Lodní deník 2015

Vyjasnění pojmů

 

Neděle 21.6.

   Nedělní podvečer dorazila k Agnes na podvalníku téměř celá první posádka posílená o emeritního kapitána Karla, Libora který pro letošek poskytuje všem podporu pozemního týmu a specialistu juniora Eliáška který se ihned stal specialistou na popelení pod smrkem.

   Rozruch na rejdařské zahradě způsobil příjezd Mišiuši  ze kterého vyhopkal lodní sommeliér a jal se ihned organizovat vytažení Agnes ze zimního stání směrem k pevnějšímu podkladu. Trávník byl po deštích pochybně pochybný a nechtěli jsme riskovat jeden z předchozích odjezdů kde podvalník tahaly dvě auta a osm párů rukou. Vypadalo to jako tlačení velké řepy. Problému s probuzením se ujal majitel Mišíuší Zdenda a v jeho podání byl problém mrtev do půl minuty. Akorát když bylo Myšiuši na druhém konci Liberce si sommeliér vzpoměl, že Zdenda krom něho také přivezl zásobu řízků, koláčů, křat a slivovice. Co žvanec, to by přežil, ale ta slivovice, ta mu vehnala slzy do očí.

   Jakmile všem padl  kámen ze srdce s probuzením Agnes, vrhli se všici (vyjma popelícího se juniora specialisty) na kontrolu přítomnosti toho či onoho na její palubě. Po hodině zmohlo čekování výbavy rentiérskou část natolik, že se přesunuli k degustačnímu stolečku a jali se kontrolovat kvalitu  slivovičky.  Kuchař specialista je jal trpělivě vysvětlovat juniorovi k na co je tohle a k čemu slouží ten či onen pochystátor. Jediný člen pozemního týmu seděl v kokpitu a hladíc kormidlo mu bylo smutno - po 13-ti letech poprvé nikam nejede. Příjezd klubového špeditéra Jirky opět způsobil poletování všech zúčastněných po celé zahradě. Nakládala se cca paleta kvalitního německého piva z Lídlu, dvě tašky chleba který se veze na Balt nechat ztvrdnout a zplesnivět, několik štanglí uzeného které si rejdař zase bude schovávat pod polštář a dále tisíc ingrediencí potřebných pro činnost exkluzivního kuchaře specialisty.

Po vytvoření jízdní soupravy byla tato přepravena pod kopec neb brzdy ze Škody hundert, nainstalované na podvalníku, nebyly schopny dodávku plnou německého piva a připojenou Agnes na příkrém kopci udržet v klidu. Zaparkovaná krasavice však způsobila rušení televizního signálu v domě před jehož prahem klábolsil klubový špeditér s pozemním týmem. Nespokojená paní domu v obavě, že nebude moci sledovat sedmistýdevadesátýpátý díl seriálu Ulice vyslala svého chotě zjednat na ulici pořádek. Což o to, ti dva by vyrazili rádi ihned, ale chyběla drobnost -  rentiéři. Lodní sommeliér a emeritní kapitán ochutnávali ještě stále na rejdařské zahradě slivovičku a rejdař se šlechtil. Klubový špeditér se vydal  zachránit seriál a ze dvou třetin se mu to podařilo. Po hodině dorazil vzorně oholený, navoněný a oháknutý rentiér. Jaký kontrast k sommeliérovi který se na cestu Evropou  vydal ve vyžehlených montérečkách.

   Aby jste měli měli na tomto webu nějakou tematickou fotečku rozhodl se Libor, že vyfotí Agnes s Ještědem v pozadí. Našel si místečko které odpovídalo představám, švihnul sebou do prachu v příkopu, pečlivě nastavil parametry ve foťáku a čekal. Čekal a čekal, pak se mihla Agnes na dvěstě metrů vzdáleném kruhovém objezdu a vyrazila jiným směrem než očekával. Letos se totiž jelo přes Hrádek a ne přes Habartice.

Pondělí 22.6.

   V pondělním časném ránu přivítala Třebiež soupravu s Agnes a tříčlenným doprovodem hustým deštěm. Unavení poutníci zaujali polohu ležno podpořenou motivačním kalíškem ze someliérových zásob. Dychtivé očekávání příchodu obsluhy přístavního jeřábu zapříčinilo obléknutí vlhko drtivého oblečení rentiérů a jejich lyžování v kroksech po přístavních zákoutích .  

   V půl deváté rozkopli dveře u bossmana portu žaglovego kde že je ta obsluha jeřábu co Libor minulý týden objednal.  Odpověď jim vyrazila dech - jeřáb nebude! Neměli 5.000 zlotých na revizi tak jej nesmí používat. Co mají nebozí rentiéři dělat nevěděl.  " Já se z toho pos......." zavyl rejdař a vyrazil se someliérem na zádech na WC.  Zde objevili, že jiní návštěvníci školy sternikow to samé nevykřikovali ale rovnou vykonali. Použití bylo jen pro velmi, ale opravdu velmi otrlé povahy.

   Čerstvý vzduch roztočil kolečka pragmatického uvažování. Kubajz se obrátil na pozemní tým který ihned začal pátrat po nejbližším přístavu s jeřábem který unese Agnes. Rentiér začal začal zběsile lyžovat po celé Třebieži a hledat možnosti jak dostat Agnes do vody. Špeditér Jirka začal zkoumat podvalník a možnosti u něho nikdy nevyužívané vymoženosti spouštění lodi na slipu. Po konferenci všech zúčastněných padlo rozhodnutí že by to šlo. Ano, šlo, ale ne v Třebieži. Ta má sice slipy dva ale jsou jako by je stavěl vrchní od Kozla - takové nějaké divné. V půlmetrové hloubce končí metrovým schodem. Při bloumání po obou přístavech se k trojici připojil Čech mluvící plynně polsky.  Výsledkem byl mlhavý příslib příjezdu autojeřábu který by měl dorazit okolo poledne a stát by měl 400 Zl.

   Jak řekli tak udělali. Jeřáb dorazil, obsluha byla zkušená, nic se nepoškodilo atak se po jené odpolení Agnes pohupovala v přístavním bazénu.

Úterý  23.6.

  Úterní den byl v Třebieži proložený zprovozňováním lodi ve stylu „dědy Lebedy“ - na všechno se šlo s náležitou rozvahou. Lodní sommeliér pojal den volnomyšlenkářsky a zásoby všeho se opovážlivě tenčí.  

   Ve Stráži byl poslední den před odjezdem věnovaný pečení a smažení které bylo proloženo  brebentěním kuchaře specialisty juniora, který se pro změnu popelil v čerstvě napečených buchtách. Protože mu tuze chutnaly, dá se předpokládat, že je ocení i posádka, u které je první tradiční burza buchet plánována na středeční večer. Že někteří netušíte o čem je řeč? „Burza buchet“ je tradiční agnesovský obřad.  Ony totiž ty buchty po přepravě přes celou Evropu vypadají všechny stejně unaveně, nicméně není poznat co která obsahuje. „Soudruzi by měli chuť … len ty brožury chýbajů...“ naprosto vystihuje situaci, kdy celá posádka slintá nad krabicí a netuší která je ta pravá, s tou jejich oblíbenou ingrediencí. Za léta se již vymakal systém tzv. burzovní výměny, kdy vezmete jednu a rozlomíte ji. Pokud je marmeládová tak ji nacpete celou do pusy aby vám ji ostatní nemohli čmajznout. Ostatní obsahy jsou nabízeny ke směně, kdy si každá najde svého konzumenta. Ještě se nestalo aby se nějaký obsah dostal do stavu převisu nabídky nad poptávkou. 
   Zítra ráno Libor  kuchaře specialistu a jachtařského nováčka Honzu přepraví do Žitavy  odkud se vydají soupravami německých drah severním kurzem. 

Středa 24.6.

  Středeční ráno ve spojení s natěšeností vyhnalo rentiéry z pelechu po páté. Rejdař si po tradičním virblu do lodní toalety ubalil v pochystároru cigárko na cestu, Kubajz si vyčistil hubu posledním řízkem a okolo půl sedmé se vydali vstříc letošním plavbám. Dnešním cílem je „Bazen polnočny“ ve Swinoústí kam by po páté odpolední měl dorazit zbytek posádky.

   Ke kormidlu zasedl legendární kormidelník a tak se cesta přes Štětínský záliv jevila jako problémů prosta.  Před ústím Swiňského kanálu za začala rýsovala prekérní situace. V kanálu supěl plovoucí čtyř papiňák (přepravník plynu) a za zády od Štětína bejbynka od tankeru (takový malý tankeřík). Zkušený rejdař pro jistotu rozcválal deset černých koníků a jal se uklízet z cesty. Žel úklid měl krátkého trvání, ozvala se rána a pak hrobové ticho.  No a uprostřed toho ticha, uprostřed vjezdu do kanálu a uprostřed mezi čtyř papiňákem a tankeříkem se pohupovala Agnes.
   Mezitím v Liberci vrcholilo pakování zbytku posádky. Kuchař specialista si za tímto účelem vyžádal  Liborův legendární pašerácký batoh který procestoval celý svět. Ke slovu přišla i obligátní přepravní krabice s popruhem plná buchet, řízků, domácích konzerv a pišingříčků. V půl osmé dorazil před specialistův byt jediný člen pozemního týmu Libor a cesta druhé půlky posádky právě začala. Cestou do Žitavy vyzvedli natěšeného Honzíka, specialista se dozvěděl , že mu přbyla nová specializace – montér specialista pro montáže lodních sledovačů. Liborovi se totiž konečně podařilo nastavit tracker tak aby smysluplně zaznamenával trasu, změny rychlosti,  palubní parametry a to vše odesílal na web.
   Po obligátním fotu na peronu 2B Libor zamáčkl slzu a posádka se vydala severním kusem. Sledovač trůnící v pašeráckém batohu cestu pečlivě mapoval, odesílal a i díky tomu zaznamenal, že se přestup v Berlíně zdařil a tak poutníkům návazné spoje neujely. Neopakovala se situace jako předloni kdy chyběly dvě minuty.
  Zatímco jedna dvojice zdolávala pět pater nádraží v Berlíně, druhé, propocené dvojici se podařilo dostat Agnes k vlnolamu a zakotvit. Vytažení motoru rozluštilo důvod rány – namotané lano na propeleru. Legendární Kormidelník prohlásil: „ ….já vím, že se žalovat nemá, ale musíme to hlásit…..“ a jal se volat pozemnímu týmu. Ten toho moc neslyšel, neboť v pozadí láteřil rejdař slovníkem kde byly publikovatelné pouze předložky a spojky. Naštěstí  motor nebyl poškozený a tak mohla cesta pokračovat. Do přístavu dorazili po jedné začali se těšit na příjezd druhé poloviny posádky která by měla dorazit po páté.
   Liborovi sledující špeditéry zásob spadl kámen ze srdce když zaznamenal příjezd spoje na nádraží Swinousti centrum v předpokládaném termínu stejně tak jako to, že sto metrů od nádraží ze začali pohybovat nezvykle rychle. Že by běželi nepředpokládal a tak jej napadla jediná možnost – vzali si na posledních  2700 metrů taxík. Vyhnal tedy lodního reportéra Kubajze sms-kou aby vylezl z brlohu a příjezd zachytil. Šipečka sledovače však po chvíli změnila směr na opačnou stranu než se nacházel přístav.  „…. šmejd taxikářskej!  Chce je natáhnout a dělá jim okružní prevít!!!.. „ rozčiloval se pozemní tým a Petr tedy obdržel rozhořčený telefonát: „… řekni tomu šmejdovi co řídí, že moc dobře víš, že je přístav na druhé straně…. tak ať to otočí a nedělá z vás blbce….“.   Chvíli bylo ticho a pak se na druhé straně foúnu ozvalo: „… víš obávám se, že nás neposlechne,… má před sebou ještě čtyři zastávky a autobus je plný lidí..“. 

   Do toho všeho přišla SMS od lodního reportéra „.. Šmajdám tady jako prostitut a hov….  „    -  to není dobrý člověk!

Čtvrtek 25.6.

   První společné ráno kompletní posádky začalo klením rejdaře který něco nemohl najít. Lodní sommeliér koukal na posteli jako Bubo Bubo (latinsky Výr velký) a junioři vyskočili jako Jája a Pája z večerníčku. Dychtivost po jachtingu ze všech prýštila všemi póry. Honzík se seznamoval s chodem na lodi a snažil se zapamatovat co kde je. Ze své zkušenosti víme, že je to nemožné, neboť Agnes je plovoucím skladem relikvií, které se samovolně po úložných prostorech přemisťují, průběžně mizí jen proto, aby se po letech opět objevily. Raritou byla rok stará tlečenka trůnící pod kuchyňskou deskou. 
   Kuchař specialista s kombinovanou funkcí montér specialista pro montáže lodních sledovačů prokládal přípravu snídaně se zprovozňování sledovače dle pokynů pozemního týmu.  Tradičně se první den podávala bábovka od mamky specialistovny která kupodivu přečkala cestu bez úhony (ta bábovka,  ne maminka, ta zůstala ve stráži). Přípravu ranních nápojů si vzal na starost sommeliér.  Máme tu kontrolní otázku: kolik si myslíte je zapotřebí  dát porcí vody do konvice pro čtyři hrnky nápojů? Lodní inženýr pojal tento výpočet opět volnomyšlenkářsky a tak půl hodiny před odjezdem servírovaly dva hrnky tekuté a dvě kávy se jedly lžicí. 
   Deset minut před osmou všichni naskákali do kokpitu a vyrazili směr Ruden. Zprvu plavba odsýpala, ale po stočení větru z WWS na WWN foukalo přímo od cíle cesty. Při křižování si všichni užívali báječného jachtingu, žel k Rudenu se přibližovali velmi pozvolna. V polovině padlo rozhodnutí využít deset hřebců na zádi.
   Libor si v Liberci pochvaloval data přenášená z lodi která mimo jiné obsahovaly parametry palubního akumulátoru. Zprvu byl spokojený z nového dobíjení které fungovalo po letech problémů na výtečnou.  Po hodině motorování začaly ale data přinášet  výkyvy které vyústily v pokles o dva volty. Bádání po důvodu přineslo rozuzlení – odešel jeden článek v baterii . No stále se něco děje. Tak co přijde do třetice?
   Honzík od kormidla dychtivě vyhlížel Ruden, zbytek posádky poházený po kokpitu vzpomínal na dávné časy kdy se po ostrově proháněly kočky které lovily racky v letu, jak Mrocek šlohnul rejdařovi ulovenou rybu i s prutem a pádil s ní do lesa, na zdejší polepšovnu německých spratků kteří somrovali po rejdařovi cigára, na zdejší legendu Eberharta Kastela i na jeho nástupce kterého lodní sommeliér přivedl do stavu nepoužitelnosti. Ano, na Rudenu jsme toho ta ty roky zažili mnoho. Jeho současnost je  ale nuda. Atmosféra v háji, polepšovna zavřená, ovce nikde, kočky nikde,  ploty kam se podíváš, všude uklizeno  a na mole ježibaba s nataženou rukou pro 5 EUR za to, že jste vystoupili z lodi. Ještě že jako připomínka dávných časů zůstala jedna použitelná kadibudka v lese, druhá se rozpadá.

Pátek 26.6.

 

  Pro dnešek byla v plánu návštěva vyhlášené udírny ryb ve Stahlbrode a záměr doplout do Stralsundu. Ráno ale přineslo vítr který potřebovala posádka včera.

 Plout celý den přímo proti větru i proti vlnám se nikomu nechtělo a tak padlo rozhodnutí navštívit muzeum na Pennemünde. Tajně všichni doufali, že odpoledne se vítr stočí  a Stahlbrode večer je reálné. Jak řekli tak udělali. V 9:40 vkročily čtyři páry nohou na půdu kde dusaly dějiny a také nohy Werhnera von Brauna. Téměř celá posádka se vydala do muzejního komplexu a rejdař se jal vymýšlet aktivity na palubě. Při použití lodní toalety si všiml, že pod ní plavou hejna ryb. Jelikož u rejdaře není od nápadu k realizaci daleko. Mávat prutem v přístavním bazénu se mu nechtělo a tak pojal rybolov s invencí sobě vlastní – lovil v díře lodní toalety. Návrat brebentících výletníků zastihl kbelík plný a tak bylo o večeři postaráno.
Vítr tvrdošíjně nehodlal ustoupit a marina Köslin na druhém břehu pábivě lákala k návštěvě. Tomu se sice nedalo odolat ale po hodinové návštěvě byli všichni zpět. A pro dnešek bylo již hotovo, zítra snad udírna klapne.

Sobota 27.6.

Neděle 28.6.

Pondělí 29.6.

Úterý 30.6.

Čtvrtek 2.7.