čtvrthodině svědčil o tom že se obchod podařil. Dvě piva je dobrá cena za 11Mb/s síť na neomezeně dlouhou dobu. Na to neštěstí které nás potkalo máme vlastně štěstí neboť luxusnější kotvení pro rozptýlení našich chmurů jsme mohli těžko najít.

Veselejší situace si vyžádala odměnu, kapitán celou posádku pozval na čepované orosené Tyskie. Večer se stále řešilo jestli se vejde nebo nevejde a tak se hledaly na internetu nějaké další údaje k motoru. Našli jsme kde co, včetně rozkresleného motoru na jednotlivé součástky, ale detailní rozměry nebo alespoň boční fotografii se najít nepodařilo. Všude po celém světě mají jen jednu a tu samou fotografii. Ta největší stažená do PC, pomocí mřížky z excelu nám dva ze tří neznámých rozměrů vydala, ale ten poslední nejdůležitější - hloubka od úchytu však zůstal utajen.

K večeři byl guláš od Lidunky a jedno chlazené.

Den devátý - pondělí

07.07.2009 00:05

Již od sedmé se rentiéři snažili kapitána přesvědčit aby vstal, že za chvíli přijede motor. Mručení z kapitánské kóje bylo čím dál agresivnější až kapitán podlehl do růžova vyspalým rentiérům a vstal. Snídaně již jsou nyní stále stejné, chléb s čímsi a káva. Celá posádka mlčky žvýkajíc chléb očekávala nadcházející den kdy se rozhodne o osudu celé cesty. Okolo deváté to již Petr nevydržel a šel do sklepu žeglovego na výzvědy. Správa se kterou se vrátil se dala očekávat, motor bude okolo poledne. Dopoledne tak každý trávil po svém, více méně stejně jako včera. K obědu Petr připravil kuřecí plátky od Lidunky a brambor. Trýznivé napětí nevydržel kapitán a s ještě mastnou pusou se vydal na výzvědy.“ Jédě, šilnik jédě, tak jest, bendě okolo drugej. Oni poprobováli a zapalíli. Pokójno, šilnik bendě.“ Další hodina a půl čekání. Po druhé hodině odpolední vyrazili do krámu rychlou chůzí rejdař s Petrem aby se hned na konci mola otočili a signalizovali zdviženým palcem kapitánovi že je to tady!

Z oprýskaného Fordu Siera vystoupil on, černý nablýskaný krasavec jménem Parsun. Vypadal naprosto stejně jako na obrázcích z internetu a všichni doufali, že také bude chytat na první škubnutí startovací šňůry, tak jako v propagačním videu výrobce, které již znala celá posádka nazpaměť z internetu. Po prvotní euforii spojené s radostným hopkáním celé posádky okolo ležícího krasavce nastalo pečlivé přeměřování zda se vejde na místo původního. Když se rejdař a kapitán shodli že by to šlo, nastala horečná demontáž původního motoru. Zde se velmi osvědčil specialista na podvodní práce Petr, který odvedl vynikající výkon i se zetlelou potápěčskou výstrojí z útrob Agens: Ta pravděpodobně pamatuje druhou světovou válku neboť nápisy na ní jsou psané švabachem. Petra nerozhodila ani mrtvá vydra která se mu připletla do plnění nelehkého úkolu.

Po nezbytné kávě nastalo několik několika hodinových pokusů o montáž. Nejprve přečnívala kavitační deska o necelý centimetr, pilka na železo a pilník problém razantně vyřešily. Pak už to vypadalo že zapadne na své místo, ale vyvstal problém s uchycením které bylo užší o čtyři milimetry než byl držák v lodi. Problém pro dobře vybavenou dílnu na pět minut, polní podmínky, plátek pilky a pilník, to byla práce pro dva na jednu hodinu. Jelikož po první úpravě stále chyběl jeden milimetr musel motor opět ven. Na druhý pokus se již vše povedlo a motor pomalu klesl do svého uložení. Bylo to k nevíře, ale nejobávanější část celého úkonu se povedla a tak padl všem kámen ze srdce. Po napojení přívodu paliva se nikdo nechtěl ujmout čestného úkolu škubnout poprvé startovací šňůrkou. Úlohy se nakonec zhostil kapitán, rozvážně přistoupil a po mocném škubnutí se ozvalo tichounké brblání. Přesně jako v reklamním filmu! Po vítězném poplácávání ramen třech zúčastněných montérů nastoupil podvodní specialista se zetlelou výstrojí aby namontoval lodní šroub. Úprava lodních podlážek a krytů již byla prkotinou a práce byly zakončeny okolo půl deváté večerní míchanými vejci se slaninou mistrovsky připravených kuchařem – podvodním specialistou.

Montéři mají omlácené všechny klouby na rukách, rozhašené záda, spálené nohy a podvodní specialista je přiotráven vodou z řeky. Radost nám kalí jen to, že už motor nejde nastartovat. Asi se zanesl olejem z benzínu, protože jsme zapomněli že je v nádrži mix pro dvoutakty a krasavec je čtyř takt. Ale jak by pravil klasik: „nebyl čas řešit kdo je kdo, rozkaz zněl jasně - namontovat motor!“ Jdeme spát, zítra je také den!

Den desátý - úterý

07.07.2009 09:05

Dnešní den začal lyžováním rejdaře – strojníka po palubě okolo půl šesté. Realizoval úkony ke zjištění nenastartovatelnosti černého krasavce, na kterých se sestava mechaniků dohodla minulý večer u piva na dobrou noc. Okolo šesté nastalo obvyklé šustění loupané cibule doprovázené mlácením vařiče o kuchyňskou desku, které vždy nadchne kapitána který spí s hlavou v kuchyňské lince. Říkáte si, proč si do linky nestrčí raději nohy? Odpověď je jednoduchá, s hlavou v lince neslyší zvuk rentiérských Husgvaren pracujících na plný výkon. V sedm se celá kajuta naplnila dýmem z resuscitovaného krasavce a kapitán si kašláním v kuchyňské lince vyrobil bouli na hlavě.

Před desátou byly již všechny práce spojené s montáží nového a upevněním na zábradlí starého hotovy a padlo rozhodnutí provést zkušební jízdu po řece. Mezitím rentiér Kája dovlekl z dva kilometry vzdálené pumpy oleje prostý benzín a mohlo se vyrazit. Výsledek zkušební jízdy přinesl rozporuplné hodnocení. Rentiér Kája se radoval jak pěkně motor běží, kuchař – specialista signalizoval krčením ramen při návratu z polygonu na mole stojícímu kapitánovi že to není stále ono. Rejdař při každém návratu k molu sděloval kapitánovi který upoutával loď že je to stále lepší a lepší, čemuž kapitán podle zvuků linoucích se z černého krasavce odmítal uvěřit a posílal posádku znovu a znovu na testovací okruh. Před jedenáctou všichni dospěli k závěru že je Agens schopná absolvovat zkušební plavbu na moři a vyrazili k otevíracímu mostu na jedenáctou.

Protože se posádka chystala proplouvat vojenským cvičištěm č.6 a 6a bylo nutné zastavit na kapitanátu pro informaci zda není cvičiště uzavřeno. „Něstrelájů, pakójně móžno do Ustky“ snažil se z okna překřičet Botsman porta brumlání černého krasavce. Jak se později ukázalo něstreláli ale bojováli a tak jsme se opět stali cvičným terčem pro vzdušné útoky stíhaček.

Po hodině zkoušení motoru za všemožných režimů posádka zjistila že je schopen vyjančit Agens až na 8 uzlů, na lehké pobrukování zvládne šest a na zvýšený volnoběh jsou tři. Podařilo se rozlišit většinu prapodivných zvuků a jelikož žádný z nich nepředstavoval akutní nebezpečí, mohli jsme se po čtyřech dnech věnovat zase tomu proč jsme přijeli – jachtaření.

Do Ustky jsme přijeli v 17:36 , napluli jsme sice jen 21,17 Nm, ale vhledem k tomu že opět hodinu nefoukalo tak to vlastně šlo.

Ustka je naprosto příšerný přístav, ale s velmi propracovaným trávením volného času . Kapitán se specialistou objevili smažálňu rýb lepé Agniežky a plně ji využili. Dokonce si kapitán dal i jednu ze tří ryb které jí, pangase. Ryby pilně prolévali dvanáctkou z bečky kterou přišli také ochutnat rentiéři. U oroseného značky Žywiec zavzpomínali na Bobbyho Brovna, pravděpodobně již navždy suchozemského námořníka.

V rozverné náladě pak Kapitán a specialista vyrazili na pláž kde to po západu slunce neuvěřitelně žije. Je až k neuvěření jaké zástupy lidí stály na pláži a molech a čekali na západ slunce do moře. Je to paradox, pro někoho něco vzrušujícího, pro nás něco tak samozřejmého, že nás to už ani nevzrušuje, neb to máme každý den.

Skončil devátý den plavby, ztrátu již máme takovou že veškeré plány padly. Vezmeme-li ale v úvahu že pro nás defacto plavba před pěti dny skončila, tak máme v tom všem neštěstí celkem štěstí že můžeme dělat to co máme rádi - být na moři.

Den jedenáctý - středa

08.07.2009 21:03

Jak je samotný přístav nepřívětivý, takové bylo nepřívětivé ráno. Déšť, zataženo a v pusách jak v polepšovně. Rejdař Jehlička hned po ránu ztropil scénu že mu někdo snědl špek na který se těšil. Po horečném hledání špeku kterému celá posádka věnovala dvacet minut všichni došli k závěru, že se z Agens stal bermudský keč, neboť se v něm ztrácejí věci. Takové ty obvyklé ztráty kdy se hledají rejdařovy trenky, ponožky, nůž, kecky, čepice a jiné osobní věci, tak ty nás nechávají klidnými, na to jsme si zvykli. To jsou ztráty vratné (mimochodem ponožky co jsme hledali předloni se letos našly pod nádrží s benzínem) a týkají se většinou jen rejdaře. Ztráta špeku je ale ztráta jiného kalibru. Jednak to byl moravský špek a byl neuvěřitelně chutný a zadruhé je podezřelá také další součást se špekem související kterou hledáme od druhého dne plavby, tou je osobní rejdařovo prkénko na krájení špeku! Tento, nebojme se to tak nazvat tandem nahrává spekulacím že máme na lodi černého pasažéra! Jinak se v bermudském kěči momentálně pohřešuje: onen špek, krájecí prkénko, korek na krájení čehokoliv, rejdařovy božíhodové ponožky ve kterých chce jet domů, kapitánovo balení ledového čaje, udělátko pro navigaci, Kájova tužka na sudoku, mapa z kapitánova portpilotu východního Baltu č, P III. 07 – Ustka. Přebývá jeden mrtvý motor Merkury 18 Hp, momentálně stále na zadním zábradlí.

Jelikož jak již bylo napsáno ráno pršelo, nefoukalo a celkově bylo nevlídně tak kapitán naordinoval posádce polehávání do prvních náznaků větru. V půl jedenácté polehávání již nevydržel a šel se podívat na molo. To co uviděl mu vlilo energii do žil – v dáli na východě bylo vidět bouřku. Kde je bouřka tam je i vítr a vyhnal posádku z pelechů. Úderem jedenácté Agens hnaná černým krasavcem vyrazila vstříc bouři. Kapitán šel příkladem, navlékl se do všech nových prvků baltského vybavení které potřeboval otestovat a vzal si dvojitou hlídku. Po půl hodině to vypuklo, krásný vítr severní vítr síly 3-4 Bf rozdováděl Agens na 5,5 uzle. Déšť dorazil v zápětí, bylo ho trochu více než kapitán čekal ( později jsme zjistili 18mm/hod). Nová výbava se ale osvědčila a suchost kapitánova byla zachráněna. Po dvou hodinách krásného baltského jachtingu to již nevydržel v kajutě rejdař a přišel si ven do deště sednout také. Kapitán i rejdař si pochvalovali uprostřed průtrže mračen jak to pěkně konečně letos jede, kuchař – specialista na podvodní práce chtěl jít ven také si užít, ale nebylo místo. Rentiér Karel měl jedinou starost – že zmokne až půjde na záchod. Nic méně to, že Petr nemohl jít ven, mělo jednu pozitivní věc, našel špek! Neuhádli by jste kde! Rejdař ho měl pod polštářem! A tak mohla celá posádka poobědvat chléb se špekem – typický toť pokrm pro případ bouře. Po čtyřech hodinách padlo opět bezvětří a tak bylo jasné, že plánovaný cíl - sever poloostrova Hel nedosáhneme. Agens jedním uzlem nabrala kurz náhradní přístav Leba kam jsme dorazili nevím v kolik, protože pro změnu nemůžu najít lodní deník.

Přístav Leba Leba je nový, velni roztomilý ale také trošku drahý. Základní poplatek je sice 30 zl. vč. el. a vody (180 Kč), ale pak platíte 1 zl. za použití WC a 5 zl. za sprchu. Pivo stojí 5,5 – 8 zl. U kapitanátu kvůli nám přibyla česká vlajka! To je milé pohlazení domova.

K večeři byla nudlová polévka s chlebem. Po jedné pivní rundě v místní námořnické hospodě posádka zalehla zaslouženému spánku.

Den dvanáctý - čtvrtek

10.07.2009 02:57

Ráno začalo tím, že jsme popadali postelí. S lodí to v přístavu házelo jako bychom byli na moři. Rentiéři vyrazili na molo zjistit co se děje. Vrátili se celí promočení přestože nepršelo. Rejdař s vytřeštěnýma očima tvrdil že vlny létají až přes vjezdová světla. Kapitán tomu nevěřil a šel se přesvědčit sám. Vrátil se také celý mokrý, ale se zjištěním že si rejdař vymýšlí jako obvykle. Nelétají přes světla, ale létají pod světla. Rozhodnutí tak bylo jednoduché: počkáme do jedenácté, ta většinou rozhodne. Pak do jedné a ve dvě již bylo jasné že dnes nikam nepojedeme. Na moři byla po pěti dnech bezvětří západní osmička která pozvolna přecházela do sedmičky.

Rentiéři posnídali jako obvykle šustění, kapitán měl velikou radost že našel celou sklenici nenačaté marmelády a Petr žijící zdravě posnídal BEBE dobré ráno, přestože tohle ráno nebylo zas až tak dobré. Rejdař vyrazil koupit potravu pro černého krasavce i když ten drží dietu a prý chce jen jeden a půl litru za hodinu. Kapitán se staví k tomuto údaji skepticky, neboť i rentiéři mají větší spotřebu. Jinak trávil z nebe spadlý volný den každý po svém. Kája jako obvykle u sudoku. Rejdař realizoval svoje a kapitánovy nápady úprav černého krasavce přitom spílal kapitánovi, že od té doby co máme internet, nedostává žádné správy z domova a podvodní specialista se rozhodl stát specialistou na WIFI v námořních počítačích. Odešel na naproti stojící ruskou plachetnici rozchodit jejich síť. Že se specialistou na WIFI asi nestane bylo zřejmé asi po hodině a půl když spadl po hlavě do naší kajuty a prosil kapitána, aby to šel dodělat, dodal že mají vodku v kanystru, pak upadl do kómatu. Kapitán tušil jak celý den dopadne a tak prohlásil co se vleče neuteče, věnoval se raději studiu map.

Rentiér Kája se rozhodl že uvaří polívčičku systémem pejska a kočičky. Základem byla bramboračka, ale když chtěl přidávat masové konzervy od Lidunky zakročil kapitán a jelikož sebou nevezeme „ mleté uši“ jak nazývá kuchař – specialista vepřové konzervy, byla polévka hotová.

Po obědě se rentiéři rozhodli pro koupání v mořském příboji. Nic nedbali na kapitánovo mentorování že koupat se po jídle není zdravé. Dlouze přebírali trenky aby vyprali ty správné které jim budou slušet i ve větru a pěně z příboje. Čím delší příprava, tím rychlejší návrat a náprava následných škod. Měli zacuchané vlasy a všude pozůstatky z písečné smršti. Na koupání pochopitelně nedošlo.

Okolo čtvrté se ozvalo rázné zaklepání a na palubu vstoupil s širokým úsměvem polkovnik Balskego flota Sergej z Kaliningradu majitel nerozchozené WIFI sítě. Halasným přivítáním se seznámil s celou posádkou a pět minut usilovně řešil jak je možné že je kapitán tak mlád a že velí starým mořským vlkům. Rentiér Kája snad pod dojmem aby nebyl považován za řadovou posádku vytáhl svůj největší trumf – božíhodové pruhované triko ruského námořnictva. Sergej, který kdysi velel 65 torpédoborcům se pohrdlivě ušklíbl a poodhalil že tento model nenosí námořníci, ale ruská obdoba výsadkových mariňáků, tedy obdoba americké SEALs! Specialista a kapitán okamžitě začali škemrat, že by chtěli od Karla tričko získat, že i oni by se chtěli podobat ruskému SEALs. Sergej měl hroznou radost že se poprvé v životě na setkal na moři s Čechy což byl nejčastější důvod k přípitku. Ochutnávala se slivovice, hruškovice a rum. Podvodní specialista když to viděl, zamáčkl bouli z dopolední opravy PC a naordinoval si neodkladné činnosti mimo dosah nebezpečných lahví. Probíraná roztodivná témata která stále narušoval Kája žádostí o zazpívání internacionály, na což Sergej vždy slyšel a radostně se přidával. Celkem zazněla internacionála patnáctkrát a ruská hymna devětkrát. Kuchař – specialista se domníval že zpěvy poleví když všem zavře pusu dobrou večeří. Předpoklad se ukázal správný u všech krom Sergeje. Kuřecí kostky na houbách (od Lidunky) s rýží nepomohly a jeho mocný hlas proložený bohatýrským smíchem spolehlivě přehlušil vytí větru v ráhnoví. Jak by také ne! Otec byl kozácký ataman, děd byl kozácký ataman a praděda byl také kozácký ataman tak se geny musely projevit! Jelikož se zásoby pití na začaly opovážlivě tenčit, rozhodl Sergej že je na čase aby nám pohostinnost vrátil. Podvodní specialista vystřelil z přístavu a zbytek posádky se vydal na protější loď.

V kokpitu nás čekala hostina připravená druhým členem posádky Viktorem. Sergejova loď je řekněme vzhledově nezvyklá a jak je nezvyklá z venku tak je nezvyklá zevnitř. Pod naroubovanou boulí má malý útulný salon kam se nás šest bez problémů vešlo. Před salonem je WC a za ním kajuta s lůžkem do V. Pod lavicemi kokpitu jsou dvě hund kóje, ale Sergej v nich už tři roky nebyl neb se tam nevejde a tak ani neví co v nich je. Loď měla původně dieselový saildrive ale někdo jej ukradl. Teď ji pohání ségra našeho černého krasavce Yamaha F15.

Návštěva se odvíjela v příjemném duchu, občas proběhl zpěv internacionály a rentiér Kája perlil. Jako když se Sergej s kapitánem dohadovali jaký je rozdíl mezi tureckou a kozáckou šavlí a Kája to rozsekl - on šavli nepotřebuje, že by si vzal Kalašnikov. Zábava se zadrhla jen na chvíli když Sergej tvrdil, že Rusové nikdy žádnou válku nezačali a lehce ojíněný kapitán mu připomněl Čečensko a rok 1968. V té chvíli to vypadalo že si kapitán bude moci prohlédnou kozáckou šavli z velmi velké blízkosti, pak si padli kolem ramen a runda z kanystru vše zažehnala. Po chvíli se Sergej se slzami v očích za šedesátý osmý omluvil a šli jsme spát. Kája ještě chvíli zpíval a teď se nad marinou Leba rozléhá ticho, svítá i vítr polevil a jen lehce si pohrává s lanovím, typickým klepáním o stěžně. Dnes ráno bychom tak mohli vyrazit směr Wladyslavovo a pak Litva.

Den třináctý – pátek

12.07.2009 00:14

Ráno bylo méně krušné než se všeobecně očekávalo,zato noc stála za to. Ráno začalo obligátně šustěním rentiérů o šesté a posedávání mlaďochů ve spacácích s nepřítomným výrazem ve tvářích o sedmé. Foukal neuvěřitelně roztomilý vítr pro plánovanou plavbu SE 3-4. Jelikož byla posádka nažhavená na jachting do běla, zhltla rychle snídani a v osm vyrazila vstříc dni plnému nádherného jachtingu. Rejdař si na začátek namohl rameno, protože ho černý krasavec kopl ( asi to bude plnokrevník). Pak se všichni pohádali jak malí haranti o to, kdo bude první kormidlovat, vyhrál rentiér Kája protože má triko Ruských SEALs a tak se ho všichni bojí. Že se na pěkný jachting netěšili zbytečně se ukázalo v zápětí. První letošní den nádherného baltského jachtingu tak jak jej všichni známe. Vítr zadoboční přešel v boční a Agens upalovala ke svému cíli ve Wladyslavovu pěti uzlíky. Radostná nálada se projevovala na každém. Kája si celou cestu broukal častušky z večera, rejdař si mnul strniště a pochvaloval si opravenou plachtu, kuchař - specialista studoval angličtinu a cpal se müsli tyčinkami, kapitán dospával noční psaní reportáží. K obědu byl salám s cibulí a chléb, což se ukázalo jako naprostá neprozřetelnost pro večer a druhý den. Po oběde začali podvodní specialista s kapitánem přesvědčovat rejdaře že by měli vystrojit starému Mercurimu 18 HP čestný pohřeb jak se na námořníka sluší a patří. Takhle chudák visí na zadním zábradlí jako oběšenec a doma ho čeká potupná smrt v kovošrotu. Pohřeb byl naplánován do posledních detailů. Po vypuštění olejové náplně by byl nebohý Merkury uložen na prkno z postele, dostalo by se mu posledního pomazání, byl by přikryt vlajkou a před nastoupenou posádkou v božíhodovém oblečení ( to je to co nejméně smrdí a je nejméně zmandlované) by byl pohřben do moře. Rejdař kladl neuvěřitelný odpor, neobměkčilo ho ani že po sešoupnutí Mercuriho dostane vlajku poskládanou na trojúhelník, na polštářku z mikroplyše který, je ve vlastnictví podvodního specialisty. No nic, pohřeb nebyl a tak jediným rozptýlením byla bouřka s deštěm která se snažila Agens dohnat. Kapitán byl zalehnutý nad kormidlem jako by řídil motocykl značky Laurin a Klement. Na dotazy posádky proč tomu tak je, tvrdil že tak klade menší aerodynamický odpor, neboť jediné co z hladké paluby vyčnívá je kapitánova hlava a oběšený Merkury 18 HP. Jestli to pomohlo nebo ne se nepodařilo zjistit, jisté však je že bouřka Agens minula.

V pozdním odpoledni posádka dorazila do přístavu Wladislavovo. Kapitán se omluvil přístavu v Ustce za to že o něm napsal že je příšerný, neboť pokud by byl příšerným, tak by nezbyl výraz pro přístav ve Wladyslavovu. Ve všech průvodcích je namalovaný tak velký, že vypadá přinejmenším jako v Kroslinu, Ystadu nebo Korsoru. Ano, velký je což o to, ale pro jachty tam je pouze asi deset míst, zbytek jsou rybářské lodě. Cena je 30 zlotých, pět zlotých stojí půl kilometru vzdálená sprcha a dva zloté WC které hlídá herdekbaba aby nikdo neutekl bez placení. Toto radostné sdělení přinesl hafenmajster patřící ke 4% menšině a fistulí trval na okamžitém zaplacení což jsme později pochopili proč, on by tam tiž nikdo nezůstal, neboť o kus níže je nádherný přístav na Helu. Pohoršený specialista na podvodní práce a WIFI sítě se optal jestli tedy v tomhle předraženém přístavu mají alespoň WIFI. Po čtvrt hodině dohadování co to je, hafenmajster vypnul pyšně hruď a zamířil prstem na kopec kde stál maják a prohlásil že tam je prima kavárna. Specialista jej chtěl inzultovat, ale byl by to útok na minoritní menšinu. Po chvíli přišel jiný hafenmajster zepsul kapitána takto že neohlásil radiem na kanálu 10 příjezd, to SE PŘECE MUSÍ protože co kdyby tam dělali nějaké práce a příjezd Agens by je narušil. Kapitán dívajíc se na adrenalinový člun s čtyřmi dvěstě koňovými motory na zádi, který byl plný vřískajících turistů a se právě hnal okolo vytvářejíc metrové vlny se snažil představit co všechno by mohla Agens způsobit, pak rázně pronesl „ Rádio kaput!“ a bylo po problému.

Samotné město je zvláštní, ne není zvláštní, je zastavené v čase! Dvakrát! Jednou, když ho za války vybombardovali a téměř nic z něho nezbylo a podruhé tak před deseti lety. Ano, takové Polsko jsme poznali když jsme sem začali jezdit. Všude lebeda, nepořádek, rozbité chodníky a všude přítomné stánky s kde čím. Zde se bohužel z raného provizoria stalo definitivní řešení. Na loukách plastové stany různých velikostí prorostlých metrovou lebedou ke kterým jsou vyšlapané zablácené chodníčky nákupu dychtivých turistů. U hracích automatů se o zdraví nohou gamblerů starají vyřazené palety. Zatímco na ostatních místech která jsme doposud na své letošní cestě navštívili byl vidět pokrok, zde je skanzen dob minulých namíchán prvky dob méně minulých v jeden nevábný koktejl.

Náladu si celá posádky spravila návštěvou jediné smažáľně ryb, kde kapitán objevil čtvrtý druh ryby kterou může pozřít – platejse.

Po večeři, kdy kuchař podával vepřové kostky na česneku s těstovinami (jak jinak než od Lidunky) se vydalo mládí na pláž, kde se domnívali že alespoň tam to žije. Nežilo, skanzen se projevil i zde. Teprve zde stavěli restaurační stany! Jinde již dva týdny vydělávají a zde teprve začínají! Žízeň byla veliká a tak se podařilo specialistovi přesvědčit obsluhu rozestavěného baru že nutně potřebuje dva Živece. S dvěmi kelímky oroseného si šli sednout na rozestavěnou terasu zavzpomínat na suchozemského námořníka který asi již nikdy vody Baltu neokusí, Bobbyho Brauna. Ze vzpomínek je vyrušila nesourodá dvojice, chlupatý svalovec a navoněný hezoun, zda si mohou přisednout. Hezouna zajímalo zda je zde Petr s manželkou či s kapitánem který zrovna fotografoval přicházející bouřku. Petr plynou angličtinou odvětil že je zde krom kapitána ještě s dvěmi méns na což se svalovci i hezounovi rozzářili oči a přisedli si do nebezpečné blízkosti. Kdo uteče ten vyhraje! A že mlaďoši uměli utíkat!

Na lodi po jejich návratu málem došlo k mimořádnému incidentu, neboť uzený hejk prošel trávicím traktem rejdařovým a dral se urychleně ven. Je neuvěřitelné jakých rychlostí je jinak rozvážný rejdař schopen vyvinout

Den čtrnáctý- sobota

14.07.2009 18:52

Dnešní ráno bylo jiné, obvyklé šustění se nekonalo, neboť nebylo co šustit. Copak o to, cibule a česnek byly, ale chléb došel! K včerejšímu obědu jsme spořádali téměř celý bochník a tak na dnešní ráno nic nezbylo. Po zuřivém hledání co by jsme zblajzli jsme posnídali balíček polystyrénového chleba a kávu. Město bylo natolik úděsné že jsme se rozhodli že vyrazíme ať je to kamkoliv. Cestu do Litvy jsme museli čestně vzdát neboť by před námi bylo 110 Nm do Klajpedy. Foukala sice jižní dvojka, ale dle předpovědi měla odpoledne ustat a pak přecházet ve východní. Mezipřistání v Rusku nám vymluvil Sergej s tím že lodě pohraničníci zastavují již ve dvanáctimílových pobřežních vodách a nemilosrdně je vykazují do mezinárodních vod. Nu což, je načase přiznat,že se nám letošní cesta vůbec nevyvedla a ani náhradního cíle nedosáhneme. Ode dnešního dne plujeme jen pro radost a dalo by se říci bez cílně – podle toho kam nám bude foukat příznivý vítr. Nebudeme střídat druhou posádku v Gdaňsku a pojedeme směrem domů.

Po tomto jednomyslném rozhodnutí posádka dochroupala polystyren a vydala se kurzem 320 a pak 270 k domovu. Byl oblačný den a cesta zprvu rychle ubíhala, Agens k domovu pelášila pěti a půl uzlíky. Podvodní specialista s kapitánem se snažili poněkolikáté pochovat Mercuryho - zcela bezúspěšně. Rejdařova snaha dopřát mu poslední odpočinek v českých slévárnách byla naprosto neústupná. Vítr se stočil téměř na západ což znamenalo že budeme muset do našeho plánovaného dnešního cíle křižovat. Kapitán spílal předpovědím které se mezi sebou víceméně shodovaly, jen jediné co se u nich jaksi celých čtrnáct dní nevedlo byl směr odkud foukalo. Letos tím, že sebou máme poprvé on-line předpovědi z několika zdrojů, tak je můžeme porovnávat se skutečností. Nejméně kecá Navtex, neboť používá všechny údaje s velkou rezervou, ale jeho hodnota pro plánování cesty je dosti sporná. Předpověď východní až jihozápadní vítr 1 – 4 Bf, místy až západní se za stavu kdy potřebujete plout ostře na vítr vůbec nedá použít. Předpovědní modely Windfinder a Windguru jsou na tom co se síly větru na tom lépe, posun časový je až čtyřhodinový, nepřesnost směru větru je až 90 st. VHF rádio kopíruje údaje Navtexu navíc vždy silně rozrušuje rentiéra Káju, neboť on vždy vytřeští bulvy při zmínce že je někde osmička a začne ostatní přesvědčovat že musíme ihned do přístavu neboť se řítí vichr. Většinou je uchlácholen kapitánem že osmička sice na Baltu je, ale ve finském zálivu nebo ve Skageraku, třista mil daleko, tj. je stejně daleko jako do Čech. Dohady pak končí obvyklým jak myslíš já jsem vás varoval a je zase klid.

Kolem poledního se začalo řešit co k obědu. Situace tak trochu připomínala koňské šířky, nefoukalo a docházely zásoby. Obvyklý oběd – chléb se salámem nepřipadal v úvahu. Po převrácení lodě na ruby byl nelezen poslední balíček polystyrenu a za radostného halékání byl v naprostém bezvětří spořádán s utopenci a ďábelskými toasty. Z této stravy vůbec neměl radost kuchař – podvodní specialista, neboť na této plavbě žije zdravě, sportuje, jí ovoce a vůbec nepije pivo. Pokud by byl navždy suchozemský námořník Bobby mrtev, otáčel by se v hrobě jako Tatramatka. Jo, jo časy i lidé se mnění.

Poobedňajšu kávu nám málem vylil poryv nového větru který začal foukat, ani nás nepřekvapilo že zase proti nám. Celé odpoledne jsme tak strávili deštivým křižováním proti větru který nakonec okolo čtvrté přestal foukat úplně. Černý krasavec byl nadšený že se může proběhnout a tak se z nás stali chorvatští jachtaři.

Po příjezdu do oblíbené maríny Leba,, odkud jsme včera vypluli, se podávala čínská polévka. Pak rentiéři s kuchařem vystřeli do ruchu maloměsta a do smažáľně rýb na svoji oblíbenou pochoutku. Hladový kapitán hlídal loď. Po návratu posádky která byla v lehce rozverné náladě, objevil v kuchařových rukách promaštěný balíček s uzenou treskou Kapitán který ryby ze zásady měř nejí ještě nikdy tak rychle rybu nespořádal.

V podvečer jsme se jen velni nesměle družili s vedle stojící litevskou rodinou čítající manžele a dceru které se kterými jsme již stáli v marině Wladyslavovo. Rejdař dostal poprvé v životě e-mail z domova a měl z něho velkou radost. Neustále nutil kapitána a by mu jej dával znovu a znovu číst a byl z něho na měkko.

Dnes jsme upluli jen 40,5 Nm.

Den patnáctý – neděle

14.07.2009 18:57

Dnešní ráno nebylo rentiéry vůbec slyšet! Snad to bylo pod dojmem zpráv z domova v prvním rejdařském e-mailu, kdo ví. Kapitán se s hrůzou probudil až půl deváté. Nejprve podlehl panice, ale pohled z nitra kuchyňské linky na lopatky windmetru vedle stojící lodi jej uklidnil. V celém přístavu se nehnul ani lísteček. Česká vlajka na kapitanátu zplihle visela a rozmrzelé posádky se shlukovaly okolo nástěnky s předpovědí počasí v naději že zde budou číst něco jiného než vidí na vlastní oči. Nástěnka všechny přesvědčovala že fouká jihozápadní dvojka, překlad klení z několika jazyků netřeba.

Snídani si posádka musela připravit sama, protože kuchař – specialista na podvodní a jiné práce byl sportovat. Podávala se káva, čerstvý chléb a roztodivné přílohy. Všichni byli již po snídani když se přiřítil schvácený kuchař a posnídal kombinaci müsli tyčinky a sušenek BEBE dobré ráno, přestože tohle ráno až tak dobré pro jachtaře znovu nebylo. Celé dopoledne všichni tak nějak strávili po svém. Někdo doháněl spánkový deficit, někdo si četl, jiný luštil sudoku a někdo si po sté opravoval provázek držící kalhoty.

Poobědvali jsme smažený lanšmít a novými brambůrkami, proběhla káva a rentiér Kája s kuchařem – specialistou vyrazili na výlet. Rejdař s kapitánem celé dopoledne řešili vylepšení a úpravy černého krasavce. Když vyhodnotili že již není co vylepšovat šel kapitán psát reportáže a rejdař asi cosi ve své hundkóji kutil, neboť se z ní ozýval zvuk Husgvarny.

Po návratu výletníků, kteří ušli dvanáct kilometrů až k Lebskému jezeru a obligátní kávě o páté vyrazila dvojice kapitán a rejdař do směnárny. Do směnárny se jim nakonec dorazit nepodařilo neboť jim v cestě stála hospoda která volala po návštěvě. Po zhodnocení letošní zpackané výpravy našli téma milejší - probírali svoje vňučky a trumfovali se kdo je má šikovnější. Zprvu vedl kapitán, protože je má tři, pak podlehl síle argumentů o jediné vnučce rejdařově, kterou si rejdař upravuje podle obrazu svého. Máme tak na světě novou Rejdařovnu Pipinu. To se máme na co těšit celej rejdař! Do lodi se vraceli až za tmy. Rentiér Kája již spal a sportovec nebyl přítomen, snad se neodstěhoval do Humpolce, doufejme že byl pouze běhat.

Den šestnáctý – pondělí

14.07.2009 18:58

Ráno celou posádku, krom rentiéra Káji který již od půl šesté spořádaně seděl na své uklizené pryčně se složenýma rukama v klíně, vzbudil ruch na litevské lodi. Manželé, oba ukázkově oblečení do kalhot Helly Hanzen model oceann a dcera evidentně donucená vstát proti své vůli, stáli vyrovnaní a palubě a vzdávali hold našim rozcuchaným vlasům a nevyleštěným pleším. Bylo půl osmé, foukala jihozápadní dvojka a oni již vyráželi, zatímco my jsme zahanbeně na jejich nadšené Hi (háááj) doplněné širokým úsměvem ( krom dcery) odpovídali drbáním strnišť a rozpačitým Hi (haj)( tak kratce, tak po ostravsku).

Po snídani, kdy se podávalo nevím co s nevím čím, ale předpokládám že to bylo jako obvykle rentiérské šustění, kapitánský chléb s marmeládou a specialistovo BEBE, jsme vyrazili také.

Milí příznivci Jarda Jehlička jachtingu to Vám byla lahoda! Po všech těch útrapách jsme si užívali nádherný baltský jachting. Před námi 90 mil na Bornholm, předoboční vítr od západu který rozdováděl Agens na 5,5 až 6 uzlů. Nasadili jsme obvyklé střídání posádky po dvou hodinách bez připravené zálohy a cesta v poklidu ubíhala. Kolem poledního se vítr polevil stočil se více na jih s čímž kapitán počítal a nový kurz vycházel přesně na přístav Nexo. S rychlostí nyní jen okolo čtyř uzlů Agens ukrajovala míle a mířila do zapadajícího slunce. Plavba do zapadajícího slunce je jeden z nejnádhernějších zážitků jaký může jachtaře potkat. Paprsky slunce sklánějícího se k obzoru ke konci své denní pouti se tříští o vlny do tisíců stříbrných hvězdiček. Zpěněné vlnky od přídě odletují jako by se prodírala stříbrným prachem. Jak se sluneční koule pokračuje na své cestě a snáší níže, přestává být koulí a přechází ve zlatavý koláč jehož paprsky zabarvují plachty i vlny do zlatova. Lanoví rozehrává na plachtách stínové divadlo. Zlatá postupně přechází v rudou a loď se lehce pohybuje uprostřed plynoucí rudé lávové řeky a divák podvědomě na kůži cítí teplo z této lávy sálající.

Ze snění kapitána vyrušil mluvčí rentiérů rejdař s návrhem že, dolů do Darlowa je to jen 30 mil kdežto na Bornholm zbývá mil padesát a že by se rentiérská část posádky přikláněla k variantě Darlowo. Kapitán rozmrzelý vyrušením ze snění ohledně zapadajícího slunce suše oznámil, že to tušil, on je plně chápe a že navrhuje příští rok odvést Agens na Lipno kteréžto je akurátní lokalita pro vysloužilé baltské námořníky kterým nevyhovuje už ani počasí kdy fouká akorát, neprší a mají službu jednou za osm hodin. Kuchař specialista se nevyjadřoval a žvýkal zádumčivě svoji müsli tyčinku. V napjaté atmosféře kapitán ponechal rozhodnutí na posádce a upozornil že nepoužije právo veta. Jelikož z podpalubí žádné rozhodnutí ohledně změny kurzu nepřišlo, pokračovala Agens kurzem 275 stupňů vstříc nadcházející noci.

Den sedmnáctý – úterý

15.07.2009 10:34

Noční plavba probíhala více-méně bez komplikací pokud pomineme, že se okolo půlnoci začal točit vít a každou čtvrt hodinu foukal od jinud. Nad klidnými vodami se tak ozývalo řehtání navijáků, pleskot plachet a kapitánovo klení se snažilo přehlušit zvuk obou rentiérských Husgvaren z podpalubí. Když se vítr ustálil a loď klidně plula dál kurzem 285 stupňů, tak se rozhodl že si uleví přes zábradlí. Z uspokojení jak mu to jde ho vytrhlo zařvání spícího kuchaře specialisty „ CO DĚLÁŠ!!“ Kapitán si ho málem utrhl jak lekl, nohy mu ujely na mokré palubě a měl co dělat aby nespadl přes reling do temné vody. Další pokyny z kuchařovy kóje nepřicházely a tak vysvětlení přišlo až při střídání o čtvrté ranní, byl to jen jachtařský sen o nasednutí na mělčinu.

Další cesta rychle uběhla, ale abychom nebyli namyšlení že byla bez komplikací tak osm mil před cílem padl úplně vítr. 9.9 koňských sil černého krasavce vše vyřešilo a po dvaceti sedmi hodinách plavby bylo 92 mil za námi nás přivítal přístav Nexo. Od minule zmizel vrak lodi, zlepšila se čistota a přibyla aktivní hafenmajstrová která nás zkasírovala ještě než jsme stačili vystoupit na břeh.

Po přípravě lodi na další den a obědu kdy se podávaly závitky s rýží, naordinoval kapitán celé posádce dohnání spánkového deficitu z noci, což všichni s radostí vyplnili. Po hodince čilí rentiéři začali mlaďochy přesvědčovat že se půjdou koupat na pláž. Jak vymysleli tak zrealizovali, kuchař zahodil zástěru a šel s nimi. Kapitán musel dohnat resty v psaní obou lodních deníků a tak si naordinoval zaracha na koupání.

Odpoledne rejdař zakázal kapitánovi přístup do kuchyně se slovy že je kapitán v kuchyni boží neštěstí, ještě že se prý dobře oženil. Poté začal rejdař připravovat brambory al-dente. Pro případ že by si je chtěl někdo připravit, o čemž dosti pochybuji, přidávám recept. Zapařené, lehce mrtvé brambory z igelitového pytlíku neškrábeme, opláchnuté od plísní je vložíme do vody zbylé po ohřívání párků, přidáme libeček, lák z plněných oliv i s jejich nenapíchnutelnými a neuchopitelnými zbytky, odřezky cibule a česneku. Toto seskupení vaříme v hliníkovém hrnci z kovošrotu na elektrickém vařiči z roku 1936 do stavu tzv. al-dente. Pokrm byl sice připraven na druhý den jen tak pro chuť, ale vzhledem k tomu že při psaní tohoto příspěvku ještě není zítra a brambory se v hrnci nenacházejí je možné že se posunuly v čase a pohybují se v jiné časové dimenzi.

Jak vyplývá z reakcí starostlivých manželek čtoucích výlevy tohoto lodního deníku, musím také napsat jednu dementi. NENÍ PRAVDA ŽE RENTIÉR KÁJA SNĚDL MRTVÉ MASO! Maso nebylo mrtvé, bylo jen trochu v kómatu a při porcování mělo snahu neustále někam utíkat. Kája je živ, zdráv a není mu špatně.

Večer zašel kapitán do zdejší knihovny, nikoliv proto aby si něco přečetl dánštině, ale proto aby Vám poslal příspěvky které odpoledne napsal. Zajímavé na knihovně bylo, že vstup i internet byl zdarma. Po návratu přemlouval zbytek posádky aby šel na pivo. Rentiérovi Kájovi naběhly na čele žíly a vyhrkl: „ víš kolik tady stojí pivo? Nevíš? Pa-de-sát korun! Dán-ských! To máš někde stoosmdesát v českých!“ Mlaďochům se údaj nezdál a šli to prozkoumat. Ano, cena padesát korun na ceduli pravé nefalšované dánské hospody byla správně, ale za dvě piva + kuře. Tak si to dali bez kuřete. Zážitek stál za to, bohužel neměli foťák, tak budete o obrázky ochuzeni. Pivko stojí 15 DKK, což odpovídá asi 48 Kč. Je tu pozdní večer, nefouká - jak jinak letos, znavená posádka spí.

Den osmnáctý - středa

17.07.2009 16:15

Dnešní den nezačal obvyklým šustěním cibule, ani lyžováním po palubě, ani mlácením vařiče o kuchyňskou linku se spícím kapitánem. Důvodem byla nezvaná návštěva. Tiše, plíživě a nenápadně se seznamoval s celou posádkou. Rejdař Jehlička mu ukazoval mořskou panu pro vnučku Pipinu, rentiér Kája mu ukazoval zmlklý mobil ve kterém nebyly žádné nové zprávy z domova, specialista na podvodní a jiné práce mu zádumčivě ukazoval suky na stopě své luxusní kabiny a kapitán ještě s hlavou v kuchyňské lince a ve spacáku ukazoval jak se točí Tatramatka. Ano byl tu, nikým nezván a nikým neopěvován - stesk po domově. Posnídal s celou posádkou čerstvý chléb a kávu, specialista pije čaj, kávu jen ke kaviáru a ten došel.

Navtex ukazoval západní 3-4 Bf, což by byl ideální vítr k cestě na jih a tak celá posádka, posílená o nového člena vyrazila okolo desáté vstříc novému dni. Že Navtex je zase přehnaně optimistický a trošku kecá se ukázalo hned v zápětí, kdy absolutně nic nefoukalo a lehký vánek nesměle naplnil genu až tři míle od břehu. Celé odpoledne se střídalo bezvětří s trojkovými poryvy a tak celá posádka při své službě vzpomínala na domov a při bezvětří číhala na jakýkoliv vánek odkudkoliv - kamkoliv. V podvečer se přiblížily temné mraky věstící bouřku a zakryly celý jihozápadní horizont a rychle se blížily. Bleskové stažení geny, jeden ref a instalace bouřkové kosatky (nemáme rolfok) byla dílem okamžiku. Rejdař hodil přes palubu svoje oblíbené ponožky které se zdráhaly nastoupit do holinek a přisedl si ke Kájovi který měl nohy zaklesnuté do startovacích bloků, aby mohl s první kapkou deště skočit flopem do kajuty. Kapitán se nechal zviklat rejdařovým radostným halekáním: "...já to věděl! To bude čína! To se z toho pos..." Navlékl na sebe veškeré bouřkodrtivé oblečení které měl, propletl se harnesem a projel radiové kanály zda je všude klid, pak vyběhl vstříc bouři na palubu. Trochu ho zarazilo že se bouřka velmi rychle přesunula na horizontu proti směru původního postupu. Letmý pohled na kompas vše vysvětlil,rentiér Kája se rozhodl že před bouřkou uteče. Což o to kdo uteče ten vyhraje, ale kapitánovi se nelíbil směr čtyř uzlového úprku. Utíkat do míst kam bouřka míří se mu nezdálo to pravé a musel důrazně prosadit změnu kurzu na směr kde již bouřka byla. Nakonec byla venku sedící posádka zklamaná, neboť bouřka krátce olízla přítomným tváře a se hřměním pokračovala na své pouti na sverovýchod.

Teď je noc, posádka spí. Na severu není obvyklý světlý pás obzoru, honí se tam mraky. Za západním horizontem vysílá své poselství zábleskem jednou za tři sekundy maják na Oji, jeho paprsky zatím olizují mraky a za dvě, tři míle již bude vidět . Na jihovýchodě sděluje své pozice maják Niechorze. Přímo před přídí světlejší pás mraků značí kde je cíl naší noční cesty, přístav Swinoustí