Domů > Deníky > Lodní deník 2011

Lodní deník 2011

Vyjasnění pojmů

Agens – naše miláček jachta

Rejdař – majitel miláčka

Rentiér Jaroušek – viz. „rejdař“, občanským jménem Jarda Jehlička

Kapitán - zakladatel 3J (Jarda Jehlička Jachting) v roce 2002, celým jménem Libor Kafka

Kuchař specialista – specialista na podvodní a jiné práce, v klubu 3J, od založení, celým jménem Petr Hlozák

Legendární kormidelník – specialista na vše z druhé posádky, celým jménem Jarda Kobosil

Zápisky provádí dle mdlé paměti Libor

Pátek 24.6.2011, 21:51

Výprava začala tak nějak netradičně, na zahradním kolečku, které poháněl statný rentiér Kubajz. S širokým úsměvem na něm stěhoval zásoby do expediční dodávky která právě uhání rychlostí 35 uzlů po Polsku a za ní se na čtyřech kolech kolébá Agnes.

Letošní buzení Agnes ze zimního spánku proběhlo po zkušenostech minulých let bezproblémově i když byl rejdařský trávník rozmáchaný po vydatných deštích. Zásluhu na tom měl těžký SUV 4X4 který si hravě poradil. Co bylo letos také jiné, je absence tradičního souboje rejdařské švestky a Agnes který většinou vyhrávala švestka. Letos se švestka reinkarnovala do slivovice dvakrát - plody a dřevem.

Nejhorší představy kapitána se naplnily a v podpalubí bude kvasit 36 litrů loňského Božoléé. Navíc jej udivila nízká dávka pivních zásob, není tedy zřejmé na co chtěl Kubajz ty držáky do kokpitu. Po důvodech budeme pátrat.

Sobota 25.6.2011, 7:15

Po roce čekání opět sedíme v autě a míříme severním kurzem. Tradičně jsme si hned v úvodu zařvali „ Už je to táádýýý, už zase jedéém…“ Vyrazili jsme ve 4:30, venkovní teploměr ukazuje 3,5 stupně a tak se aklimatizujeme na budoucí dny. Cesta ubíhá bez komplikací, jen tu a tam je omezená rychlost z důvodu rekonstrukce dálnice. Expediční tahač s Agnes dorazil do Třebieže dnes ráno ve čtyři. Dle depeší našich stálých dopisovatelů oba rentiéři mají největší starost zda se Božoléé nezkazilo a provádějí degustační kontrolu. Vzhledem k tomu, že podpalubí Agnes obsahuje 35 litrů tohoto moku, který byl prapodivný už loni, dá se stěží předpokládat stav obou rentiérů při příjezdu zbytku posádky.

Cesta přes Německo dlouhá 501 km uběhla za 5 hodin 13 minut a 42 vteřin a to se kapitán se specialistou na podvodní a jiné práce stavili v kavárně obchodního řetězce pro německé seniory aby pokávovali pravou brazilskou. Pravá brazilská nebyla, museli se tak spokojit s nějakou samohonkou .

Příjezd do přístavu byl pln napjatého očekávání. Bude Agnes již na vodě, budou již ve vodě oba rentiéři, či budou ve vodě všichni? Letmý pohled do přístavu vyloučil první variantu – ne Agnes stojí ještě na podvalníku. A kde jsou rentiéři? Dotaz řidič tahače přešel mávnutím ruky. Bušení do Agnes rozuzlení také nepřineslo. Co budeme dělat? Inšpektor Kolombo nám nepomůže, neboť dnes ráno kapitán při sledování předpovědi počasí zahlédl že zemřel. Pak jsme zaslechli nezaměnitelný rejdařský hlas proložený nadáváním. Stál u jakési lodi visící na jeřábu a dirigoval jeho obsluhu a majitele lodi. A Tak až náš příjezd a řízečky mu rozjasnil líce. Důvodem proč je ještě Agnes suchozemec je neschopnost obsluhy jeřábu, která špatným umístěním popruhů poškodila loď a spouštění které normálně nám trvá 20 minut jim trvalo 3,5 hodiny. Posádka tak trávila čas bloumáním po přístavu kde se všem ještě přitížilo. Poplatek za jeřáb se zvedl ze šedesáti na stopadesát zlotých a začalo se platit za parkování vleku šedesát Zl na dva měsíce. Přístav je ještě zanedbanější než loni. Jediným pozitivem je tak zpráva pro Tomáš Svobodu majitele Zefýra – je v pořádku.

Spouštění na vodu je pro zkušenou posádku již triviální záležitostí a po dvaceti minutkách již Agnes míří do rybářského přístavu. Ještě ani nebyla připoutána k molu a přihnal se po vodě rychlý člun Botsmana porta jachtovego a pěšky se přihnal Botsman porta rybarskego. Oba se do celé posádky pustili. Jeden, že jsme odjeli bez zaplacení a druhý že jsme přijeli bez ohlášení. Rejdaři a kapitánovi vypadly bulvy z důlků neboť tento postup probíhá stejně již dvanáct let a bez jediného problému. No jo, jsme v Polsku rozhodil ruce kapitán a šel žehlit na kapitanát rybářský a rejdař na kapitanát jachtařský. Jsme chudší o čtyři Plzně ale je po problému.

Ve čtvrt na čtyři se posádka seskupila v kokpitu a vyrazila do Swinoústí. Slušný vítr z neslušného směru zapříčinil trasu plnou křižování a tak měla celá posádka dostatek času jak na kormidlování tak i na zabydlování svých pelechů. Rejdař strávil celou cestu hraním s automobilovou navigací do které mu kapitánův syn Kuba záhadným způsobem nahrál námořní mapy celého Baltu. Je sice trochu komické sledovat jízdu kurzoru v podobě autíčka mezi navigačními znaky na moři, ale funguje to. Rejdař z toho má neuvěřitelnou radost, to do konce takovou, že si ubalil již pátou cigaretu a vůbec mu nevadilo, že ty předchozí zapomněl vykouřit a válejí se po celé lodi.

Kubajz kormidloval v permanentní štrézu jestli zde dostatečná hloubka a to vyprovokovalo kapitána a rejdaře ke zprovoznění nového hloubkoměru. Hodinové pištění hloubkového alarmu než se ho podařilo nastavit, zapříčinilo lehký bolehlav celé posádky.

Je 21:30, kotvíme ve Swinoústí na kraji „Basenu polnočnego“, k večeři byla čínská polévka, řízečky a střik z Božoléé.

Jak jste již zjistili z toho, že jste nic na našich stránkách, v neděli nenašli nepodařilo se nám navázat spojení se světem. Taverna žeglarska která poskytovala v minulých letech WIFI zdarma je letos zavřená a v přístavu je přístavní síť, žel bez možnosti se připojit na internet. Hafenmajst není přítomen a tak nám nemá kdo dát heslo popř. práva. No nic snad se zadaří v pondělí ráno v Nexo.

Upluto 23,8 Nm

Neděle 26.6.2011

Samovolné probouzení posádky nastalo o čtvrt hodiny dříve než byl nařízený budíček na sedmou. Roční pauza byla znát. Tradiční sehranost posádky zatím nenastala, za to nadšení do plavby ze všech čišelo. Sice všichni koukali jako vejři, někteří jako puštíci (nečti jako zpustlíci), ale rozežranost z domova je neopustila. Celá posádka tak měla jedinou starost – co by zblajzla. V kuchyni však vládl pevnou rukou velezkušený kuchař - specialista Petr. Všem zabavil pochoutky z domova, pečlivě je roztřídil na ty rychle kazící, kazící středně rychle, kazící se pomalu a na ty které se vyhodí nakonec. Lhůty zkažení jsou vymakány za léta praxe, neboť Agnes je ledničky prosta. Výrobci doporučené teploty a lhůty skladování jsou zde brány jen pro rozveselení posádky.

Z těch pochutin které chlupatí nejrychleji byly k snídani vybrány buchty od Petrovy maminky a bublanina od rejdařovy dědičky Štěpány. Obé bylo vynikající, celá posádka si navzájem ukazovala a vyměňovala buchty podle chutí každého člena. Tato burza buchet prolévaných kávou a Božoléé byla zakončena po hodině a půl láteřením kapitána, který celé posádce vynadal, že se loudá jako haranti ve školce a že než ty buchty sežerou bude bezvětří.

V 8:35 tedy Agnes nabrala kurz 21 st. směr Nexo na Bornholmu a před námi bylo 76 Nm. Zpočátku cesta probíhala bez komplikací, kapitán obligátně popil s Neptunem po kalíšku Becherovky. Posádka se rozvalila po celé lodi a začala vést moudra na jakékoliv téma. Témata se pravidelně střídala do doby, než se Kubajz rozhodl dát si pivo. Nedokázal však odpovědět na kapitánův dotaz co bude pít za týden, když dnešní pivo si vypil již předevčírem. Kubajz si totiž přivezl pouze 21 piv, tedy na každý den jedno. Nejprve prohlásil, že kapitán není dobrý člověk a pak se rozproudila matematická olympiáda. Zadání bylo jednoduché: na jaký poměr se musí ředit 35 litrů Božolé, když každý rentiér musí vypít denně dva litry tekutin, šest litrů musí zbýt „ostrého“ (neředěného), každý má jedno pivo na den. Dále je k dispozici devět Magnézií která prý podporuje růst buněk - no nevíme zda to může být Kubajzovi co platné. Varianta Božoléé s Magnéziíí při degustaci zcela propadla a tak se to celé ještě více zamotalo. Nakonec se celá posádka do řešení výpočtů tak zabrala, že ani nepostřehla příchod bezvětří.

Přístavní jeřáby ve Swinoústí byly ještě vidět na horizontu, když se začala Agnes pohybovat k cíli rychlostí pouhopouhého 1.5 uzle. Vracet se nikomu nechtělo a tak se celá posádka začala věnovat zabydlování svých kójí, neboť všichni měli tak nějak slušně řečeno ve svěřeném úseku nepořádek. Celou lodí otřásalo mlácení poklopů podpostelních úložišť , řvaní posádky při přiskřípnutí prstů či jiných částí do nich a hluk padajících prvků výbavy. Po dvou hodinách byl pořádek vzdálený ještě více než na začátku uklízení a tak raději kuchař specialista vyhlásil okolo druhé pauzu na oběd. K obědu se podávalo pečené kuřátko, které spadá do kategorie středně rychle chlupatících, rohlíčky které již vyžadovaly dobře odvedenou práci dentistů, kyselé okurčičky a Božolé.

Pohled na neutěšený interiér, kam se nedalo už vložit ani chodidlo, otrávil celou posádku natolik, že byla vyhlášena poobedňajša pauza na zotavenou. Při pauze došlo k zaznamenání totální ztráty větru odkudkoliv a jediným větrem který se občas přihlásil byl ten střevní. Tyto větry se staly později závažným problémem na palubě, neboť již začaly ohrožovat posádku která se opět začala věnovat souboji s ukládacími prostory.

Na večer již byla Agnes na zrcadlové hladině zcela osamocená, pouze vzadu byly na rejdě dvě lodi čekající na nakládku a na západě pospíchá trajekt do Trelleborgu. Na jihozápadě bliká každé čtyři sekundy maják na Greiffswalder Oie. Je deset hodin, lehký vánek nás unáší na plné plachty rychlostí 0,8 uzle severním kurzem. Kapitán rozděluje hlídky a celá posádka jde spát.

Pondělí 27.6.2011

Po půlnoci kapitána probudila rána která otřásla celou lodí. Vorvaň? Kontejner? Pád stěžně? Ne, to se jen rejdař na hlídce snažil čelem rozbít svůj navigační stůl. „Já nespím“, hájil se hned, „to mi jen upadla trochu hlava“.

Venku panuje totální zrcadlo, plachty líně pleskají o vanty a porušují tak hrobové ticho. Obloha je zatažená a jen severní část je lehce světlejší. Z levoboku se k nám blíží zelené a stěžňové poziční světlo. Plachetnice na motor nebo rybáři, pomyslí si kapitán a letmo zkontroluje údaje GPS. Hle rychlost oproti dnu jeden uzel, zkouší kormidlo a Agnes reaguje. Letmý pohled na větrnou korouhvičku a lehké zašimrání vánku na tváři signalizuje příchod větru. Nastavení plachet je dílem okamžiku, rychlost vzroste na dva a půl uzle. Bliknutí baterkou dvoustěžník plující kolem nás bez plachet opětuje a míjíme se na padesát metrů. Ve tři přichází kapitána vystřídat Petr, začíná svítat, rychlost je pět uzlů, přesto je hladina je stále hlaďounká.

Snídaně v podobě posledních buchet ve stádiu před chlupacením postavila posádku na nohy okolo deváté. Již teď je jasné, že se staneme rekordmany na trase Swinoústí Bornholm, kterou doposud drží „Plzeňák“ časem 26 hodin. Již teď máme 25 hodin za sebou, jsme těsně za polovinou. Rychle, to jo, to jsme už upluli za 14 hodin, ale dnes, nebo spíše zítra to bude nářez. 76 mil za více než 36 hodin to je nový rekord v pomalosti. Posádka si naordinovala pro dnešní den dokončení úklidu, což vypadá že by se i mohlo podařit. Malinko to jen hatí rejdařovy propriety, které se záhadným způsobem pohybují v čase. Například teď jedna rejdařská kecka leží venku v kokpitu a druhá se mezitím posunula v čase do kajuty a vykukuje z rejdařská postele. Tato postel nacházející se v tzv. „hundkóji“, je vůbec středem lodní galaxie, neboť na ní končí ze záhadného důvodu neuvěřitelně velké množství materiálu. Rejdař celou posádku obvinil že „….všecko co se vám nehodí vy kurvy nase…te ke mně „ Tuto obligátní větu vypustí rejdař vždy když si chce lehnout do své majitelské luxusní kóje a nemůže se do ní dostat. Pak ale hned flopem zabaví postel nešťastníkovi který je ve službě a ten se pak stává lodním bezdomovcem.

K obědu se podávala zemlbába od maminky specialistovny která byla vynikající, jen nám ulepila celou loď a tak se nyní plavíme na osmimetrové mucholapce.

Den proložený pleskáním plachet v bezvětří, vařením kávy, hledáním snědených buchet a koláčů se již chýlí ke konci. Agnes je uklizená (vyjma sekce dle předchozího odstavce), míjíme maják Dueodde a do cíle v Nexo nám zbývá ještě 4,5 Nm. Je 22:45 a naše rekordní plavba v pomalosti se chýlí ke konci. Kapitán dopisuje lodní deník aby ho mohl zítra ze zdejší knihovny poslat .

Upluto 84,4 Nm; průměr 2,3 Kn; Celkem 108 Nm

Úterý 28.6.2011

Dnešní den nefoukalo a tak jsme se rozhodli použít prvního ze čtyř žolíků – volný den. Při plánování vždy máme rezervní jeden a půl dne na týden pro případ zhoršení počasí. Dnešní den je právě takovým, neboť vůbec nefouká a čeká nás přeplavba na Öland.

Žolíkový den použil každý po svém. Kapitán s kuchařem specialistou šel poslat příspěvky do zdejší knihovny, kde je internet zdarma na celý den. Zjistili, že je stejná síť knihoven po celém Bornholmu a jsou i v Ronne a v Hasle, které využívají čeští jachtaři. Rejdař, jak je obvyklé vyrazil se svým veleuniverzálním nářadíčkem po lodních vrakovištích za zdatné asistence Kubajze. Na cestu si vzali vinný střik z Božolé –celé dva litry, neboť jak pravili dehydratace je hrozně nebezpečná a to oni ve svém věku nemají za potřebí. Vrátili se v rozverné náladě ale bez jakéhokoliv úlovku, krom rozedřených stehen z kalhot. Inu jsou ve vývinu a je třeba si kupovat větší oblečení. Kuchař specialista připravil na přístavním pitevním stole vynikající knedlíky s vejci, Gazdovskou slaninou a pivkem. Kubajz ztropil opět výtržnost, neboť odmítl pít Božolé a požadoval páteční, pivo. Kapitán byl lehce v šoku z hafenmajstra který mu na úvod jednání podal ruku, což se za celou dobu existence Jarda Jehlička Jachting ještě nestalo.

Po obědě šli všichni krom kapitána na výlet. Ten se zatím věnoval hledání „flešky“ kterou nemohl od rána najít. Pro neznalé fleška je takový čuribrk do počítače na kterém se přenášejí mezi počítači např. fotografie a lodní deník, ne krabička ani taštička to není. Když už rozebral celou loď aby našel flešku využil toho, aby si přerovnal kapitánskou postel i pod postel, jakož i přilehlé úložné prostory. Našel spoustu věcí které hledala posádka minulý rok, ale onen čuribrk nikde. Po návratu zbytku posádky proběhla obligátní káva o páté doplněná sklenkou Merlota, které užívají Kubajz s kapitánem. Při rokování o pseudoproblémech světa něco kapitána stále tlačilo do hlavy opřené o bundu. Hádejte co to bylo?

Upluto 0 Nm

Středa 29.6.2011

Po snídani která již nebyla ubrebentělá, neboť všichni byli plně zaměstnáni žvýkáním lehce unaveného chleba který chtěli probrat k životu vrstvami Ramy a marmelády, vyrazila Agnes kurzem 000 na 16 mil vzdálené souostroví Christianso a Frederikso. Vítr byl takový lehce rozverný a foukal každou chvíli od někudy jinud. Výsledkem byla protržená genoa o sáling. Pro neznalé musím doplnit, že genoa je největší plachta kterou na lodi máme, používá se ve slabším větru a sáling je taková ta vodorovná trubka která trčí v horní třetině stěžně. Nadále tedy budeme muset používat pouze kosatku, byť dle předpovědí nás čekají dny se slabým větrem.

Souostroví bylo dosaženo okolo poledního a celá posádka se rozprchla na průzkum. Všichni tu již krom kuchaře- specialisty byli a tak jen kontrolovali co je nového. Ostrovy jsou spojeny unikátním otočným mostem. Žije zde 60 stálých obyvatel a je tu pošta která má originélní služební prostředky v podobě zahradních koleček. Proud se vyrábí v ostrovní dieselelektrárně, voda se jímá do ve skále vyrubaných jímek. Jediným větším dopravním prostředkem jsou traktor a bagr, zbytek jsou jen ruční a motorové vozíky. Smutným zjištěním je, že od minule přibyly davy unuděných návštěvníků, které sem dopravuje Bornholmexpres několikrát denně.

K obědu se podával velechutný guláš od Dituš, který se servíroval s kolínkama. Odjezdu v 16:05 směr Utklipan předcházela posilující káva, pišingříčky a sklenka Merlota.

Tradiční večerní rybačka v zapadajícím slunci nepřinesla žádný výsledek, přestože kapitán nasadil novou zbraň v podobě návnad Rapalla, které jsou naprosto věrohodně vypadající a mrskají i ploutvičkami. No dobře, rybářský kutr se pro dnešek nekoná, odešel s prázdnou, ale následující dny jistě nějakého lososa přinesou. Přichází noc, služby jsou rozděleny aby ti hodně špatně ve tmě vidící měli službu ještě za jakéhos-takéhos světla a ti co vidí jenom špatně na totální noc.

Čtvrtek 30.6.2011

Za půl hodiny bude půlnoc, přebírám službu po rejdařovi, který okamžitě začíná zpracovávat haldy dříví. Bude to asi nějaká velká pila, neboť mi pod zadnicí vibruje lavice tak mocně, až mám pocit, že někdo zapnul starou Tatramatku – takovou tu hodně skotačící.

Obloha je plná hvězd, před sebou máme Polárku. Sice máme mít kurz 30 st., ale vítr máme SV 2 a tak nemůžeme plout přímo. Severní obzor v tuto dobu není černý, ale je takový jaký doma bývá na úplném začátku svítání. Na pravoboku sleduji dvě osamocená zelená světla svědčící o přítomnosti dvou plachetnic plujících nám v ústrety. Malinko odpadám, neboť nevím, zda na nich kormidelník nespí. Dvakrát jsme to již zažili a jednou to bylo o pověstný fous silný deset metrů. Na levoboku blikají světla jižního pobřeží Švédka, na traverzu se po obou stranách se blíží osvícené obchodní lodi které vypadají jako vánoční stromečky. Jsme uprostřed dopravního koridoru z volného moře do Botnického a Finského zálivu.

Za zády se obloha zatahuje oparem, paluba se pomalu obaluje rosou, oblečení vlhne a začíná studit. Mám na sebe vztek, že jsem opět zapomněl čepici doma, no musí to napravit kapuce. Ostrá příď Agnes hladce klouže půlmetrovými vlnkami, některá se občas roztříští o bok lodi a probere klimbajícího kormidelníka sprškou do tváře. Šmátrám v kapse co jsem si připravil na noční plavbu. Á, Delissa, skutečně mi zvedne náladu a hned mi je tepleji. Vzpomínám, jak jsme těmito místy pluli před lety také v noci v šestce Bf, byla totální tma, jediné světlé místo bylo stěžňové světlo které osvětlovalo větrnou korouhvičku která se divoce zmítala pod nápory větru. Vyplouvali jsme z Christianso v pět odpoledne. Na bouřkovou kosatku a zrefovanou plachtu jsme pluli místy sedm a půl uzle. Oproti plánu jsme pluli daleko rychleji a tak původní plán příjezdu do Sandhamnu v ranních hodinách jsme museli o půlnoci přehodnotit, neboť vplouvání do spleti kamenitých ostrůvků v takové fujavici a ještě v noci se jevilo jako naprosté šílenství. Spojili jsme tak dvě etapy dohromady a novým cílem byl přístav Grönhögen na ostrově Öland, kam jsme dorazili v sedm ráno. Při přepočítávání trasy ve zmítající se Agnes jsem poprvé pocítil náznaky mořské nemoci které jsem si potom užil při zakreslování pozice každou čtvrthodinu.

Ze vzpomínek mne vytrhlo „hááj, jak to jde?“. Kurňa to jsem se lekl – to jde Petr do služby. Je půl třetí a můžu si jít na chvíli lehnout.

Ze spaní mne probral zvuk lodní sirény která mi zavibrovala celu postelí. Vystřelím z postele, stačím se ještě praštit do hlavy o kuchyňskou linku a nohy si svázat spacákem. S nohama ještě ve spacáku a půlkou těla visícím z lukny natahuji krk dopředu a snažím se přes mlhu alespoň něco zahlédnout. Dychtivě čekám až uplyne minuta od prvního zahoukání a ozve se další. Lehce zděšený legendární kormidelník chce měnit směr někam jinam, ale neví kam. Začít kličkovat je to nejhorší co můžeme udělat, neboť musíme předpokládat, že o nás loď ví a má nás radaru. Letmo kontroluji zda je radarový odražeč na svém místě na vrcholu stěžně. Houkání lodního rohu na pravoboku je blízko, zatraceně blízko. Podle zvuku motoru je to velká obchodní loď. To je již v kokpitu celá posádka, nechávám nastartovat motor a jdu na příď naslouchat. Třetí houkání je přímo před námi a vibruje mi celým tělem. Ve mně se perou dva vnitřní hlasy. „ je to dobré, úhel zvuku se mnění rychle, míjíme se kolmo“ a druhý, takový ten prevít našeptávač „ a co když je to rychlý trajekt a pluje šikmo proti a za půl minuty je tady“. Než se zjeví příď obra aby nás rozpůlila vedví je vnitřní souboj je utnut po další minutě zvukem sirény na levoboku. Uf, můžeme jít dospat.

Radostné halekání - vidím zemi, vyžene posádku do kokpitu. Dvě stě metrů před námi z mlhy jak v hororovém filmu vystupuje Utklipan. Pidi ostrůvek na kterém je pouze maják, přístav a ptačí kolonie. Je tak malý, že jej na většině map ani nenajdete. Trošku zklamáním je, že je vlastní maják zakrytý futrálem neboť probíhá jeho pískování a celková rekonstrukce.

Jsme tu pouze dvě lodě jejichž posádky kličkují mezi všudy přítomným ptactvem a ptačím trusem. Maják má obsluhu v podobě padesátileté, typické švédky, s mohutnými blonďatými copy. Opálenému, větry ošlehanému obličeji vévodí široký úsměv který doprovázejí neuvěřitelně bílé zuby. Kubajz si na sebe špknul intimspray a šel si ihned vyčistit zuby.

Mlha se rozplynula a sluníčko využila posádka k usušení oblečení rozmáchaného noční mlhou. Kubajz za asistence celé posádky uhnětl bramborovou kaši, kuchař specialista opekl lanšmít který rejdař neustále užíral. Jelikož jsme na cestě již dlouho, hrozí nám tak kurděje a tak se záchranou stal zelný salát který systémem pejsek a kočička vyrobili kuchař specialista s legendárním kormidelníkem. Someliér žebronil na kapitánovi, zda si může vypít pivo určené pro příští středu.

Kolem druhé jsme již byli ostrůvkem dokonale oslněni, každý jsme měli na botách půl kila ptačích lejn a proto jsme se vydali k dnešnímu cíli jímž je Kristianopel. Hodinu po vyplutí lehl vítr totálně a tak se z nás stali chorvatští jachtaři.

Kristianopel jsme objevili před lety když jsme se vraceli do Polska. Ač je malinký, je pro dobití posádky naprosto předurčený. Za 190 SEK máte v ceně sprchy, dvě pračky, sušičku prádla, elektřinu, vodu a ranní čerstvé houstičky. To vše bez dalších poplatků. Hafenmajstr má místo předních zubů zlatou traverzu a obludného psa.

Celá posádka se narvala do sprch, mladší část posádky si kadeřnickým strojkem odstranila vous. Petr ze studijních důvodů prohnal soustrojím pračky a sušičky povlak na polštář. Byl velmi spokojen. Prací soustrojí si musel bránit vlastním tělem před legendárním kormidelníkem, který se snažil do procesu soustrojí propašovat svoje ponožky. Jediné co lze přístavu vytknout je absence sauny a volné WIFI.

Upluto 97,67 Nm Celkem 206 Nm.

Pátek 1.7.2011

Vstávání v přístavu probíhalo naprosto živelně. Kubajz hned po ránu ztropil opět výtržnost když požadoval na hafenmajstrovi houstičky a hulákal na něj „Ty šmejde, ty jsme si včera zaplatili, tak je koukej navalit.“ Ani zuřivé přehrabování pytlíků na stole se jmény lodí kýžený pytlík s nápisem Agnes a voňavými houstičkami nepřineslo. Na zlaté traverze v hafenmajstrových ústech se zalesklo vycházející slunce a snažil se vnutit Kubajzovi minci jako refundaci. „ Já nechci ten mrzký peníz, já chci ty houstičky. Pošlu na tebe kapitána, ten ti to spočítá“. A tak musel jít kapitán žehlit rozmíšku, neboť houstičky již půl hodiny ležely v lodní kuchyni.

Po snídani byl povýšen legendární kormidelník do hodnosti lodního inženýra, neboť jako jediný má k této funkci i titul a jako jediný nosí hodinky. Funkcí lodního inženýra je totiž zapisovat veškeré časové údaje jako je vyplutí, provoz motoru, přistání atd.

Cestu do Kalmaru si posádka užila, neboť foukal nádherný bočáček a Agnes upalovala k cíli pěti uzlíky. Během plavby se však stala mimořádná událost. Lodní inženýr odmítl svoji novou funkci a uchýlil se k rebélii. Kladl tak neuvěřitelný pasivní odpor, že bude muset večer jít před kárnou komisi. Pravděpodobně bude vysazen na nejbližším ostrově, pokud by se mu podařilo obhájit svoji zpupnost, hrozí mu mírnější trest – protažení pod kýlem.

V Kalmaru kapitána málem trefil šlak, neboť zde chtěl nechat opravit roztrženou genou . Sailmaker však již nepracoval, v sobotu mají zavřeno a tak máme prd. Zatím co kapitán zlostně lomcoval dveřmi od servisu, jal se kuchař specialista připravovat plátky na houbách od Lidunky s rýží. Všichni si je pochvalovali a lodní rebel v předzvěsti kárné komise pochleboval kapitánovi jak dobře se oženil, když je mu tak dobře vyvařováno. Po večeři posádka utřela pusu, všici se pošprkali intimšpréji a vyrazili do víru velkého města. Byl pátek večer a to je pro všechny švédy bez rozdílu věku důvod k návštěvě kavárny, baru nebo pouličního koncertu. Celé město neuvěřitelně ožije, většina lidí přijede na kolech, která pak stojí v dlouhých řadách před kavárnami a malinko to připomíná Holandsko. Zajímavostí také je, že každá kavárna či bar má svoji ochranku, která dbá aby nedocházelo k nepřístojnostem. Jaké nepřístojnosti distingovaní Švédi mohou tropit jsme nestačili zjistit, neboť začalo poměrně hustě prše a celá posádka pospíchala aby zasedla ke kárnému tribunálu. Mazaný rebel obstrukcemi a naléváním udělal z tribunálu frašku a nikdo neví jak to dopadlo.

Upluto 29 Nm; Celkem 263 Nm

PS. Přístavní WIFI síť stojí 20 SEK na 24 hodin

Poplatek je 170 SEK, proud 40 SEK, sprchy a sauna jsou v ceně

Sobota 2.7.2011

Dnešní ráno bylo pojato odpočinkově, neboť nás dnes čeká pouze krátká trasa a chceme dokončit prohlídku města ze které nás včera vyhnal déšť.

Hrad trošku připomíná dánský Kronborg a oproti minulé návštěvě je vstupné už i na hradby. Minule jsme je prošmejdili celé a prohlédli si hrad z blízka, letos z uctivé vzdálenosti. Město vypadá ve dne opuštěné, zajímavostí je, že kola na kterých přijeli do kaváren ponechali na místě. O to více nás zajímá jaké ty nepřístojnosti můžou topit, že ani na kolech nemůžou jet domů.

V přístavu při přípravě k odplutí zapochyboval kapitán zda rebelie lodního inženýra není na místě, neboť podával smotaný kabel na připojení elektřiny a na dotaz kapitána kde je redukce k němu, s bezelstným výrazem pravil: „nějaká zůstala v zásuvce, ale ta asi nebyla naše, protože jsem ji ještě nikdy neviděl a tak jsem ji tam nechal“. „ Hm, to chápu, je tu teprve šestým rokem, tak to jsi ji ještě nestihl zaregistrovat. Dyť ji používáme jen ob den.“ To již rejdař řval jako tur, nejprve je zdálo, že si polil bosé nohy vodou na kávu slepák bylo zjevné, že je to kvůliva té redukci. Redukce je totiž klíčovým elementem výbavy lodi, bez které nepřipojíme nic do zásuvky. No nic opět půjde před kárnou komisi, neboť ohrozil zdar výpravy.

K severu jsme se vydali okolo jedenácté, podjeli jsme most spojující pevninu s Ölandem a doufali jsme, že most ohýbá trošku vítr, neboť nám foukal přímo do přídě. Bohužel neohýbal. Vydali jsme se tak na křižování. Bylo jisté, že původní vzdálenost do Borkholmu nám naroste.

Což o to, že se nám cesta prodloužila nám vůbec nevadilo, neboť to bylo nádherné svezení. Všichni se prali o kormidlo a každý chtěl přesluhovat svoji dvouhodinu. Kubajz malinko nasbíral plusové bodíky k večerní komisi neboť mistrovsky kormidloval. Jeho kormidlování malinko zastínil kuchař specialista který kormidloval ještě o chloupek lépe.Cesta která by normálně byla dlouhá 16 Nm nakonec vyšla na 28.

Borkholm je malé pobřežní město s vyhlášenou diskotékou. Je tu spoustu hotýlků, kaváren, a restaurací. Jsou téměř plné návštěvníky každého věku a my můžeme jen závidět jak si volno umí užívat. Je zajímavé, že téměř všichni Švédi a zejména Švédky jsou velmi opálení. Švédky jsou blonďatými vlasy pověstné, ale skutečnost ve spojení s copy je ještě zajímavější. Na pozdrav vždy odpoví a k tomu přidají široký úsměv svítící v opáleném obličeji. Kubajze s kapitánem při návštěvě města bolelo za krkem od neustálého otáčení. Kubajz zásadně zdraví česky, což Švédky vždy ještě více rozveselí. Také kul železo a hučel do kapitána, který zrovna fotil západ slunce, že není dobrým nápadem aby byl lodním inženýrem, přestože ve skutečnosti inženýrem je. Odpovědi se nedočkal, neboť fotky zapadajícího slunce je kýč, ale veřejnost si je žádá – veřejnost je chce. Je nutné je nafotit, kýč – nekýč. Ortodoxní fotografové nemlaťte kapitána snaží se jen vyhovět.

Mezitím kuchař specialista mistrovsky v zapadajícím slunci připravil brambory, prejt se zelím a připravit tabuli pro kárnou komisi aby se pak nemusela připravovat po tmě. Prejt, zelí a Plzeň zmohly kapitána natolik, že tribunál zaspal, nemůže vám sdělit ani průběh ani výsledek.

Upluto 28 Nm, 291 Nm

Poplatek 180 SEK vč. elektřiny a sprch; internet je natolik komplikovaně placený že jsme to vzdali.

Neděle 3.7.2011

Posnídali jsme poslední nesmrtelný koláč na jehož štítku stálo, že se má spotřebovat do 1.7. a jelikož nepsali kterého roku, nechtěli jsme riskovat zda bude příští rok poživatelný.

Do mlhy která panovala venku se nám moc vyplouvat nechtělo, přestože jsme na dnešek měli v plánu doplout až na konec Ölandu do Byxelkroku. Později již bylo jasné, že se mlha nezvedne a jak říkáváme – jedenáctá rozhodne, vydali jsem se k severu. No k severu, střídali jsme kurz 330° a 70°. Pomalu, neuvěřitelně pomalu jsme se na mapě sunuli podle pobřeží, přestože jsme místy pluli až 6 uzlů a někde jsme chytli i poryv 9,2 Kn.

Sedím v kokpitu který je celý mokrý orosený mlhou. Náklonoměr se rytmicky pokyvuje mezi 15 a 25° podle toho jak přicházejí vlny. Tyhle jsou jiné než známe, takové táhlé, na jejichž bocích se dá krásně sjíždět jako na surfu. Viditelnost je tak tři sta metrů a pomalu se snižuje. Plachty máme utažené aby nám Agnes plula co nejostřeji na vítr, přesto proti němu musíme křižovat 50° na obě strany. Vzpomínám, jak jsme zde byli před lety ve stejném složení jako dnes, jen místo Kubajze byl Kája Knížek. V Sobotu večer jsme vypluli z Třebieže a v úterý ráno jsme byli na Ölandu. V kalmaru nás tehdy zastavil stejný vítr jako letos a těch padesát mil proti němu se nám tehdy nechtělo plout. Letos nám nic jiného nezbývá. Tuto vzdálenost jsme schopni za normálního větru zvládnout za den, letos to budou dny tři. Ze vzpomínek mne vytrhuje rejdař s dotazem zda již nepřistaneme v Sanviku který leží někde v mlze před námi. „ Ještě poplujeme, dyť nám zbývá ještě šestnáct mil a daří se mi držet kurz padesát. To máme tak ještě na čtyři až pět hodin.“ NO JO! Ale je pět!“ Nechce se mi uvěřit že by to parádní svezení mělo končit a že by mělo být tolik hodin, ale je to tak.

„Dobrý tak mi naviguj, vidím tak na dvě stě metrů…“ odvětím a dělám tím první chybu v následujícím kvapíku chyb a přehmatů. Popis následujících událostí zabere delší čas než jejich prožití. Viditelnost klesá v přímé úměře s klesající vzdáleností ke břehu. Z předoboku na pravé straně již slyším příboj. Pokyny a údaje přicházející z útrob lodi jsou čím dál tím s menší jistotou v hlase a zdají se mi stále podezřelejší. Ke kormidlu posílám legendárního kormidelníka a jdu sám navigovat. První zakreslení pozice do mapy signalizuje, že již plujeme po břehu a je na hony vzdálená od již zakreslených předchozích pozic. Než stačím vydat jakýkoliv pokyn ozve se z venku zděšený výkřik sevřeného hrdla „ Kurva ….. před námi jsou baráky.“ Téměř současně se rozječí hloubkový alarm nastavený na pět metrů. Díky bleskové otočce o 180° provedené legendárním kormidelníkem padám ústy na navigační stůl. Po zádech mi přeběhne ven celá posádka aby shodila plachty. Při vyskakování z kajuty do kokpitu dostanu do žeber loktem od rejdaře startujícího motor. Lapajíc po dechu spíše tuším než zahlédnu při balení kosatky vjezdovou bóji „Táám“ řvu a ukazuji rukou směr kormidelníkovi.

„Dopadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku, spravil by to náprstek nějakého moku“ notuje si legendárná kormidelník a požaduje odměnu. Na mole stojící posádky nám pomáhají ukotvit loď. „Where are you from?“ „From Czech Republic“ Tazatelé uznale pokyvují hlavou a davem se šíří udivující informace že jsme Češi. Jsme jen druhá posádka která toho odpoledne do přístavu Sandvik dorazila.

Na jednu stranu mám radost z toho jakou mám posádku, že zvládla takovou krizovku, na stranu druhou mám neuvěřitelný vztek. Tak blízko průšvihu jsme ještě nebyli a vymlouvat se na mlhu je zakrýváním vlastní neschopnosti.

U několika rund kalíšků jsme celou situaci probrali, prohlédli jsme si paměť GPS s grafickým záznamem manévrů před přístavem abychom zjistili kde soudruzi z 3J udělali chybu. Byli jsme pouhých třicet metrů od břehu.

Dnes si zaslouží pochvalu Kubajz i když je rebel. Jeho otočka na místě o 180° dle záznamů GPS byla provedená na při rychlosti 3,8 Kn na plné plachty na poloměru 15-ti metrů vejde do historie našeho klubu.

Upluto 27 Nm, Celkem 290 Nm

Poplatek 150 SEK, sprchy 5 SEK/ 3 min, internet není

vzdát, vítr se nehodlal stočit někam jinam a tak jsme se museli v půl dvanácté vydat na sever, chtě nechtě v mlze a protivětru. Během cesty se nic mimořádného co by stálo za řeč nestalo, jen běžná jachtařská nádeničina proložená houkáním mlhového rohu, žmouláním špeku, popíjením Božolé, piva a Jägemeistera. Posledního přístavu před severní výspou Ölandu – Byxelkrot jsme dosáhli v 18 hodin. Už si začínáme na plavbu v mlze zvykat jen trochu více unavuje než normální denní plavba. K večeři připravovali someliér a kuchař specialista bramborovou kaši. Oč lépe se povedla než ta minulá o to déle se dohadovali při její přípravě. Jo a k ní specialista opekl luncheonmeat.

Upluto 24 Nm, 314 Nm

Úterý 5.7.2011

Posádku rámo probudila vlhkost ve spacácích. Nebylo to polucí, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale mlhou která se již nastěhovala i do naší kajuty. Do mlhy v kajutě si cestovatelé ještě přidávali další od úst. Kolik je teplota venku ani uvnitř nevíme, neboť teploměr leží ve Stráži u rejdaře v kuchyni.K snídani kde rozmrzelá posádka žvýkala chléb s nadnárodního řetězce, který se již téměř nedal krájet, natož kousat. Obvyklé finty jako máčení v kávě (někteří dobytci to zkoušeli i v Božolé) nepomáhalo a tak šla posádka připravit loď do mlžné plavby najedená do polosyta.

Ostatní posádky vylézaly velmi neochotně ze svých vytápěných kokpitů a chodily se na molo koukat, jestli je mlha tam stejně hustá jako na jejich lodi. Občas některý člen zabloudil a zděšeně pobíhal po mole a hledal svoji loď. Pobíhání se zintensivnilo když se posádka poťouchlých Čechů začala navlékat do vlhkodrtivého oblečení a začala se připravovat k vyplutí směr Gotlandské Visby. Čeká nás 52 mil které se jistě prodlouží křižováním.

Plutí v mlze která by se dala krájet je zážitek, který se letos pro nás již pomalu stává rutinou. Kapitán šermuje navigačními pravítky po mapě, rejdař obligátně honí autíčko po automobilové navigaci s námořními mapami, specialista na podvodní práce na přední palubě houká jako vejr na mlhový roh, legendární kormidelník kormidluje a zděšeně se u toho tváří. Jediné na co se asi nedá zvyknout je neustálý stres že není absolutně nic vidět. Od Kalmaru jsme nezahlédli jediný kousek pobřeží, známe jen vnitřky přístavů a kousek Borkholmu.

Vyplula s námi ještě jedna loď a mlhou se tak neslo dvojtónové troubení mlhových rohů. Tradičně již čtvrtý den křižujeme 330° a 70° ale sever Ölandu máme na dohled, teda kdybychom něco viděli.

Ten nahoře nájme asi malinko nakloněný a když zahlédl co jsem právě napsal, udělal dobrý skutek, rozehnal na chvíli mlhu a severní mys Ölandu nám ukázal.Hned je nám tepleji u srdíčka a přes noc se nám lépěji pojede.

Při přípravě na noční službu si kapitán vyndával své ,oblíbené polomáčené sušenky kterými jej vybavily jeho ovečky v práci a zjistil že jsou totálně mokré. Hloubková kontrola objevila zaplavení úložných prostor kapitánské garderoby a ňamek. Při pátrání příčiny byl objeven kanystr který někdo uložil s otevřeným výpustným kohoutem a ve vlnách se převrátil. No co se dá dělat, kapitán má jedno tričko na sobě a jedno božíhodové na věšáku – bude s tím muset vydržet než mlhy poleví a vysvitne slunce. Kéž by zde byla marina Kristianopel se svojí sušičkou prádla.

Středa 6.7.2011

V půl jedné přebírám službu od rejdaře který jde jak říká odpočinout očím. Rejdař je asi hříčkou přírody, neboť oči mu nejlépe odpočívají při práci s Husgvarnou jejíž zvuk se line mezi ostrovy Öland a Gotland. V noci mlha malinko polevila a tu a tam je možno občas zahlédnout nákladní loď či trajekt mířící se svými spícími pasažéry do Pobaltských zemí nebo Finska. Před námi vysílají své zábleskové světlo anténní stožáry na Gotlandu, které dokud jsme byli dále, bylo dobře vidět, blíže jsou již schované v mlze a musíme plout pouze podle přístrojů. Pečlivě naslouchám zvukům motorů a odhaduji jak jsou daleko a k jak velké lodi patří. Z kapes si postupně užívám dobrůtek které jsem si obligátně připravil. Miňonky, ty mám když mne přepadne chuť na něco sladkého, jablíčko k zahnání spánku, energetický nápoj pro zahnání téhož i žízně a polomáčené sušenky, ty mám pro radost a místo hodinek. Odměřuji s nimi čas, každou čtvrt hodinu jednu.

„Hi, jak to jde“ mne dneska nevyděsí neboť, noční plavba v mlze nesvádí ke spánku a cítím se fit. Ještě mi také čtyři sušenky zbyly a tak posílám Petra spát. Agnes se sune se spící posádkou rychlostí 3,5 uzle podél severního pobřeží Gotlandu které však vůbec není vidět. Ani severní „svítání“ na které jsem se těšil se dnes nekoná. Je to jiná noční plavba než ty předešlé. V hlavě si přehrávám všechny druhy nočních plaveb které jsem zažil. Větrné i s plichtou, v řece měsíčních paprsků i v úplné tmě, pohodové nebo v bouři a ve dvoumetrových vlnách, ale tahle je jiná. Je relativně světlo přesto není nic vidět. Je mlha, přesto je vidět obloha. Fouká sice dost ale přesto plujeme pomalu neboť jedeme ostře na vítr

„Ježíš šmarjá, ty jsi tady ještě“ ozve se náhle až se leknu. Ani se mi nechce věřit že bude pět – úplně jsem zapomněl na svoje sušenkové hodinky. Do cíle nám zbývá 5 mil, Petr jde ke kormidlu a sehraný mlhový stroj se jde rozsadit na své pozice.

Trůůůůů ozývající z pravoboku signalizuje, že tu souběžně s námi plují nějací další poťouchlíci. Viditelnost postupně klesá na padesát metrů, vjezdové molo nacházíme jen díky informacím z GPS a v reálu jej spíše vytušíme než abychom jej viděli. Pomaluje suneme podle hladkého bílého mola na které si skoro můžeme sáhnout. Je takové nezvykle vysoké, ale jak, tak to v mlze nedá poznat. To molo je jiné než jaké známe takové hladké a bíle natřené. Pozadu na něm čteme nápis D N A L T O G a tři červené šipky. Kde jen jsme ten nápis už viděli, všem šrotuje v hlavě. !!!!TRAJEKT!!!!! společnosti „Destination Gotland“ nás míjel před několika dny u Ölandu!!! To co jsme považovali za molo je trajekt!!! Hučení motorů ke kterému se blížíme je stále silnější a tak než se všichni skrze mlhu dopátrali zda se to molo-nemolo pohybuje nebo stojí, kormidelník to vyřešil a zmizel v mlze uprostřed přístavu.

Jachtový přístav jsme našli podle typického pleskání lan o stěžně. Je 6:15, sedíme na mole v mlze u kávy na ostrově Gotland aniž bychom jej vůbec kdy zahlédli. První co jsme z něho viděli je obludné utržené kotevní pachole.

Přístav Visby je hlavním vstupní branou ostrova proto nás ani nepřekvapuje že je plný. Co nás však překvapilo je množství poměrně velkých lodí, luxusních jachet a pozoruhodností jako HMS Carlskrona, která před několika měsíci chránila lodě před piráty u Somálska. V přístavu se nacházelo také velké množství stanů a VIP altánků kde připravovali švédské stoly. Že by to bylo na oslavu naší posádky se zdálo nepravděpodobné a jak jsme dopátrali v zápětí důvodem byl předvolební mítink všech politických stran, prezentace sponzorů, ekologických organizací a divadelních spolků. Celý tento blázinec přilákal neuvěřitelné množství jachet z celé Evropy, krom obvyklých domácích na Baltu také jeden švýcarský pár a naše nesourodá posádka.

My jsme ale zde jen na skok, aby kapitán zkusil nechat opravit genou kterou jsme roztrhli před týdnem. Opravář plachet zde není, ale kapitánovi se podařilo sehnat v místním obchodě opravnou pásku na plachty a rolničky na sálingy jako ochranu před protržením. Problém s použitím vystal z nečekaného směru. K vytvrzení lepidla je zapotřebí aby byla plachta suchá a hodinu na vytvrzení při pokojové teplotě. Je mlha která se na všem sráží, teplota okolo deseti a jakýkoliv pokoj v nedohlednu. Kapitán s rejdařem to vyřešili s invencí sobě vlastní. Dovlekli obludný stůl s lavicí k rozvaděči na mole a v podpalubí vyštrachali elektrické topeníčko. Z genuy postavili malinkatý stan okolo stolu čímž vznikla ona pokojová teplota a bylo hotovo. Opravárenská páska drží, kolečka jsou namontována a plutí ve slabém větru je zachráněno.

Po obědě kdy se podávala čočka s párkem ( doufejme,že půjde větrat) jsme využili pozvání královského námořnictva navštívit HMS Carlskrona o které byla nedávno reportáž v ČT. Návštěvníci z Čech vzbuzovali u celé posádky pozdvižení a tak nám přidělili seržantku Saru Wykman která nám podávala výklad v angličtině. Neporozuměli jsme úplně všemu, ale jádro jsme pochopili. Kubajz měl v kapitánovy znalosti angličtiny neobyčejnou důvěru a tak ho bombardoval jedním dotazem za druhým. „A voptej se ji při jaký rychlosti větru může ten vrtulník lítat“ „ a taky se voptej kam padaj ty použitý nábojnice“ .Zapotila se Sára a zapotil se i kapitán, neboť se Sendem svým ,učitelem angličtiny termíny jako kadence, dostřel, ráže, pancíř apod. neprobírali. Na měkko jsme byli, když piloti vrtulníku zjistili odkud jsme, obdivně zamručeli a prohlásili „ Vaši piloti vrtulníků patří ke světové extratřídě, několikrát jsme s nimi byli na cvičeních“ a pomyslně smekli klobouk. Ještě stále máme být na co hrdí a hřeje to u srdíčka.

Každopádně prohlédnout si válečné plavidlo v činné službě je zážitek na který se nepotkává každý den a hodinu strávenou na lodi královského námořnictva jsme si náležitě užili. Byli jsme tak rozjívení, že jsme se zapomněli se Sarou vyfotit. No prostě pitomci sklepaní z palmy. Kubajz má asi přebytek piv, neboť pivo určené pro příští pátek zapomněl celé na molu a okolo jdoucí bezdomovec měl hezkou chvilku.. No prostě sociální cítění neschováš.

Po tomto kulturně technickém zážitku jsme se vydali opět do mlhy abychom se dostali severněji do přístavu Lickehamn. Jak jinak než křižování v mlze a větru NNE 3-4 BF.Přístavu jsme dosáhli okolo desáté. Opět jsme ho spíše vytušili než abychom jej viděli.

Upluto 92 Nm, celkem 406 Nm

Čtvrtek 7.7.2011

Ráno v Lickerhamnu bylo naprosto totožné s posledním ránem na severu Ölandu. V Kajutě se povalovala mlha a ze spacáků vykukovaly čtyři hlavy kterým šla pára od úst. Ke snídani byly smaženky které alespoň trochu zachránili poživatelnost chleba.

Při přípravě snídaně jsme zjistili, že se z Agnes opět stal bermudský keč neboť se začaly ztrácet věci. Taková ty obvyklá rejdařská prohlášení“ kruci kam jste mi zašantročili …..“ ty již nebereme vážně neboť probíhají téměř neustále. Také hledání Kubajzovo, které poznáme podle toho že sedí na své posteli a tváří se jako malé děcko kterému někdo vzal hračku nebereme vážně neboť se jedná o hledání tzv. krátkodobá – vratná. Dnešního dne ale nastalo hledání závažné - hledání balíčku kávy do kterého byla nakonec zapojena pomocí vynálezu pana Bella paní Kubajzová. Jediným výsledkem snažení které probíhalo vlastně celý den je konstatování: doma nezůstal, byl přinesen na loď, všichni jej viděli ale nikdo neví kde je. K tomuto konstatování předcházelo kompletní rozebrání lodi, prohlídka všech spacáků ( loni byl hledaný poslední salám u Kubajze ve spacáku), pečlivá prohlídka rejdařské hundkóje (předloni byl hledaný špek u rejdaře pod polštářem), přerovnání všech zásob uložených podle skladovacího klíče kuchaře specialisty nově podle klíče rejdaře. Výsledkem je nový pořádek na lodi který nikdo nechápe (někdy ani rejdař) a tak nyní hledáme něco vlastně neustále. I takový prostý pohyb jako šáhnout pro Ramu na místo kam dávala deset let je zklamáním neboť na tomto místě se nachází okurky. Ale zase vás rozveselí že při šáhnutí pro pivo vytáhnete prsty od Ramy. V mlhou prosyceném dni putujeme podél severozápadního pobřeží Gotlandu aniž bychom z něj vůbec co zahlédli. Pomalu to již začíná být frustrující plout pátý den bez možnosti cokoliv zahlédnout. Za těch deset let co sem jezdíme jsme zažili již čtrnáct dní kdy každý pršelo, pět dní kdy se stébélko nepohnulo, tři dny kdy se nedalo stát na molu aniž by vás vichr neodnesl do dálav, ale mlhu tu jsme měli jen dvakrát na tři hodiny. Deset dní křižujeme proti větru a bočák ani zaďák jsme letos ještě neměli. Balt nás vždy umí něčím překvapit. Snad nad tímto posteskem se nás Neptunovi zželelo a mlhu rozehnal abychom mohli nerušeně proplout průlivem ……………… na severu ostrova. Pobřežní vody Gotlandu jsou poseté skrytými kameny a skalisky mnohdy až do vzdálenosti celé míle od břehu. Občas nás tak vyděsí kvičení alarmu hloubkoměru. Nicméně si užíváme plavby na sluníčku na kterou jsme se již od Kalmaru těšili. Dnešního cíle, přístavu Farösund jsme dosáhli okolo sedmé večerní. Můžeme konstatovat, že je to nejhorší přístav ve Švédsku jaký jsme poznali. Neuvěřitelný nepořádek, skladiště panelů, traverz, dílů a vraků lodí, to vše prorostlé plevelem a odpadky. Jediná přípojka vody sto metrů od mola, sprchy za peníze, v sociálkách není ani jedno zrcadlo, o předpovědi počasí ani nemluvě. Jediné co funguje je otevřená dlaň hafenmajstra. Přestože v průvodci jsou poplatky 170 SEK za přístav a 30 SEK elektřina, na mole stojí na ceníkách 150 přístav a 50 elektřina tak chtěl hafenmajstr 200 SEK s tím, že elektřina musí být součástí poplatku a bez ní to nejde. Jinde to jde, a nejvíc stála 30 SEK. V porovnání s přístavem Kristianopel kde máte za 190 SEK všechno v ceně vč. Pračky a čerstvých houstiček, nezbývá než tomuto přístavu popřát aby zasáhla mocná ruka trhu a zdejší správce zkrachoval.

K večeři byla čočková polévka ze zbytku včerejší čočky a guláš od Dituš.

Upluto 31 Nm , celkem 437 Nm.

Pátek 8.7.2011

K dovršení všeho z těch deseti lodí co zde kotvily bylo pět z Litvy, na každé šest lidí kteří se sem přijeli vyřádit a tak do svítání řádili, grilovali, ženštiny rytmicky vzdychaly a sténaly. Noc jako vyšitá. Ráno šel kuchař specialista s kapitánem na výzvědy jek je to s internetem aby poslali příspěvky do 3J. Bohužel jaký přístav taková obec. Internet je údajně v knihovně která otevírá až ve tři odpoledne. No ještě že zde mají malý supermarket a tak si posádka pochutnala na čerstvých houstičkách. Žel káva byla ještě ve stádiu očekávaného nalezení – nebyla tak zakoupena. Mezi nákupní horečkou mlaďasů rentiéři prozkoumali místo mejdanu a dle očekávání našli několik nedopitých lahví. Nejpozoruhodněji byly plná z půli a plavaly v ní čilipapričky. Proč byla poloplná se ukázalo v zápětí, pro jedince který nemá hrdlo vyvložkované nerezovou trubkou je nepoživatelná.

S trpkým pocitem z tohoto přístavu, jsme okolo jedenácté vyrazili směrem domů, k jihu do přístavu Herrvik. Předpokládali jsme, že doposud foukal sedm dní severozápadní vítr že tomu bude tak i nadále a po sedmi dnech křižování si pofičíme na zadní vítr. Ouha, Neptum nám chce asi naznačit, že suchozemci na moři nemají co pohledávat a opět plujeme proti větru. Ze břehu opět nic nevidíme protože musíme hluboko do moře a zase zpátky. Šineme se podél jihovýchodního pobřeží a odpoledne je již jisté že plánovaného cíle nedosáhneme za světla. Po také dobu dnešní plavby nic pozoruhodného nestalo. Pokud se nepočítá ustavičné hledání toho či onoho, dumání celé posádky co by snědla a neustálé chození Kubajze na záchod. To jsou již úkony které se vyskytují trvale, tudíž se staly již rutinou. Nárazově hledáme také kávu, neboť rozpustná leze všem již krkem a mají chuť na šrot.

V poklidném duchu, bez mlhy ale s větrem do obličeje jsme dosáhli po celodenním křižování přístavu Herrvik. Je to malinkatý rybářský přístav na výběžku poloostrova. Je zde nádherná restaurace a asi musí být i vyhlášená, neboť byla z větší části plná. Kde se vzali hosté se nám nepodařilo zjistit neboť v okolí jsme našli pouhopouhých pět domů. V jednom z nich asi také bydlí mladá hafenmajstrová které když jsme nabídli frťánka zazářili jí oči a rychle, abychom si to nerozmysleli vykřikla“ Jachermajstéér, hmmm“ pak ještě jednoho do druhé nohy, třetí neměla tak nevíme kam kopla štamprdli samohonky s chilipapričkami která je pro rentiéry příliš silná a tak ji poťouchle nabídli tomu nebohému stvoření z prohibičního ostrůvku. Děva vytřeštila bulvy, zalapala po dechu, zasípala cosi co znělo jako „ Haj“ a spěšně vyrazila do tmy. Směr jejího pohybu byl poznat podle kašlání a sípání které sláblo kdesi v kopci nad přístavem.

Upluto 42 Nm , celkem 479 Nm,

Sobota 9.7.2011

Snaha o nakoupení nových zásob chleba opět ztroskotala na nedostatku krámků. Neboť zde nebyl vůbec žádný. Přebrali jsme bochníky na ty které jsou již plesnivé a na ty které číhají. Zajímavé je, že přestože jsou všechny uloženy v plátěných pytlích – tedy stejně, kulaté neplesniví a oválné bují penicilínem. Oválné tak putovaly do moře a posádka Agnes putovala jak jinak než proti větru k jižnímu mysu Girlandu. Pozitivním prvkem byla absence mlhy, ale opět jsme nic z Gotlandu neviděli, neboť jsme museli plout hluboko v moři. Původní plán dosáhnout dnes jižního cípu se vzdálil natolik, že padlo rozhodnutí udělat ještě jednu neplánovanou zastávku v přístavu Ronehamn. Cesta k novému cíli ubíhala pomalu, přestože jsme pluli jak o život. Po dobu dnešní plavby by se nic zvláštního nestal nebýt lodního inženýra Kobosila. Ten nás neustále zásobuje drobnými nehodami za které jak tvrdí nemůže. Nejen že má jedno pivo na den, které buď zapomene na molu a obdaruje jím bezdomovce, další si proděraví kormidlem a dnes si právě otevřené pro jistotu vylil v kajutě na podlahu. Pozorujíc jak se vsakuje do koberce (který zušlechťuje interiér Agnes ‚ale marně)) přemýšlel jestli půjde koberec vyždímat do hrníčku pro případné použití a zlatavý mok mezitím natekl do podpalubních sladovacích prostor na ostatní piva. Výsledkem je, že pokud si někdo chce pivo vzít, musí jej utrhnout i s kusem trupu neboť je zcela přilepené.

Jinak bermudský keč propadá do stále větší magie. Momentálně se hledá: kořen mandragory který si Petr přivezl aby navázal na loňské mandragorové dýchánky s Vladem, dále chybí Kubajzovi: pletená cyklistická čepička zvaná Svoradovka, tři z jeho dvanácti ramínek na šaty, kartáček na zuby který si koupil protože původní nenašel, léky na tlak – nahradil jej česnekem. Rentiér postrádá božíhodové trenky, gumu do tepláků, části ponožek okolo palců a pytlík tabáku. Kapitán momentálně nic nehledá a to jej znervózňuje, neboť ví že to přijde ale neví kdy a to je frustrující.

Den naplněný pseudopracemi a pseudohledáním se nachýlil k večeru. Přístav Ronehamn byl již na dohled, jediné tři místa pro jachty byly obsazené. Rejdařův návrh abychom zakotvili na místě které zjevně patřili rybářům kapitán zamítl a tak jsme se vydali do vedlejšího přístavu pro malé jachty. Dle obou průvodců zajištěná příjezdová hloubka byla 1,7 m a hloubka přístavu 1,6 m. Soudruzi, mam kontrolni otazku, vešla se Agnes s ponorem 1,4 m? Nevite? Tak to vám řeknu naprosto přesně! Do tohoto přistavu se běžně vejde osm až deset západoněmeckých soudruhu, ale ani jedna Agnes. Ztroskotali jsme hned ve vjezdové bráně. Zůstali jsme viset mezi šutry které se sesunuly z vlnolamu. Běžné manévry jako kývání, pohánění motorem nebo odstrkování tyčí které fungují na Rujáně zde naprosto selhaly. Pomohlo až vyložení ráhna na bok lodi a pověšení tří členů posádky na něj. Agnes se položila na bok. Božský pohled ihned ocenila skupina turistů která vytáhla foťáky a jsme zvěčněni.

Nakonec jsme zůstali hned na kraji mola. K večeři byly vepřové kostky na česneku od Lidunky s rýží a byly vynikající jako vždy.

Upluto 37 Nm, Celkem 515 Nm,

Přístav Ronehamn je bez jakéhokoliv zázemí (prostě nic).

Neděle 10.7.2011

Ráno jsme věnovali, jak je to již tradiční v tyto dny přebírání chleba na plesnivý a ještě plesnivější. Mlaďoši jej odmítli pozřít, kdežto rentiéři pamatující válku jej bez bázně zblajzli. Při zoufalé snaze najít krámek s chlebem potkal kapitán hafenmajstra který po něm chtěl 100 SEK. „Promiňte a jaké služby jste nám za tyto peníze poskytli?“ „ Wc není, elektřina není, voda není, předpověď počasí není, sprcha není, za co vlastně ty peníze jsou?“. Zaskočený hafenmajstr se zazubil a vyrazil zjednat pořádek k posádce. Zde však obdržel informaci, že musí počkat na kapitána který má peněženku a bude ho umět poslat do řiti. Nebudeme Vám zapírat – nedostal nic.

Obligátní plavbou proti větru se Agnes vydala vstříc jihu Ölandu s tím, že se zastaví v 15 mil vzdáleném přístavu Vändburg na oběd a pak bude pokračovat dále. Z 15-ti mil bylo nakonec 27 a z oběda se stala večeře. K večeři se měl podávat guláš od Lidunky s kolínkama ale bohužel z konzervy místo očekávané chutné krmě vyskočil obsah na rejdaře. Asi ve vlnách povolil závěr. S těžkým srdcem posádka postupně očuchávala sklenici, stateční jedinci i malinko ochutnávali, ale resumé znělo 3:1 pro dar moři. Místo dobrého gulášku byla nakonec masová směs také od Lidunky která rozjasnila posádce líce a proběhlo obvyklé pochlebování jak se kapitán dobře oženil. Jestliže jsme včera zmínili postrádané věci, zapomněli jsme na tu úplně nejdůležitější – pravou brazilskou kávu. Kubajz obšťastnil depešemi celou Stráž aby zjisti zda se nenašla tam či onde, obrátil vzhůru nohami celou svoji palandu i přilehlé skladovací prostory, obvinil celou posádku že balíček schovala ale pravá brazilská nikde. My prostě na noční plavbu nemáme kávu!!! Zítra, se západem slunce prostě půjde před kárnou komisi – nebudeme se s ním párat!

Okolo 21-té hodiny se Agnes vydala bez kávy a sendvičů proti větru k 105 Nm vzdálenému přístavu Kristianopel který jsme vychválili 30.6. t.r. abychom se zde zrekreovali.

Pondělí 11.7.2011

Cesta probíhala jak jinak než s obvyklým křižováním, proti větru, podřimováním toho kdo měl zrovna volno a hledáním něčeho k jídlu celé posádky. Jelikož se v lodní zásobárně nenacházelo krom přilepeného piva, osmi litrů již nepitelného Božoléé a deseti krabic sardinek nic k jídlu které se nemusí vařit, začínala již mít situace zásadní vliv na morálku posádky. Posledních pár balíčků sušenek kapitán zapřel (aby bylo na horší časy) a hladová posádka to je horší než podebraná pata. Padly i nápady rozkrájet kapitánovy holinky z tulení kůže, které musel dotyčný bánit vlastním tělem, resp. vlastními nohami tedy spíše odérem z nich. Doufejme že se pozítří podaří něco sehnat jinak bude kapitán bos ( nečti Boos).

Mezi přilepenými pivy, v nejzazší zásobárně podpodlažních prostor byl nalezen poklad v podobě několika sklenic s tajemným obsahem jež se ve tmě nedal rozeznat. Při šmátrání v paměti posádky ani hledání v seznamech zásob nebyla o sklenicích ani čárka a ani příslušné neutrony nesignalizovaly výsledek a to vzbudilo představivost o druhu obsahu. Kubajz tvrdil že to bude určitě guláš. Lodní kuchař specialista zase tvrdil, že to není naše a jedná se o pozůstatek z minulého roku. Rejdař pro změnu všechny ubezpečoval, že to musí být letošní neboť prý celý prostor podpalubí před sezónou vyluxoval. Kapitán polemizoval zda je možné takové množství sklenic vyluxovat či ne a připomněl minulé roky kdy po podobném pečlivém předsezónním luxování se v těchto prostorech nacházely ponožky a utíkala odtud vánočka s chlupy jež měly 5 cm).

Za pomoci lodního nářadí se podařilo sklenice odpojit ode trupu aniž bychom se začali potápět a obsah předčil očekávání. Našly se okurky, dvě sklenice utopenců, nakládané cibulky, směs na špagety. Zamaštěný papír prolitý pivem, posetý chlupy z koberce který měl Agnes poponést mezi luxusní parníky vydal poklad největší - dietní špek.

Vytvoření švédského stolu ve švédských vodách bylo dílem okamžiku stejně tak jako spořádání tohoto kompletního nálezu. Kapitánské holinky jsou zachráněny.

Zapadá slunce, celá posádka má křeče do žaludku – asi by bylo dobré jíst ke kyselému a mastnému nějaký chléb! Teda pokud bychom ho měli.

Zasedání kárné komise muselo být pro nepoužitelnost posádky odloženo.