miláček jachta

Rejdař – majitel miláčka

Rentiér Jaroušek – viz. „rejdař“, občanským jménem Jarda Jehlička

Kapitán - zakladatel 3J (Jarda Jehlička Jachting) v roce 2002, celým jménem Libor Kafka

Kuchař – specialista na podvodní a jiné práce, v klubu 3J od založení, celým jménem Petr Hlozák

Mladej – nováček v jachtingu, celým jménem Vlado Zsigo

 

Zápisky provádí dle mdlé paměti Libor

Den nultý - pátek 30.7.2010 23:15

Liberec

Po neuvěřitelně kladných ohlasech na zápisy lodního deníku v loňském roce, jsme po dvanácti měsících opět u klávesnice a snažíme se zprostředkovat Vám aktuální zážitky a atmosféru z paluby Agens. Letos v lehce pozměněné posádce kdy nám přibyl nováček ze Slovenska Vlado. Tato česko-slovenská posádka právě sedí namačkaná v mezi zásobami v autíčku a řítí se kurzem 000 do Třebieže, kde již netrpělivě čeká Agens a rejdař Jehlička. Je lehce rozechvělý a již se nás prý nemůže dočkat, tak uvidíme co nám za dobrůtky připraví k snídani.

 

Den první - sobota 31.7.2010 20:42

Liberec - Třebiež - Swinoústí

Podobu naší cesty se nic pozoruhodného nestalo krom toho, že kapitán při řízení trošku uklimbl a tak okamžitě posadil k řízení specialistu na podvodní a jiné práce (např. řízení vozů). Ten uklimbl do pěti minut. A tak musel od volantu také. Nový člen posádky Vlado se nacházel ve stavu trvalého klimbu ze kterého vykřikoval pouze netečné dotazy typu „ a máme za sebou alespoň pol cesty? Nie , no to je hrozné“ a zase upadal do klimbu tak se ho nikdo nedovolil k volantu posadit. Na poslední časti cesty Polskem kapitán se specialistou na podvodní a jiné práce kontrolovali zda ekonomická krize nepostihla tradiční polské nápisy jako např.: Servis opon, kurčak z rožňa, piesy, kirovcu zvolni atd.. Po konstatování, že se po dobu naší nepřítomnosti zase nic nestalo, posádka dorazila v půl deváté do přístavu, kde již voněla pravá Brazilská káva dle objednávky na tuto hodinu. Jako prezent rejdaři vezla posádka pravé nefalšované koláčky které zmizely v útrobách všech čtyř členů sakumprásk ( pozn. auditora tj. velmi rychle). Při snídani posádka mj. zjistila že jde rejdař s dobou a pořídil si pravé nefalšované skejťácké kecky.

Vlado byl malinko zděšený že je Agens menší než si představoval a postel kratší než je sám. Nicméně si s těmito zjištěními poradil po svém a flexibilně se přizpůsobil –bude prý spát stočený do kozelce.

Překládání zásob bylo po těch letech praxe naprosto rutinní záležitostí a tak Agens vyrazila v jedenáct vstříc letošní plavbě. Nikoho ani nepřekvapilo, že přestože Neptun dostal kalíšek Becherovky tak nám seslal zbytky větrů ( mořských nikoliv střevních) které neustále foukaly od jinud jenom proto aby ihned za chvíli přestaly vát úplně. Hned nato přišly poryvy že se málem Agens vždycky překlopila. Mořští vlci se tedy nemohli divit nováčkovi Vladovi, že z toho byl celý tumpachový a moc ho neuklidnňovalo ujištění, že se Agens v tomto větru nemůže převrátit. Pokaždé si našel nějaké místečko kam své dlouhé tělo na chvíli složil jenom proto aby za chvíli při poryvu z téhož místa vypadl na místo jiné. Kolem třetí p.m. kapitán usoudil že je Vlado již aklimatizovaný (otlučený) dost a posadil jej ke kormidlu. Nutno podotknout, že Vlado techniku kvedlání s „větévkou“ ( kormidelní pína) pochopil velmi rychle a dovedl bezproblémově Agens k ústí Kaiser kanálu. Kanál by opět větru prost a tak přišel ke slovu černý krasavec ( pro ty kteří nečetli loňský lodní deník jedná se o nový lodní motor Parsun 9,9) Pro krasavce jak černého tak šedivého ( rejdař) nebyl již problém dopravit celou výpravu do Bazenu polnočnego ve Swinoústí. Zde se při večeři na rejdaře sesypala skupina důchodců – pamětníků kriegmarine a podrobila ho křížovému výslechu ohledně letošní výpravy. Když si staříci začali vyprávět o chorobách odskočil si rejdař spořádat řízečky od Lidunky ( žena toť kapitánova ) a od specialisty na jiné práce – v tomto případě na smažení řízků. Kriegmarine group stále probírá choroby a rejdař stále krájí řízečky na milimetrové kostičky aby jich měl více. Je pozdní večer a my jdeme do hospody poslat tuto message. Zítra budíček v šest a plavba směr Sassnitz popř. Lohme. Fotečky jsme nestihli - budou při příštím příspěvku.

 

Upluto 19,95 Nm

 

Den druhý – neděle 1.8.2010

Swinoústí - Lohme

V 6:45 rejdař začal šimrat kapitána na ruce aby se ho zeptal kolik je hodin, protože měl v šest měl vzbudit posádku tak aby snad nezaspal. Kapitán kupodivu neprotestoval a vstal. Lyžování kapitána a rentiéra vytálo z pelechů ostatní. Nevíce vyspalý do růžova byl specialista na jiné práce ( tentokrát na spaní). Upadl do kómatu včera hned po večeři, zaspal večerní posílání zpráv a hlavně zaspal pohádky na dobrou noc od Jarouška. Ráno prohlásil že je vyspalý na čtrnáct dní do foroty. Ke snídani byla již tradičně pravá domácí bábovka a káva. Novým počinem však byl čaj úderníků z Benteleru ( Vlado a specialista). Což o to, čaj se na Agens pije běžně, ale tento byl specielní, byl totiž z kořene mandragory. Vlado, kterému kolují v krvi geny bab kořenářek, se tak stal lodním kořenářem. Celé posádce udělal přednášku o příznivých účincích vývaru z kořene na organizmus. Že je to pravda se ukázalo hned v zápětí, neboť organizmus obou upadl do hibernace, ze které se probírali pouze na svoji službu. Zajímavé na mandragoře také bylo to, že z organizmu specialisty naprosto vysál to vyspání na čtrnáct dní z dnešního rána.

V sedm natěšená posádka vyrazila na moře směr Sassnitz kurzem 330. Vála jižní dvojka která lehce sílila. Vlado se konečně dočkal a ocitl se na volném moři. Kormidlování ho přímo nadchlo, nechtěl pustit kormidlo z ruky a vzal si dobrovolně dvojitou směnu.

Kapitán nasadil kormidelní hlídky posádky po dvou hodinách a upadl do hibernace i bez mandragory. V poledne se probral, plotna studená, kuchař – specialista v kómatu a žaludky lehce pošimrané ranní bábovkou se hlásily o nášup. Rozcvička v podobě chlebů s ďábelskými toasty moc žaludky neuklidnila. Pátrání v lodní zásobárně přineslo ovoce v podobě krásného prorostlého špeku. Špek je také velmi léčivý, neboť již první zakrojení nože do této lahůdky neguje účinky mandragory a staví kuchaře na nohy byť jen po sluchu. Zbytek špeku se nyní houpe nad navigačním stolem, to proto, aby se zase neztratil rejdařovi pod polštář jako loni. Po tomto bohatýrském obědě posádka podlehla výparům z mandragory a kapitán zasedl ke kormidlu. Agens uháněla k novému cíli Lohme, který leží ještě severněji a je ideálnějším startovním místem pro zítřejší etapu. Cestou si nás prohlédla pobřežní stráž, potkali jsme jakési čechy na chatrerovce která mířila směr Ystad. Kapitánova radost z 4 Bf poryvů nevydržela dlouho a okolo třetí padlo bezvětří. Pleskání plachet dočista probralo posádku a nastala svačinka v podobě tatranky a olizování nože od špeku. Kapitánovi bylo divné, že přestože jej stále otírá, je na něm stále silná vrstva sádla ze špeku. Záhadě přišel po chvíli na kloub kdy při předstírání účinků mandragory přistihl rejdaře, jak vždy skočí do kajuty, oním nožem na špeku zahraje šavlový tanec a vyskočí flopem zase ven. Bezvětří využil rejdař a za usilovného kibicování kapitána vylepšovali provázek na stahování geny. Když je to omrzelo dospěli k závěru že je na čase stát se chorvatskými jachtaři a tak přišel ke slovu černý krasavec aby popohnal Agens k cíli. Cestou Jaroušek vypustil novou zkazku kterou jsme ještě neslyšeli o tom, jak po skalách u Lome jezdily nahatý ženský na kozlech. No Vlado jej ještě nezná – musí se trénovat.

Přístav v Lome je naprosto plný, lodě stojí uvázané po třech a někde i po čtyřech. Začalo pršet, na vařiči klokotají brambory a u pánve číhá sekaná. Jo a po činžáku co se sesouval do moře není ani památky.

Po večeři začalo pršet a tak jsme si udělali kulturní večer. Vladko dostal tu čest vybrat který biják si pustíme. Vybral si cestopis z roku 2007 – naše plavba kolem Dánska neboť chtěl vidět velký vlny, a vidět i slyšet jak má specialista mořskou nemoc.

 

Upluto 46,32 Nm; za 12:24 hod; celkem 66.27 Nm

 

Den třetí - pondělí 2.8.2010

Lohme - směr Falsterbo aknál

Ráno bylo zamračené a lopatky windmetrů z okolních lodí se rozmýšlely zda se mají točit či ne. Lyžování po palubě začalo až okolo půl osmé. Benteler duo si již na mandragoru vytvořilo závislost, kapitán s rejdařem statečně odolávají. K mandragoře a kávě se podávaly vynikající buchty a bábovka od maminky specialisty na roztodivné práce. Celá posádka číhala kdy vstane na vedlejší lodi nejkrásnější jachtař celého přeplněného přístavu Marika zo slovenska. Marika se plaví s německým manželem a třemi dětmi na 44 Bavarii.

V 8:45 posádka vyrazila do bezvětří s tím, že začne foukat. Před vjezdovým molem roztáhla veškeré plachty k údivu celého přeplněného přístavu, neboť ostatní posádky měly v ruce kalkulačky a počítaly zda jim nafta vystačí až do Barthöfu. Ti zklamaní kterým nevystačila zamířili do Sassnitz. No chorvatský způsob jachtingu dorazil i sem. Kapitán prohlásil že skalní jachtaři nemotorují a tak se Agens posunovala k prozatím neznámému cíli rychlostí 0,6 – 1,2 uzle ( 1 – 2 km/h). Další pozoruhodnou vlastností mandragory je naprostá synchronizace metabolizmu a tak se stalo, že specialista a Vlado upadají do synchronního spánku, synchronního vyprazdňování a synchronního koupání. Specialistovo polední skotačení zapříčinilo růžové zbarvení jeho mužné hrudi a tak sebou na lodi máme také růžové prasátko.

Při povalování posádce vyhládlo, mandragora vyprchala a situaci musel zachránit oběd v podobě pikanterních utopenců s chlebem a pikanterní cibulí. Při této příležitosti se také odpařil špek který nebyl ani u rejdaře pod matrací. Poobedňajša káva je již samozřejmostí, dojeli jsme poslední buchty a poslední drobky bábovky.

Závratná rychlost 1,2 uzle nám dovolila přeměnit Agens na rybářský kutr. Vladovi vždy zasvítily očka při každém řinčení navijáku, ani se nesnaží skrývat zklamání že šlo vždy jen o zachycenou trávu.

V pět hodin odpoledne celá posádka kalíškem hruškovice oslavila uplutých 14,5 Nm za 8 hodin což je nový rekord v pomalosti. Agens se zrovna nacházela u mysu Arkona který je takovým malým mysem Horn na Baltu. Pluli jsme zde třikrát a pokaždé byla čína, dnešní absolutní bezvětří, kdy nás vpřed posunoval pouze mořský proud rychlostí jednoho uzle je zde raritou. Kuchař specialista se pustil do přípravy večeře – rýže a vepřových kostek od Lidunky. Kapitán s rejdařem začali řešit kde zakotví, neboť kotvit pod Cap Arkona by byla hlína a naprosto nevídaný zážitek. Když to slyšel Neptun se zalekl a v 19:10 na nás seslal JZ 4Bf. Což o to načasování perfektní jen ta rozvařená večeře tomu trošku překážela. Celá posádka asistovala v těsné kajutě při vaření. Rejdař držel vařič, specialista rejdaře, Vlado držel belík s vodou na hašení případného požáru a kapitán u kormidla se snažil Agens upalující šesti uzly krotit aby příliš neházela. Kupodivu celé vaření bez úhony přežila jak posádka tak Agens a tak nic nebránilo nasadit kurz 330 a vyrazit vstříc noční plavbě na Falsterbo kanál který leží na jihozápadním pobřeží Švédska. Hlídky po dvou hodinách zahájil Vlado který nemá s noční plavbou žádné zkušenosti. Nejprve se ubezpečil zda to někdo na chvíli za něho vezme, že by si rád vyfotil západ slunce do moře na který čeká již dvě hodiny. Jen byl ubezpečen celou posádkou že zaskočí slunce zalezlo za mrak a pro běžného fotografa by bylo po focení. Vlado však vytáhl svůj luxusní foták který používají i fotografové Hoolywoodských hvězd, zapnul režim radar společně s nočním viděním a snímky byly na světě – blahopřejeme.

 

 

Den čtvrtý – úterý 3.8.2010

noční plavba od Cap Arkona - Gislowslage + výlet Trelleborg

Je deset minut po půlnoci, sedím u kormidla a užívám si noční plavby. Posádka spí, mandragora také způsobuje chrápání které je silně nakažlivé – přeneslo se i na rejdaře který mandragoru neužívá. Za mnou blikají majáky Kap Arkóna a Dornusch, před pohupující přídí slabě problikává seskupení kardinálních znaků uprostřed Baltu. Na GPS displeji svítí růžice s kurzem 330 st a míří na přístav Skanör západněji od Falsterbo kanálu. Vítr se stáčí severněji a růžice se začíná odchylovat od plánované trasy. Začínám tušit že skončíme jinde než byl plán, ale vzhledem k tomu, že jsme se připravovali včera večer na kotvení pod Arkonou tak je jakýkoliv posun severněji pozitivním počinem. Choulím se v teplé bundě a nadávám si za roztržitost která způsobila že teplá čepice leží doma ve skříni. Žvýkám Melisu která mi zvedne náladu ( reklama nelhala) a pozoruji konvoje obchodních lodí plujících v pro ně určených koridorech. Trochu to připomíná konvoje z dokumentárních filmů z války, jisté je, ponorky nečíhají. Odchylka větru je již velká a tak křižuji. Řehtání navijáků vytáhlo rejdaře z pelechu a přišel si zakouřit. Klábosíme chvíli o všem možném, ve dvě zakreslím polohu do mapy a jdu na chvíli oblečený spát. Po hodině zakresluji znovu polohu a ve čtyři jdu povzbudit rejdaře. Je ještě tma a Vlada necháváme spát, vaříme si kávu a vedeme moudra o výfuku u černého krasavce. Rejdař se tak na kávu těšil až si ji vylil do kokpitu. Vše zachránilo vysloužilé rejdařovo tričko Jolly Roger které všichni kdo rejdaře znají také znají. To že dosloužilo je třeba zapít kalíškem hruškovice . Sbohem Rogere, plně si zasluhuješ námořnický pohřeb. Klábosení se protáhlo a svítá, vytahujeme Vlada z pelechu a jde do služby. Novým cílem je stanoven přístav nám důvěrně známý Gislowslage který leží čtyři míle východně od Treleborgu a na dohled od Kájova oblíbeného Šmygehuku.

Na specialistovi a Vladovi je již znát účinky abstinence. Nedostatek mandragory v jejich žilách způsobuje roztodivné chutě a tak spořádají, jablíčko, Melisu, hruškovici, tabletky na cosi, no tak snad vešly a v této kombinaci neublíží. Růžové prasátko si pochvaluje jak je mu teplíčko na bříško, zatímco rejdař se s kapitánem snaží v kajutě rozehřát ztuhlé kolena z noční plavby. Chmelnice ze stěžňů (přístav) je již na dohled a tak plánujeme co bude k obědu za dobrůtky. Rejdař slibuje že uvaří brambůrky až bude celá posádky čumět, dotaz kapitána co k nim bude se jeví jako naprosto infantilní. „No přeci nic“ zní odpověď rejdaře drbajícího se v prošedivělé bradce, „jdu si ostříhat bradu“. Kapitán usoudil že nemusí rozumět všemu a jal se těšit na brambory s rejdařskými vousy – netradiční cesta si žádá netradiční řešení. Přístav byl poloprázdný a tak příjezd Agens v poledne ani nikdo nezaregistroval. Hafenmajstr je přítomen pouze dvakrát denně a tak máme do večera klid. Kuchař specialista nakonec uvařil gulášovou nastavovanou polévku a tak na rejdařské vousy nedošlo.

Petr s kapitánem s uspokojením konstatovali že se po dobu jejich nepřítomnosti se v maríně nic negativního nestalo. Nadále jsou sprchy i WC zdarma, nadále je otevřená klubovna s kuchyňkou, stellplatz pro karavany je stále hned vedle přístavu a i nyní úřaduje hafenmajsetr dvakrát na hodinu denně. Bohužel trochu zdražili na 150 SKK za loď jedno jak velkou.

V počítači jsou viditelné dvě WIFI sítě tak zkusíme se do některé dostat. Hm tak nejslibnější, síť zdejší kavárny je rozbitá a ani obsluha kavárny v podobě dvou švédsky netypických studentek nám nemohla pomoci. Kapitána odkázaly pouze na net v Treleborgu tak uvidíme. Pokud tento příspěvek čtete tak se zadařilo.

Vzhledem k větru který vane západní padlo rozhodnutí dnes již nikam neplout a zůstat. Zítra Falsterbo kanál a pevnost Flakforted popř. Kodaň.

 

Upluto 69,99 Nm za 27:21 hod. Celkem 136,26 Nm.

 

Aktualizováno v 20:30 hod. Tak jsme se právě vrátili pěšky z Treleborgu. Při usilovném pátrání kdy jsme nemohli najít internetovou kavárnu jsme si připadali jako v pohádce o slepičce a kohoutkovi. Ještě že tady všichni mluví anglicky a tak jsme po čtyřech postupných radách dospěli do hráčského doupěte plného potetovaných gemblerů. Černoch nám pronajal jedno PC za 2O SKK na půl hodiny. Krom jakýchsi Windous ve švédštině (což je zážitek obsluhovat) tam byly už jen hry a tak to šlo jako když ….. a ještě k tomu maluje. Nacpat flešku do PC se povedlo až po delší době přítomnosti kapitána pod stolem, to již černoch padal údivem přes přepážku a po žoviálním požadavku o pomoc a následného kulometu dotazů na přítomnost jakéhokoliv prohlížeče pro transport dat z flešky si vyvrátil čelist. Po celou půlhodinu pak seděl kapitánovi za zády, neboť v tom doupěti magora co dělá internetové stránky asi viděl poprvé, nebo si myslel že je to rafinovaný hekr maskovaný pleší a šedivým strništěm. Jeho údiv teprve nabral otáček, když začal kapitán peprně nadávat, neboť si ve spěchu omylem na flešku zkopíroval loňský deník. No ještě že máte fotky a mapu.

Cestou zpět do lodi si všichni dali kebab klasik, nutno říci že byl skvělý. Zapít to chtěli pivkem v plážové restauraci, ale po zjištění že čepují Staropramen kterým je zatížená celá Agens raději pokračovali zpátky k rejdařovi do přístavu.

 

 

Den pátý – středa 4.8.2010

Gislowslage - Falsterbo - Flakforted

Na dnešní ráno byl naplánován budíček na 6:00, nicméně posádka se začala samovolně probouzet okolo osmé. Příčinou zaspání byl rejdařův budík, který je tak jako všechno na Agnes památečnou relikvií – v tomto případě nese nápis Kriegmarine a říšskou orlici. Rejdař všem při jeho večerním nastavování provedl krátkou přednášku o spolehlivosti, kvalitní německé práci a posádka zalehla k zaslouženému spánku. Německou kvalitu jsme ocenili hlavně při usínání, neboť jeho tikot byl slyšet až u sprch Při vstávání jsme ji již bohužel ocenit nemohli, neboť německá kvalita nepočítala s tím, že někdo nezatočí tím druhým udělátkem se zvonečkem. Pro ty mladé co neznají natahovací budík ( to je ten co se do něho nedávají baterie) tak je třeba tento budík natáhnout dvakrát – jednou aby šel a podruhé aby zvonil. No občas se zadaří, tak padlo rozhodnutí mít dnes lehce oddechový den a plout jen cvičně.

Snídaně byla již tradiční jak bývá v páté dny jiných plaveb – již naprosto tvrdý chléb od Alberta s čímsi. Co však bylo jiné, byla absence mandragorových výparů. Oba závisláci si naordinovali odvykací kůru, tak uvidíme. Místo toho měli čaj s jakousi zinkovou bělobou a japa bančou. No WC stupínek na zádi máme jen jeden, tak doufejme že se jim na něm podaří vystřídat aby ten drek mohl ven .

Z plánovaného vyplutí v sedm nakonec bylo devět, směr Falsterbokanál. Foukal poměrně příznivý JJZ vítr byť nic moc síly, přesto cesta do kanálu uběhla poměrně rychle. Ten se otevírá každou hodinu a my jsme stihli otevření ve dvanáct. Na druhé straně jsme poobědvali lečo s brambůrkem a protože byl dobrý čas, vyrazili jsme směr pevnost Flakfortet. Cestou jsme podjeli most spojující Švédsko s Kodaní a bez větších komplikací jsme do pevnosti dorazili. Odpolední průměr na zadní vítr byl 4,84 kn což není na Agens a zadní vít na motýla (druh rozložení plachet) špatné.

Flakforted je pevnost vystavěná v moři naproti Kodani. Celou pevnost odkoupila od armády jakási Dánská firma a pořádá v bývalých kasárnách a katakombách teambuildingové akce ( stmelování kolektivů). Pozitivní na celé pevnosti je, že je zde také přístav rozdělený na dvě části. Na placenou část, kde můžete prolézat celou pevnost do sytosti a neplacenou kde můžete použít oko na vlnolamu a to je vše. My, protože jak říkali ekonomové v televízi, jsme jednou ze zemí které se již ode dna krize odlepili, takjsme si zaplatili 15 Eur za luxus moci vystoupit na břeh. Kapitán si na grilpatz donesl počítač a tvářil se u něho natolik sebejistě, že se seběhli všichni PC abstinenti z celé pevnosti a okolních lodí. Když uzřeli stránky Jarda Jehlička Jachting rozběhli se a na lodích se pomalu rozsvěcovaly obrazovky počítačů kde všichni zuřivě hledali WIFI síť ke které se ten kapitán mikro lodi připojil. Netušili chudáci že se jedná o OFF line režim ( přeloženo – stránky uložené v paměti počítače).

Lodní deník byl napsaný, síť byla přítomná, ale soudruzi z Flakforted někde udělali chybu, neboť kapitán se sice se sítí spojil, ona mu poděkovala že to udělal ale to bylo tak vše. Když začala načítat připojení do české republiky tak se stránky Seznam.cz se natolik zalekla že IP adresu ihned zablokovala a nastalo internetové temno. S kapitán s notebookem v podpaždí dorazil pět minut před zavírací dobou do kanceláře hafenmajstrové kombinované s vedoucí pevnostního šopu s potravinami. Kapitán se na mladou hafenmajstrovou usmál nejmileji jak to jen dokáže a požádal o pomoc s navázáním spojení (internetového). Zpráva kterou vyslovila ona milá dánská děva jej naprosto konsternovala. WIFI síť patří firmě které patří celá pevnost a kapitán si musí v Kodani domluvit připojení, ale teď pět minut před devátou tam již nikdo není. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Při představě, že budete opět ochuzeni o zápisky z cest, přepnul z nejmilejšího úsměvu na výraz štvané zvěře a pravil „ jsem novinář a potřebuji poslat reportáž z cesty na kterou mne můj šéf poslal“ . „ To není problém já vám email pošlu“ pravila s úsměvem milá tvář. „ Ou no! Já musím vložit zprávu přímo do internetových stránek, naši klienti na ni čekají! Jen vy mně můžete pomoci“ hlesl a doprovodil to psíma očima. Po dlouhém trýznivém přemýšlení zašeptala „OK ale velmi rychle“ a podala kapitánovi kabel od místní sítě. Že se spojení povedlo jste mohli zjistit z aktualizovaných stránek, jen na fotéčky nezbyl čas. Díky milá dívko která jsi zachránila naše čtenáře, díky za to, že jsi se nebála zůstat deset minut po zavírací době ve tmě s individuem z Čech.

Přístav se vyprázdnil, v celém bazénu zbylo pouze asi pět lodí platících a tři lodi u oka na vlnolamu závistivě pokukovaly na přípravu bohatýrské oslavy specialistových narozenin. Celá posádka vyvlekla pochutiny pod markýzu na mole, na stole rozložila půlku lodní zásobárny, nezbytné mističky a talířky z nichž nejsou dva stejné, hliníkový hrnec pořízený při železné sobotě a rychlovarnou konvici která je zmate případného uživatele tím, že funguje pouze pokud je zmačknuto tlačítko OFF . Tato bizardní sbírka ostře kontrastovala s vybavením na sousedním stolu posádky z patnáctimetrové luxusní motorové jachty. Nerezové hrnce, porcelánové nádobí, ve skleničkách s vínem se rubínově mihotaly odlesky světel svíček, mísa plná steaků, nerezová přepravka s dochucovadly a kalibrované brambůrky. Švédští manželé, on prošedivělý sympaťák tak okolo padesátky, ona sympatická, štíhlá s blonďatým copem, dcera okolo čtrnácti let s blonďatým copem, malý typický šestiletý skandinávec s blonďatým ježkem a věrná zmenšenina Lasie. Romanticky dojemný obrázek rodinky na dovolené. A vedlejší stůl? Do roztodivných mističek se servírovala dršková polévka, chléb z Alberta který již vzdoroval noži, pivo usrkávané přímo z plechovek, káva uvařená na místních toaletách a podávaná v prapodivných hrncích. Nebylo tedy divu, že mlčení mezi stoly prolomil až po velmi dlouhé době prošedivělý sympaťák. „ Vy jste Poláci že? “ ubezpečoval se, že je na místě jejich nastavená obezřetnost. „ Ne my jsme češi“ vyprskl na něj horlivě kapitán kousek dršky z polévky. Obezřetnost sympaťáka se změnila v neskrývaný údiv. „ To máte za sebou kus cesty“ řekl obdivně a usrkl si ze sklenky Portského. „Off corse“ vypnul hruď kapitán a lokl si Kozla z plechovky. Ledy byly prolomeny a prázdným nábřežím se začala linout konverzace. Zprvu debaty se stranící blonďatý cop se do ní občas také zapojil a pomohl kapitánovi s najitím správného anglického slova. Mezitím se setmělo a i v té tmě byl patrný ještě temnější pruh noční oblohy táhnoucí se od místa kde ještě před chvílí blikal most který jsme podjížděli odpoledne a mířil na sever. Byl to zvláštní druh mraků pojmenovaný jako samostatný druh teprve loni. Jejich spodní základna je neuvěřitelně plastická a vypadá jako hořící plyny pod stropem při požáru budov. Kapitán se sympaťákem na ně nevěřícně civěli stojíc na mole a starostlivě usrkávajíc Portské a Kozla. Po cvíli se vydali zkontrolovat upoutání svých lodí před blížící se bouřkou. Agens rejdař s kapitánem připoutali dvojitými úvazky a springy již při připlutí a tak měli práci usnadněnu. Sympaťák měl práce více. Když práci dokončil vrátil se k naší skupině s flaškou Tulamorky v podpaždí a sloupem broušených štamprdlat. Jeho poslední kroky doprovázely první kapky přicházející bouře a tak byla naše mezinárodní skupina rozprášena nastávající bouří. Škoda, mohli jsme se u tulamorky a slivovice dozvědět nějaká moudra z vyšší evropské společnosti.

 

Upluto 32,37 Nm za 8:39 hod. Celkem 168,32 Nm.

 

Den šestý – čtvrtek 5.8.2010

Flakforted - Helsingör

Ranní lyžování po palubě započalo zlehka okolo osmé. Ztěžka začalo v 8:20 spuštěním rejdařova holicího strojku, který je jak jinak relikvií, pravděpodobně původně sloužil jako protiletadlová siréna a tak nepomohlo ani omotávání hlav spacáky. Snídaně byla pokračováním večerního mejdanu oslav specialistových narozenin. Rejdař prohlásil že se již dlouho na něčí narozeniny tak neožral, čemuž se dalo snadno věřit, neboť mejdan kdy si každý dá dva Velkopopovické kozly a jde spát nebývá každý den. Posádka tedy dovlekla ingredience a roztodivné nádobí ke stolu na mole, který v noci ve spěchu museli opustit a započala hodovat. Vlado měl již léčby ze závislosti na mandragoře dost a pral do sebe její plnou dávku. Specialista dodržuje léčbu a pokušení mandragorových výparů odolával. Rejdař si přidělený chlebík z Alberta krájel na malé vojáčky aby jej vůbec mohl pozřít a kapitán si chléb mazal centimetrovou vrstvou másla a marmelády z téhož důvodu.

Okolo půl jedenácté se posádka vydala vstříc severu – směr hrad Kronborg. Slabý zadní vítr popoháněl Agens průměrnou rychlostí čtyř uzlíků a tak bylo 22 mil upluto poměrně rychle a tak se Agens ve čtyři již pohupovala v přístavu přímo pod Hamletovým hradem. Přístav v Helsingoru je pro 1000 lodí a je docela obludný. Benteler duo vyrazilo na hrad mrknout zda jsou Hamletovi potomci doma, rejdař vyrazil na obvyklou obchůzku po přístavu a kapitán se snažil dobýt do dvou přítomných WIFI sítí. Že se zdařilo jste poznali z přítomnosti večerní porce správ. Problém byl s připojením na elektřinu a vodu, neboť přístav aspiruje na titul „přístav příštího tisíciletí“ a všechno v něm je na jakousi kartu. Jelikož byly baterie všech přístrojů prázdné nezbylo kapitánovi nic jiného než přijít systému karet na kloub. V podobné situaci vše vyřeší návštěva hafenmajstra, tento přístav je však kanceláří hefenmajstrů prost. Je zde pouze malá místnost s dvěma počítači a internetem zdarma. Poplatky se platí v terminálu podobnému v jakém se v Čechách platí parkovné. Čtvrthodinové pozorování příchozích jachtařů k terminálu nepřineslo rozuzlení zda také vydává nějaké katry, neboť všichni odcházeli pouze s papírky a nikdo netřímal jakoukoliv kartu krom svých kreditek. Nezbylo než se s nepřátelským strojem poprat osobně tváří v tvář či spíše v displej. Několik pokusů o komunikací v německém a anglickém jazyce přineslo kýžený výsledek –štěrbina vyplivla přístavní kartu. Systém je velice prostý, karta je nabitá na 25 DKK, záloha na ni je 50 DKK. Celé zaplatíte kreditkou nebo hotově a při odjezdu vám terminál vrátí zálohu. Na mole vsunete kartu do příslušného elektroměru který si z ní odečte 15 DKK ( asi 5O Kč) a nadále ukazuje kolik z této částky vám již odběr elektřiny odčerpal. Podobným způsobem fungují sprchy, kartu přiložíte ke čtečce a sprcha si sama strhne 3 DKK ( asi 10 Kč). Neuvěřitelně jednoduché a praktické!

Po návratu Benťáků z hradu usoudili, že je návštěva natolik unavila a bylo by dobré se jít vykoupat na vedlejší pláž. Koupání se nakonec zvrhlo ve hledání rubínů a šutrů v písku.

K večeři byly vepřové plátky na víně od Lidunky a byly výtečné. Požitek umocnila rýže kterou uvařili rejdař se specialistou – kuchařem a u které se neustále dohadovali jak se má správně připravit. Dotaz kapitána že se na rýži z pytlíku nedá nic zmrvit skončil málem jeho fyzickou inzultací. Kulinářský zážitek doplnilo ještě Boujolais ( čti Božolé) ze zásob rejdařových. Je uchováváno v 1,5 L plastových lahvích od Bráníku, řetízkuje (kapitán tvrdí že kvasí), je zakalené ( rejdař tvrdí že je to známka kvality) a aróma je silně vlezlé. Kapitánovi vytanula vzpomínka na podobné Božolé v demižonu před osmi roky a na Káju který po jeho užívání celou noc cestou na Bornholm zpíval:“…. jede, jede mašinka kouří se jí z komínka“. Zásoba čítá šest lahví a kapitán se obává její exploze. O dopadu této vysoce explozivní komodity v podpalubí na posádku a loď Vás budeme informovat.

Před usnutím posádka zavzpomínala se slzou v oku na Karla se kterým jsme tu byli v roce 2007 a který jede se svou posádkou po nás. Je půl jedné v noci, posádka spí a kapitán pošle tento příspěvek jde také.

 

Upluto 22,32 Nm za 5:25 hod. Celkem 190,95 Nm.

 

Den sedmý – pátek 6.8.2010

Helsingör - Kodaň

Na dnešní den bylo plánováno pokračování cesty severním směrem, na ostrov Angolt uprostřed Kattegatu. Večerní předpověď již věstila že z tohoto cíle sejde, neboť pro dnešní den hlásala severozápadní vítr síly 2 Bf tj. slabý vítr a ještě k tomu ze směru kam jsme chtěli plout. Proto byl již večer pro dnešní den naplánovaný jen krátký skok do Kodaně a tak není třeba kam spěchat.

Posádka samovolně vstala až okolo deváté a začal kolotoč obvyklých ranních činností.

Kapitánův první pohled když se vysouká z kuchyňské linky patří vrcholkům stěžňů okolních lodí. Na nich se nachází windmetry – měřiče větru a ty napoví více než všechny předpovědi. Jednak ukazují špičkou korouhvičky odkud vítr vane, lopatky rychloměru zase napoví jak je silný. Další pohled sklouzne na nejbližší vlajku, jak ta se má k plápolání, zda není rozpor mezi ní a lopatkami. Tato zjištění pak ovlivní kapitánův následující půlden. Pokud jsou zjištění v rozporu s očekáváními, sedí na posteli jak bubák a mračí se na celý svět. Pokud se všechny tři signalizátory ani nepohnou, skácí se zpět do kuchyňské linky a pokračuje ve spánku. Ovšem pokud vizuální zprávy jsou v souladu s představami nebo je předčí, tak se ozve “Hoši, hoši! Je to tady, jdeme na tóó´“, což většinou nakazí zbytek posádky a ranní práce jsou hotovy v cuku letu. Jo a proč spí v kuchyňské lince? Před lety, když začal plout s dvěmi rentiéry, byl zvuk jejich spacích Husqvaren natolik nesnesitelný, že hledal řešení jak je utlumit. Mlaskání nepomáhalo – nevyspal se, navíc ho ráno bolela pusa od mlaskání. Špunty do uší se přes noc zpotily, k tomu neslyšel zvuky lodi a budil se, že se něco děje, neboť ticho na lodi značí problém. Řešení nakonec našel v kuchyňské lince kde je otvor pro nohy čímž se prodlužuje postel aby se na ni 190 cm spáče vešlo. Jak zjistil, pokud se otočí, strčí si hlavu s rameny do linky tak je tam ticho, ale zvuky lodi slyší.

Rejdařovou první činností potom co se vysouká jako rak ze své „hundkóje“ je nacpání fajfky . Po prvním zabafání většinou rozšafně prohlásí “ kur… já jsem se vůbec nevyspal“ načež následuje řehot celé posádky která ví své. Pak vytáhne zrcátko a z ruky udělaným hřebenem si upraví vlasy, pokud není spokojen, použije ještě hřeben. Pokud venku není modrá obloha následuje obligátní promnutí strniště a hláška „ Libore! Do jakejch srač…k jsi nás to dostal!“

Specialistovo ráno začíná nadzvednutím na levý bok,drbáním na hlavě a grimasou která je nepublikovatelná před dvaadvacátou hodinou. Po vylezení ze spacáku padá na znak a většinou se drží za hlavu. Toto ranní bezvědomí končí výkřikem co bude k snídani. Načež se začne celá posádka slintat.

Vlado to je jiná kategorie. Jen rozlepí oči už se ptá „Kam iděme? V kolko tam budeme? Dame čaj? (ten z mandragorou)“. Na zamítavé vrtění hlav dodá „ šak nevadí, ja dám“

Pak už jen pořád někdo odchází, jiný přichází loď se neustále houpe, otevřeným vchodem dovnitř létají ručníky, kusy oblečení, neustále někdo kleje, přicházejí požadavky na podání toho či onoho a do toho všeho kuchař specialista připravuje snídaní.

Po snídani následuje krátký úklid lodi, příprava map, nastavení GPS a může se vyrazit.

Sestava dnešní snídaně hlášená z kuchařovy kóje nikoho nenadchla, neboť obsahovala pancéřový chléb který byl nepoživatelný již včera a nikdo nepředpokládal že by došlo ke zlepšení. Při snídani dnes po dlouhé době nic nevyprávěl, neboť byl plně vytížený žvýkáním a ani rejdařovi se krájení chlebu na vojáčky moc nedařilo – nepomohlo ani nabroušení nože ocilkou ( pro ty co nevědí co to je – to neřešte). Mandragoru užívá již jen Vlado, Petr se zdá již být vyléčený a plně uklidněný.

Kapitán šel vrátit do terminálu kartu na placení elektřiny, ale netušil, že než ji vrátí, má ji vrazit do elektroměru - nespotřebované korunky (dánské) se na ni vrátí. No chybami se člověk učí. Terminál vrátil jak zálohu, tak nespotřebovaný kredit a tak obdiv k tomuto systému se ještě zvětšil.

 

Cesta do Kodaně probíhala bez komplikací až do příjezdu ke vjezdu do přístavu. Po celou naší cestu jsme neviděli žádnou obrovskou loď z přístavu vyjíždět. Jen jsme se přiblížili vjezdu začaly se dít věci! Nejprve ve z přístavu začala sunout gigantická kontejnerová loď, její siréna začala houkat tak mocně, že bylo cítit jak se nám na těle klepe celé oblečení. První signál se nám zdál naprosto nepochopitelný hlásil „ blížím se ohybu cesty“ což nedávalo smysl, neboť za ohybem cesty jsme byli my a molo. Představa, že by se tenhle obr chtěl na moře sunout těsně podél mola místo toho aby plul na volné moře přímo byla nepředstavitelná, nicméně další signál „ vaše manévrování je pro mne nepochopitelné“ patřící nám bylo jasné a rychle jsme se uklidili z cesty. Jen jsme se začali blížit ke vjezdu do přístavu znovu, vyrazil ven jakýsi stometrový drobeček. Tentokrát zvuk sirény vzdálené padesát metrů od našich uší byl již nesnesitelný a vibroval celou posádkou. Raději jsme prchli znovu a potkali ceduli, že je tímto vjezdem vplouvání malých lodí zakázaný – pro ně je určený vjezd o půl míle dále. Je hezké dát tuto ceduli jen na jednu stranu vjezdu (jižní) a severní strana (Od kud jsme přijížděli my ) je této informace prost. Mapy této oblasti sice upozorňují na kde co, ale tuto informaci zamlčují. A mapa přístavu? Ta nás přímo tímto vjezdem poslala. No přežili jsme, trochu jsme ohluchli, trochu jsme dva kapitány obrů nakrkli, ale jinak se nic mimořádného po dobu naší cesty nestalo.

 

Kotvíme v malém přístavu hned vedle malé mořské víly, centrum Kodaně je hned za rohem tak vyrazíme.

Aktualizováno 23:45

 

Návštěva Kodaně v tuto dobu je nepopsatelná. Celé nábřeží je jeden velký hepening. Zahradní restaurace jsou plné až k prasknutí, každá zakotvená loď a lodička taktéž.Všichni jen popíjejí, klábosí a odevšad se ozývá nějaká hudba. Tklivý šanson ve francouzštině, irské chytlavé housle či harmonikové melodie které známe z Christianso – malinkatého ostrůvečku se sto obyvateli na sever od Bornolmu. Vzduchem se prolínají rozličné vůně opékaného masa a ryb. Všude posedávají návštěvníci bez ohledu na věk. Úředník v obleku vedle volnomyšlenkáře s dredy sedí na hraně mola a zádumčivě hledí do dáli. Prošedivělý padesátník se zlatými Omegami na ruce leží na zemi vedle své pěstěné manželky v apartním kloboučku, která sedí na zrezivělém pacholeti pro vázání lodí a popíjejí ze skleniček. Omšelému bezdomovci sbírajícímu prázdné plechovky od piva nabízí dívka s batůžkem jednu neotevřenou. Neuvěřitelná a naprosto nezachytitelná atmosféra ze které dýchá jakési propojení národů, společenských vrstev a zájmových skupin. Jsme rádi že můžeme být součástí tohoto nikým nerežírovaného představení.

 

 

Den osmý – sobota 7.8.2010

Kodaň - Skanör

Unaveni zážitky z večerní Kodaně jsme se všichni probudili až okolo půl desáté. Na dnešek byl naplánován jen takový přískok do Skanöru na jihozápadní části pobřeží Švédska. Kapitán se sice probudil okolo sedmé, ale pohled na mrtvé posly větru vedlejších stěžňů jej zahnal do pelechu. Po obvyklém raním hemžení se Vlado v jedenáct křachl po dvěstě padesáté páté do hlavy při vylejzání z kajuty a mohli jsme vyplout. Rejdař si připravil trumpetu, že vrátí včerejší troubení nějakému záoceánskému obrovi a taky bude troubit pětkrát krátce „ vaše manévry jsou pro mne nepochopitelné“, ale k jeho velkému zklamání stáli obři pevně připoutáni ke svým molům a tak trumpeta zase trůní zpátky ve svém držáku. Vítr byl asi včera také na hepeningu a vyspával, cestu do Dragoru, přístavu pět mil jižně od Kodaně jsme museli zvládnout na motor.

Přístav Dragor jsme objevili před třemi roky když jsme se vraceli z cesty okolo Dánska. Krom lodního vrakoviště jsme zde našli vrak nádherné plachetnice jménem Kamila, kterou sem dopravil někdo z karibiku a čekala v koutu přístavu na lepší časy. Kapitán tehdy vymámil z hafenmajstra telefonní číslo na majitele abychom se pokusili Kamu koupit. Majitel však byl neoblomný, tvrdil že s ní má jen ty nejlepší úmysly, že ji určitě dá do pořádku a tak jsme si to přijeli zkontrolovat. Kama zmizela, co však nezmizelo bylo smetiště lodních dílů kde rejdař vyfasoval zbrusu nové vázací lano. Nové lano požadoval kapitán, protože se obával, že přední vázací lano s tlumičem které rejdař vyfasoval jinde Agens v silném větru neudrží, neboť bylo jen o malinko tlustí než kanička jeho pohorek. Zatímco rejdař plnil příkaz kapitána na smeťáku a kapitán hledal Kamu tak se Benťáci vydali pro chleba. Cestou zpátky hrozila dehydratace. Návštěva nejbližší hospody vrátila chlapce do reality odkud pochází. Tuborg stojí 40 DKK což je asi 136 Kč a pokud se rozšoupnete a dáte si tři dostanete slevu na 100 DKK tj. 336 Kč. No kupte to za stavu kdy máte pod podlahou na lodi ještě 55 plechovek Gambrinusu, Kozla a Svijan.

Kuchař - specialista vyhlásil dnešní den za vegetariánský a jal se připravovat brambory a vaječnou omeletu s nivou. Maso je maso, prohlásili rejdař s kapitánem a šli držet půlhodiny smutku za bezmasý den klábosením o důvodu spodní černé svíčky Černého krasavce. Černá svíčka není černá jako že by byla černá. Je černá protože je začerněná. ( Kdo tomu nerozumí ať se tomu nesnaží porozumět, motoristi vědí že je něco špatně). Jelikož s příprava oběda táhla přidali ke zkoumání původu černoty ještě výpočet spotřeby Černého krasavce a výsledek je rozveselil – jen litr na hodinu a 4,5 Nm . Jen oslavili tento radostný údaj kalíškem Becherovky ozvalo se radostné halekání z kuchyně že se podává vegetariánský oběd. Nutno podotknou že přes počáteční nedůvěru to byla chutná kombinace i bez špenátu který požadoval kapitán.

Tradiční poobedňajša káva se protáhla rejdařovým a kapitánovým vyprávěním a tak jsme k dnešnímu cíli Skanöru vyrazili až ve tři. Vlado již může kormidlovat bez trvalého dohledu. Kapitán jej kontroluje jen podle stínů v kajutě a podle zvuků lodi. Zvuk každé lodi je jak při plavbě, tak při kotvení je naprosto specifickým souborem dílčích zvuků. Zvuku plachet - třepotání jejich lemů značí že se změnil směr větru nebo kurz lodi. Zvuk vln narážejících na trup se mění s rychlostí, jejich směrem a kurzem kterým loď pluje. Zvuk takeláže ( lan která drží stěžeň) dává představu o síle větru a náklon lodi zase o směru větru vůči kurzu lodi a nastavení plachet. Tyto zvukové vjemy se dostanou natolik do hlavy že pokud nepřicházejí, tak to vždy značí problém. Kapitánovi se stalo jednou po návratu domů, že se probudil tichem v ložnici, letmý pohled oknem jej vyděsil – byl tam dům a tak běžel na palubu zjistit co se děje že je loď tak blízko domu. Žel bohu je ložnice kapitána palub prosta a tak nemohl najít cestu ven. Do reality jej vrátila až slova manželky Lidunky pronesená do tmy ložnice „ Ty seš magor“.

Cesta uběhla bez komplikací jen se mírně musela upravit aby se vyhnula novému bloku větrných elektráren. Nevím kde udělali ekologičtí soudruzi že Švédska, Dánska a Německa chybu, ale větrné elektrárny jsou všude. Není dne abychom nějaké nepotkali. Do Čech by se měli jít učit jak se dělá ekologická politika a všechny „větráky“ zrušit. Kdo se na to má koukat, že?! A solární pro jistotu taky!!! Zpátky k loučím!!!

Přístav Skanör je kapitánův nejoblíbenější. Objevil ho před lety když jsme se vraceli zdecimovaní z cesty okolo Dánska kdy jim dvanáct dní v jednom kuse pršelo. Nikdo neměl již nic suchého na sebe a představit si to může jen ten, kdo ví, jaké je to držet ráno poslední suché tričko v ruce a odolávat vnitřním hlasům kdy jeden říká „vem si ho na sebe a budeš alespoň chvíli v suchu“ a druhý nabádá “a co když bude ještě hůř, třeba spadneš do vody a co si pak vezmeš?“ Za tohoto rozpoložení jsme dorazili sem, do přístavu Skanou. Nebe se rozestoupilo aby slunce ozářilo sněhově bílou pláž. Nedočkaví surfaři proháněli svá prkna na vlnách, dešti zdecimované Švédky nastavovaly svá těla odpolednímu slunci. Na parkoviště před přístavem přistálo Porsche a zlatem ověšený přístavní povaleč který z něho vystoupil začal uklízet přístavní sprchy. Pak přijelo druhé a řidič začal vynášet odpadkové koše. Ze třetího vystoupily dvě ztepilé Švédky a vyrazily na začínající plážovou párty Švédské omladiny. Na mole nás vítala černá hafenmajstorvá z Ameriky No umíte si představit pro zdecimovanou posádku větší ráj na zemi?

Letos ráj na zemi vyhlížel kapitán s dychtivostí. „HI Amérika…“ nebylo komu zahalekat, neb na mole se žádná černoška nenacházela. Diskotéka na pláži zmizela beze stopy, Porsche bylo na parkovišti jen jedno ale zbytek tady byl v celé kráse. Kiteři proháněli svá náčiní v zapadajícím slunci, děti pouštěli draky a zamilované dvojice se procházely po běloskvoucí pláži. Jsme to po dlouhé době zase. Ahoj Skanör.

.

Den devátý – neděle 8.8.2010

Skanör

Celou noc déšť bičoval palubu, vichr se snažil z ní odnést cokoliv co nebylo přivázané. Dorazil k nám systém který napáchal neplechu v Čechách. Noční zprávy které přicházely z domova byly dost děsivé. V noci jsme nevěřícně na internetu sledovali obrázky z nám známých domácích míst. Rejdař bydlí ve Stráži sice na kopci ale vyplavený sklep má také. Po telefonu tak koordinoval záchranné práce. Benteler duo pojede do práce lodí pokud do pondělka voda neopadne. No držte se doma.

Předpověď pro dnešní den hlásá 6 Bf a silný déšť což souhlasí i s letmým pohledem z okna, venku je počasí že by jsi psa nevyhnal , ale Vlado sedí čiloučký na posteli a chtěl by zažít nějakou hodně rychlou plavbu.. Mlsně pokukuje po rejdařových trenkách vodorovně visících venku ve vichru na zábradlí a představuje jak by to dnes jelo. Kapitán však jeho nadšení zchladil naordinováním kulturního odpočinkového dne. „ ja něsom zvyknutý takto lenošit, ja musím stale dačo robiť“ snaží se situaci ještě zvrátit. „Kam spěcháš, na slovensku zuří třídní boj!“ pravil rejdař a ulehl ke spánku. „Čo? Na Slovensku že je už tri dni boj? A kto s kým bojuje?“ vytřeštil oči Vlado. Posádka popadala z postelí. „To neřeš“ řekl kapitán a řehtajíc zalehl taky. Oči s otazníky se upřely na posledního člena posádky „ nevěř jim, znáš jak kecají“ uzavřel debatu specialista. Vlado s obavami o osud své rodné zemně zalehl na svoji pryčnu a. své dvoumetrové tělo poskládal do její 160 centimetrové délky. Délku pryčny se snažil několikrát neúspěšně reklamovat u specialisty neboť ten mu sliboval druhou nejdelší pryčnu na lodi a tato je prý nejkratší. Specialista, ( tentokrát na nábor nováčků) jej odbude vždy stejně „ vždyť je druhá nejdelší když jsou dvě, néé?“ Což se musí uznat je, že má pravdu, neboť dalším lůžkem je „hund kóje“ rejdaře, postel v kuchyňské lince kapitána a luxusní kabina na přídi kterou zdědil specialista po Bobbym – suchozemském námořníkovi. K obědu byly párečky které doma výtečně zavařil do sklenic kuchař specialista aby vydržely Baltskou plavbu neb náš koráb ledniček nemá a párečky zavařené fabricky není ono .

Celý volný den byl naplněn více méně stejnou činností: návštěva toalet, vaření kávy, žvýkání nějakých pamlsků, vyběhnutí na pláž zda je náznak změny počasí a zpět do sychravé kajuty, lehký spánek, návštěva toalet, vaření ……

Á vaří se káva, pomyslel si kapitán při typickém zvuku rychlovazné konvice a dopřál si malinkého zdřímnutí než bude hotová. Zdřímnutí byly dvě a zvuk vařící vody neustával což jen donutilo vysoukat hlavu z kuchyňské linky aby přišel záhadě na kloub. To co uzřel mu vyrazilo dech, zvuk vydával malinký teplovzdušný ventilátor nad kterým se šroubovákem zubil rejdař. Ano při brouzdáním přístavem našel toto malinkaté topeníčko a zlaté české ručičky nemají svoje jméno nadarmo. A tak se naše Agens dostala do vyšší kategorie – luxusních parníků neboť má již vytápěnou kajutu. Nový luxus nadchl kapitána natolik, že se rozhodl udělat kulturní program již odpoledne místo původního plánu večer. Vlado se stále domáhal puštění všech DVD z minulých plaveb a tak se konečně dočkal. Třeštil bulvy na vlny létají přes příď a dopadající do kokpitu na kormidelníky, upluté vzdálenosti, denní průměry a roztodivné končiny kam nás vítr zanesl. „Aj. ja bysom chciel dačo podobné zažiť“. Posteskl si na konci promítání a šel se projít na pláž neboť konečně přestalo foukat. Den naplněný WC, kávou, pišingříčky a DVD se chýlil ke konci a po večeři kdy se v deset podávaly těstoviny a vynikající směs k nim od Lidunky jsme šli okolo jedenácté spát po tom co celou posádku seznámil kapitán s plánem na druhý den – doplout do Ystadu, přístavu na druhém konci jižního pobřeží Švédska. Rejdař jako obvykle sýčkoval, že zítra bude jako dnes a pojedeme do …… , ale kapitán si byl jist že počasí bude super a pěkně si zajezdíme.

 

. Den desátý – pondělí 9.8.2010

Skanör - Ystad

Kriegmarine budík svým řinčením pro buzení posádek ponorek probudil i posádku naši v 6:45. Kapitán radostně halekal z kuchyňské linky „ a je to tady hoši, je to tady“ a z pryčen se ozývalo nesouhlasné mručení. „ Vlado, dnes zažiješ to dobrodružství po kterém toužíš“ lákal kapitán vedle ležícího souseda aniž by tušil jak blízko je pravdě. „Áno?!“ Vyskočil radostně Vlado z postela a křachnul se po 427-mé do hlavy. Z rozrušení nad očekávaným dobrodružstvím si mazal na chléb paštiku a navrch máslo. „ Neděláš dobře Jaromíre s tou paštikou“ parafrázoval kapitán jeden z dílů „Slunce, seno“ a mněl na mysli to, že paštika do vln není to správné jídlo. Odpověď jej však naprosto odzbrojila. „ Ty koks, ja som farboslepý“ a začal se řehnit. Na to se nedalo nic říci. Po nezbytné smršti medikamentů, kdy celá posádka si na stole udělá kupičky různobarevných pilulek a ty pak do sebe pod tlakem souká bylo vše připraveno v 8:30 připraveno k vyplutí.

Sbohem Skanör.Agnes se vydala jižním směrem k majáku Falsterbo kde je čekala změna kurzu na východ směrem na maják Kulagrund a Ystad. Vál boční vítr síly 4 Bf, malinké metrové vlny přenášely Agens po sinusovce k jihu a kapitán výskal radostí jako malý kluk nad nádhernou jízdou. To paštika si začala vybírat svoji daň. Vlado sedící venku s kapitánem zelenal a zelenal až došlo na krmení ryb. Po té si vyčistil zuby, pečlivě omyl obličej , zasvěcení ví že to bylo naprosto předčasné a pošetilé a snažil se jít trpět na své krátké lůžko. „Buď venku, koukej na horizont a něco mi povídej“. Snažil se jej na jiné myšlenky přivést kapitán. „Šak som v pohodě, nič mi něje to len ta pašteka“, trval si na svém Vlado a šel trpět. Druhé dějství přišlo do čtvrt hodiny, hlavou rozrazil vchod do podpalubí a jediným mocný flokem se ocitl na zádi. Bylo nám ho líto, nicméně to k očekávanému dobrodružství patří a každý si tím musí projít. Cesta rychle ubíhala kdy se u kormidla točili pouze tři členové posádky a Vlado byl schopný zasednout ke kormidlu až odpoledne, Když byl Ystad na dohled. 46 Nm Agens zvládla za necelých devět hodin z čehož byla většina na zadní vítr a tak průměr pět uzlů není na Agens špatný výkon.

Přístav v Ystadu nás trošku zklamal, nebyli jsme zde čtyři roky, za tu dobu se nic nezměnilo, naopak trochu zchátral, zvedla se cena ze 170 SKK na 22O za loď do 36 stop a internet zde je, ale pouze přes jakousi televizní kartu. NO nic ještě že námořnické vetešnictví hned vedle přístavu nezaniklo a tak jej zítra navštívíme neb dnes již zavírají ( 10:00 – 18:00).

Rejdař vyrazil na svoji obvyklou obchůzku přístavních smeťáků, mlaďoši vyrazili do města a kapitán doháněl resty v psaní lodního deníku. Návrat zásobovací party byl radostný neboť v rukou třímali dvě kuřata – 20 SKK jedno což představuje cca 55 Kč - no nekupte to. A tak ke slovu přišel jednorázový gril určený původně jako smažárňa rýb a jelikož se náš rybářský kutr zatím nevyznamenal zářil novotou v podpalubí. Po lehké výměně názorů na jeho zprovoznění mezi kapitánem a specialistou ( tentokrát na roztápění jednorázových grilů) vyhrál specialista a zasedli jsme k bohatýrské večeři v přístavním parku. Kuřátko byl velmi vynikajícně pozitivní nápad – díky.

Vlado dospěl k názoru že je načase se vypořádat definitivně s „paštikovým“ zážitkem“ a vydal se do sprch. Vybral si tu jedinou suchou, svlékl se, oblečení pečlivě srovnal do komínku, do dlaně si připravil příslušnou dávku sprchového gelu s regeneračními účinky, posledních Švédských deset korun naházel do sprchovacího automatu, dychtivě otočil kohoutkem a nic. Nepomohlo ani, nadávání v rodném jazyce, ani bušení do vzpurné elektroniky. Definitivní tečku udělala jediná kapka která ukápla ze sprchovací hlavice do dlaně plné gelu s regeneračními účinky. Očistí se Vlado od paštikového zážitku, nebo ne? O našich zjištěních Vás budeme informovat.

 

Upluto 46,24 Nm za 9:10 hod. Celkem 280,82 Nm.

 

 

Den jedenáctý – úterý 10.8.2010

Ystad - Barthöft

Abychom dokončili paštikovou záležitost musíme uvést, že Vlado nevyklopil ruku plnou sprchového gelu s regeneračními účinky vzteky na zem jak mohlo vyplynout z předchozí reportáže, ale očistu pojal s invencí sobě vlastní a vykoupal se celý v umyvadle, (nakonec má dobrého učitele v podobě specialisty na hrnečkové umývání a koupání).

Ranní bezvětří vyhnalo posádku ze spacáků v 7:45. Rejdař recitoval básně Mikiho Volka, venku svítilo sluníčko a celou pozitivní atmosféru pohřbil kuchař specialista zvoláním ze své luxusní kóje že dnes vyhlašuje den půstu. Zda přežil zatím není jisté neboť leží pod hromadou bot, pantoflů a jiného haraburdí které do jeho kóje přistály. Posádka se násilím zmocnila jídla a vyrazila na nákupy. Rejdař s kapitánem se těšili do lodního vetešnictví které je hned vedle přístavu a které neopomenou vždy navštívit. Mlaďoši z Benteleru vyrazili do víru maloměsta obhlédnout místní bloňďaté Švédky.

Zpět se posádka shromáždila v přístavním parku kde jsme včera grilovali a v 11:30 vyrazila směr Bornholm. Původně chtěl kapitán ukázat posádce jeho nejmilejší pidi ostrov Christianso a Frederikso severně od Bornholmu, ale den volna ve Skanöru dostal výpravu do lehké časové tísně a sebral jeden ze dvou rezervních dnů které jsou vždy do plánu cesty počítány na zhoršení počasí či bezvětří. Vzhledem k dnešnímu bezvětří padlo rozhodnutí dnes Bornholm, středa dolů do Polska, čtvrtek Swinoústí, pátek Třebiež.

Agens se sunula k 30 mil vzdálenému cíli neskutečnou rychlostí 1 uzle a tak si omladina naordinovala opalování. Vlado vytáhl opalovací krém ve spreji a pečlivě naolejoval jak sebe, tak postel a podlahu rovněž. Když vše pečlivě rozetřel jak po sobě tak lodi, obřadně si očistil brýle, pečlivě uvázal šátek tak zašlo slunce, přilétly mraky a v 13:06 začalo rodeo v podobě jihovýchodní 5 Bf. Vítr byl skvělý, žel jak to již tak bývá vál ze směru kam jsme potřebovali plout, nicméně byl přesně takový jaký jsme potřebovali na Rujánu. Chvilka šermování s navigačními pravítky a nový cíl byl stanoven na přístav Barthöft na Hidedensee. Agens se radostně vydala kurzem 210 a průměrem 5 uzlů k novému cíli. Kapitán nasadil střídání po dvou hodinách a zalehl se vyspat na noční radovánky které očekával při posledních sedmi mílích cesty, v přístupovém kanále do Barthöfu. Ze spánku jej probudila vůně vařených těstovin. Že by kuchař specialista vařil v takových náklonech pomyslel si a letmo mrkl na náklonoměr který ukazoval právě 25 st. a blížil se konci stupnice. Vlado seděl na své pryčně a křečovitě se držel madla pod stropem, kuchař se převaloval ve své kóji podle dopadů ostré přídě Agens do vln. Že rejdař nevaří při kormidlování těstoviny bylo nad míru jasné, ale vůně byla naprosto nezaměnitelná a tak vyhnala kapitána ven. GPS ukazovala právě rychlost 6,4 uzle a míjeli jsme obrovskou výletní loď ze které se ona vůně linula. Loď nás majestátně míjela, ale něco bylo špatně. Chvíli trvalo než kapitán zjistil co! Z lodi nikdo nekoukal. Dvanáct pater balkonů vyhlídkových teras a jediný človíček nekouka. Většinou je alespoň někdo venku a mává, potkat osamocenou pidi lodičku uprostřed Baltu bývá pro unuděné výletníky vítaným zpestřením, zde však ne! Loď plná duchů a ….vařících se těstovin!

Vůně zapříčinila horečné hemžení v zásobovacím prostoru a podávala se večeře v podobě salámu, cibule, česneku a celozrnného chleba. Cesta napříč Baltem v kurzu ostře na vítr kurzem 210 ubíhala rychle. Poryvy větru popoháněly Agnes až na 7,5 uzle a někde jsme chytli poryv 8,2. Rejdař dokončil svoji hlídku v deset neboť ve tmě začal špatně vidět a zalehl do teplé postele po kapitánovi, který zakreslil polohu a převzal po něm službu.

Sedím v černočerné tmě, žádné hvězdy, žádné lodě, žádné plavební znaky, jediné co ve tmě je světlo GPS a dvou majáků. Vlevo Arkona, před námi Dornbusch. U tohoto majáku jsme byli před lety při návštěvě Hidensee, ostrova kde nejezdí žádná auta krom elektromobilů, kde jsou domečky pokryté rákosem a kde vystoupíte na břeh a už vypláznete pobytovou taxu 4 eura na osobu. V té době jsme stáli v němém úžasu na pokraji skály a hleděli do dálky a představovali si, že je za horizontem Dánsko a Švédsko a doufali jsme že se tam někdy podíváme. Jak je jachting relativní pojem. V té době to pro nás byl nedostižný sen, dnes se ženeme okolo skály na které jsme tenkrát dychtili a jedeme okolo protože jsme se ve Švédsku v poledne rozhodli že se sem zajedeme podívat a ještě k tomu v noci. Před třemi roky kdy jsme z přístavu kam teď míříme startovali a zase se do něho po čtrnácti dnech vraceli, jsme měli oči navrch hlavy z denní navigace složitých zákrutů úzkého kanálu který vede na volné moře a je lemován půlmetrovými mělčinami. Dnes do zákrutů míříme v noci – adrenalinový prubířský kámen noční navigace na oči, neboť naše loď nemá mapový plotr – má jen mapy osm let staré a nemá hloubkoměr.

Ze vzpomínání mne vytrhlo ostré světlo které ozářilo celou loď. Otočím se a ze zadoboku, přímo na nás míří nákladní loď která nás nakonec míjí třicet metrů za zádí. Nadávám si za vlastní nepozornost, hlavně že k ní nabádám vždy při nočních plavbách svoji posádku. Tuto loď jsem pozoroval před dvaceti minutami, kdy se stále pohybovala těsně pod Arkonou a pak jsem na ni zapomněl. Mrknutím oka se ubezpečuji že jsou zapnuté poziční světla! No ještě že se nic nestalo krom mého leknutí a Vladova šoku neboť mu světlo ozářilo celou pryčnu.

Je půlnoc a blížíme se vjezdovému kanálu do vnitřních vod …………. , budím rejdaře aby šel navigovat a po půl hodině i specialistu ( tentokrát na obsluhu vyhledávacího reflektoru). Noční navigace je složitější,neboť svítí pouze jedna strana kanálu a ještě ob bóji. Je třeba nalézt druhou párovou bóji a pak pár bójí který nesvítí. Do toho všeho svítí navigační světla z vedlejšího kanálu která to ještě zamotávají více. To celé dvacetkrát za sebou, s několika zatáčkami a odbočkami do pravého úhlu. Trasa je vybagrovaná 20 metrů na šířku a je lemována ve dne viditelným bahnem do dálky i půl kilometru, v noci se však bahno tváří jako volná voda. Vodní proud o síle až tř

Den dvanáctý – středa 11.8.2010

Barthoft - Stahlbrode

Zdecimovanou posádku probudil v 8:30 hafenmajsr s požadavkem zaplatit 10 eur za pět a půl hodiny kotvení. Nepomohlo ani úpění specialisty, ani apelace na rozum, ani peprné nadávání v češtině. Jediným výsledkem je sleva na osm eur – no nekupte to když je to tak levný. Nenasytnost nového hafenmajstra zapřičinila že nám snídaně ani nechutnala. Vlado si na protest nevzal mandragoru, specialista si vzal zelenou tabletku na uklidnění, rejdař na protest zamořil kajutu dýmem z fajky pálením jakési slámy o které tvrdí že je

To fajnový tabák z Polska a kapitán se na protest rozhodl že začne hubnout až zítra, že dnes bude držet protestní přežírání.

Při raním protestu začalo pršet a tak se nálada nevyspalé posádky stávala krajně kritická. Kapitán proto na dnešek naplánoval lehký den a povolil používat motor což byla velká oběť, neboť používání motoru mimo zajíždění do přístavů bytostně nesnáší. A když slíbil posádce půldenní návštěvu Stralsundu, začala se nálada zlepšovat což kulminovalo ve skoku specialisty na mokrý jachting do nepromokavého oblečení a vyplutí směr Stralsund. Venku zpíval pokrokové a jiné písně, Vlado se nemohl nabažit nočního dobrodružství a stále si o něm s někým chtěl povídat, rejdař si opravoval dýmku ucpanou slámou a kapitán doháněl resty v psaní deníku. Dostal také výtku, že nenapsal o každodenních oslavách specialistových narozenin, které celá posádka krom oslavence slaví každý večer. Byl zapit tolikrát, že je vlastně již dnes adeptem na nejstaršího obyvatele – dříve než za sto let nemůže zemřít.

Za povznesené nálady posádka dorazila ke Stralsundu. Půl míle před vjezdem si kapitán všiml posádky plachetnice která signalizovala potřebu pomoci. Jejich loď evidentně potřebovala pomoc, neboť ji vítr snášel na mělčinu, Agnes se stalo plavidlo SAR a remorkér dohromady aby dovleklo nešťastníky do přístavu. Co jim vlastně bylo se nepodařilo zjistit neboť na všechny dotazy ohledně závady odpovídali jakýmsi slovem které se nedalo identifikovat.

Po přistání nastalo obvyklé zkoušení navázání spojení s globálním světem jedniček a nul, v přístavu jsou sice čtyři sítě, ale zabezpečené, takže jich bez placení přístavních poplatků nelze použít. A jelikož jsme zde jen na skok, do 17:20 kdy se otevírá zdejší most, tak se kapitán vydal hledat internetovou kavárnu. V takovémto případě je scénář je vždy stejný. Vydat se do centra, nakukovat do kaváren a hledat typickou anténku WIFI sítě, pokud není úspěch tak navštívit nejbližší jachtařský obchod (tam vždy ví) nebo informační kancelář. Od tohoto okamžiku se jde na jisto. Dnes však v kapitánovi hloubaly pochyby, držel v ruce mapku z jachtařského obchodu se zakroužkovaným křížením ulic , ale hloubaly v něm pochyby ohledně porozumění mezi poskytovatelem informace a tazatelem. Informace byla natolik neuvěřitelná, že zde vznikly oprávněné pochyby. „půjdete tak a tak a tam je bílý dům v něm je prádelna a tam Vám pomohou.“ Kapitán si prohlédl své oblečení zda nenese známky anormálního znečištění (žádné jachtařské oblečení není čisté), nenápadně si přičichl k tričku a ve výloze si prohlédl celkové vzezření, no nic moc, ale aby to bylo na prádelnu? No, touha poslat Vám příspěvky a nějaké fotečky zvítězila a vydal se do prádelny. Na zakroužkovaném křížení ulic bílý dům nestál, ale na půli cesty k další křižovatce takový nějaký byl. S nejistotou vstoupil do prádelny která byla jaksi zvláštní. Což o to pračky a sušičky tu byly, pod stropem visely červené korzety, krajkové podprsenky a gigantická tanga. Krom toho všeho tu také byla mašina na kávu, chladicí pult se zákusky a ……. dva počítače. Nadšená tvář, námořnická patina, kruhy pod očima a toužebný pohled směrem ke komputerům byly natolik výmluvné, že obsluha jen s úsměvem pokynula směrem k internetovému koutku.

Na lodi mezitím specialista na hledání benzinových stojanů doplnil zásoby paliva pro případ bezvětří a připravil k obědu brambory a sekanou od Lidunky, rejdař poklidil loď, Vlado vyrazil za fotečkami se svým NASA foťákem.

V 17:20 zvedací most propustil Agnes ven z města do spleti zákrut, bójí, zátok a malých přístavů. Původně jsme chtěli doplout až do Lublinu, ale bezvětří nám přerovnalo plány a tak jsme nakonec přistáli v Stahlbrode, malém rybářském přístavu s velkou udírnou ryb kde jsme již jednou byli. Vzniká zde nový jachtařský přístav který budují asi padesátiletí manželé. Paní je velmi milá, nechala si povyprávět odkud plujeme a při zjištění že jsme dnes ráno připluli ze Švédska a zítra máme být ve Swinoústí si vyvrátila čelist. Cena 8 eur byla celkem přijatelná, voda a elektřina byla přítomná, na klíč k záchodům se platila kauce 20 eur.Vzhledem k našemu plánovanému brzkému odjezdu kapitán klíč s díky odmítl.

K večeři připravil kuchař – specialista vynikající bramborovou polévku která se podávala ve 21:37. Následovala obligátní večerní káva, vyprávění rejdařských příběhů z nichž jsme některé ještě neslyšeli. Bez klíče od WC a sprch probíhala večerní očista trošku jinak než obvykle. Specialista na netradiční formy sprchování přeškoloval Vlada z kelímkového sprchování na hadicové – hadicí na molu. Když se ještě k tomu svlékli do naha, specialista si na to vzal čepici aby mu prý nebyla zima, visela již Němka v pokročilém věku z vedlejší lodi za kramfleky aby lépe viděla. Je třeba zmínit, že při svém příjezdu na palubu Anes Vlado odcházel i půl kilometru daleko se vymočit, aby jej nikdo neviděl a dnes se na mole sprchuje nahatý před celým přístavem. Raketový vývoj psychiky a k tomu ještě půlhodiny před usnutím vykřikoval jaká je hadicová sprcha paráda. To specialista měl po sprchování jiné starosti: „ a napiš tam, že ta němka byla stará, ne abys tam napsal že to byla jen němka, já tě znám!“ dělal specialista kapitánovi cenzuru při psaní deníku. Oficiální prohlášení tak zní: Němka byla stará, pro specialistu naprosto neatraktivní a stejně nic neviděla.

 

Den třináctý – čtvrtek 12.8.2010

Stahlbrode - Swinoústí

Kriegmarine budík spustil své poskakování na rejdařském stole o šesté a z kóje u něho se ozvalo „ kurv…., já jsem se zase nevyspal“ což posádku zase rozveselilo, neboť projevy jeho „nespaní“ jsou obecně známé a slyšet jsou široko daleko. V sedm se Agnes vydala směrem na ostrov Ruden kolem kterého musíme projet na volné moře abychom se dostali do Swinoůstí. Vítr foukal jak to již bývá proti nám a tak nastoupilo křižování. Specialista si předsevzal, že se od kormidla nehne dokud nepropluje kolem Rudenu. Momentálně to vypadá na zemření stářím než na proplutí kolem Rudenu. A tak nám společnost dělají lodě pokládající nový plynovod z Ruska do Evropy. Soustředění techniky je kolosální : jedna montážní loď, dvě na kotvě s rourami, dva remorkéry, jakýsi stroj s chobotem do vody, jiný stroj cosi vytahující z vody a do ní zase ukládající, loď táhnoucí jakési válce a velitelský člun. Všechny mají vyvěšené signály „mám omezenou manévrovací schopnost“ a do toho naše Agnes plující proti větru. Boj o Ruden byl dobojován okolo jedné, ale ještě nebylo vyhráno neboť nás čekaly uzoučké vybagrované kanálky okolo jeho jižní kosy. Kanálky jsou vybagrovány skrze mělčiny u Peenemünde, kde jsou stále viditelné vraky vojenských lodí z druhé světové války. Toto místo je dodnes plné nevybuchlých bomb ze spojeneckého bombardování zdejší zkušební střelnice raket V1 a V2. Díky hloubce 30 cm je zde dnes obzvlášť velký proud kdy musíme proti větru použít téměř ¾ výkonu motoru abychom se probíjeli vpřed rychlostí 1,3 uzle. Trasa kterou za normálních plujeme dvacet minut nám dnes trvá jeden a čtvrt hodiny. Teď nás čeká jen kurz 130 a 23 Nm na Swinoústí. Agnes upaluje pěti uzlíky k našemu příštímu kotvišti. Klidná cesta nám dovoluje uspořádat na palubě malý vzpomínkový mejdan spojený se Švédským stolem. Oslavujeme totiž již týden specialistovy narozeniny, no oslavujeme spíše slavíme ovšem bez specialisty neboť on již prý narozeniny od třicátých pátých neslaví. Vzhledem k prázdné spižírně je Švédský stůl skromný: salám,cibule, česnek, hořčice, celozrnný chléb, slané oříšky, pivo, ledový čaj, káva z termosky a 2 tatranky. Vzpomínáme na minulé cesty a porovnáváme s letošní. Vlado má vykulené bulvy neboť se mu zdá že momentálních 6 uzlů v jeden a půl metrových vlnách je adrenalinový zážitek největšího kalibru který si pro jistotu několikrát zvěčnil na video v mobilu. Je však nešťastný z toho,že se mu nepodařilo natočit také některého z „dědků“ (vln letících přes kajutu až do kokpitu) který nám občas sebere nějakou pochoutku ze švédského stolu. Nejsme ani schopni spočítat kolikrát jsme kdo již tuto trasu mezi Swinoústím a Rudenem pluli. Je to paradox, když jsme začínali jachtařit, návrat z Rudenu volným mořem pro nás byl vyvrcholením celé plavby a planuli jsme dychtivostí stejně jako dnes Vlado. A dnes je to pro nás jen nutné ale krásné zlo jak se dostat k autu. Vzpomínáme na všechny členy této posádky kteří se s námi kdy plavili. Na Karla, který nám ve svém věku statečně sekundoval při dálkových plavbách. Na Bobbyho, nyní již suchozemského námořníka který se na moře pravděpodobně bude dívat jen ze břehu. Na Pavla, chorvatského kapitána který po jedné plavbě s námi na Baltu zanevřel na Jadran. Na Honzíka, který kdykoliv potká kapitána neopomene podotknout že to byla nejhezčí dovolená jeho života a jen nemoc mu zabránila letos jet s námi.

Mezi vzpomínáním jsme zahlédli v dáli blesk, pak druhý, setmělo se, nezaměnitelnou tmavě šedomodrou barvou se zatáhl celý horizont. Vlado se radoval „ ty koks to je nádhera, musim si zobrať foťák“ a začal fotit. Ostatním bylo jasné co bude následovat. Kapitán se běžel obléct, rejdař prohlásil „ já na to se….. aspoň se nemusím jít večer sprchovat". Jen vyrazil kapitán ven, průtrž s kroupami dorazila. Ještě neměl půl geny stažené a cítil jak mu začíná téct voda do holínek, když genu vázal k zábradlí a klekl si, vytékal již potůček z holínek ven, ke skasání hlavní plachty měl již nohy zatížené litrem vody ve které mu plavaly nohy. Rejdař sedící venku v tričku, teplákách kšiltovce byl durch celý. Vjezd do přístavu vzdálený dvě míle zmizel z dohledu pod potoky deště a do toho všeho nám na záda začal funět trajekt z Treleborgu. Ještě že jeho kapitán toho neviděl o mnoho více než my a značně zpomalil, neboť vjíždět na radar do hustého provozu ve Swinoústí asi není to pravé. Když jsme si mysleli že máme to nejhorší za sebou a dorazili do Bazenu polnočnego tak nás šokovalo že byl natolik plný, až musely lodě stát vyvázané po třech a někde po čtyřech. K dovršení nás chtěl hafenmajstr vykázat že je v přístavu regata. Naoko jsme poslechli a jsme zašití na konci přístavu vyvázaní na další dvě lodě. Kuchař –specialista vaří těstoviny a kuřecí kostky na česneku od Lidunky. Pak zážitek zapijeme a půjdeme brzy spát, zítra nás čeká brzké vstávání a poslední úsek cesty 20 mil do Třebieže.

 

Po návratu domů deník upravíme a doplníme fotogalerii. Vaše dotazy nás dovedly k přidání nové rubriky možnosti připojení k WIFI a doplnění dotazů a odpovědí.

Chceme Vám poděkovat za přízeň, neboť bez Vás a Vašich reakcí by nevznikal. Mile nás překvapilo že se po dobu naší plavby na naše stránky dostalo 153 nových čtenářů a jeden den deník četlo 629 z Vás.

Díky za přízeň. Zdraví Vás Agnes, rejdař Jarda, specialista Petr, Vlado a kapitán Libor.